4.2.2023 | Svátek má Jarmila


POLITIKA: Lid proti elitám ve volbách

30.1.2018

V Česku, stejně jako třeba v USA či v Izraeli, jsou tzv. elity zaskočeny demokratickými volbami

Pojmy jako „elity“ nebo „lid“ sice nejsou jasné, ale jejich antagonismus se paradoxně často objevuje zrovna v demokratických státech a zrovna v souvislosti s demokratickými volbami. Tam, kde proti sobě stála šlechta a lid, nebo boháči a lid, se antagonismu není třeba divit. V posledních letech však můžeme vidět zvláštní rozdělení obyvatel v demokratických zemích na ty, kteří sami sebe považují za osvícenější část společnosti, a na ty, kteří se tam nepočítají. Aniž bychom definovali jakékoli pojmy, lidé se sami rozdělí na dvě skupiny podle tohoto kritéria. Pozoruji tento jev ve všech třech státech, o které se hlavně zajímám (protože v nich žije moje rodina): Česko, Izrael a USA. Přestože jde o tři různé národy, probíhá zmíněné rozdělení na osvícené elity a na neosvícený lid podivuhodně podobně.

Na počátku osvícenské éry před 250 lety šlo hlavně o rozšíření politické moci z vládnoucí menšiny na mlčící většinu. Později šlo o uznání práv i pro ženy a různé menšiny. Politická práva se nakonec rozšířila na všechny třídy, i na náboženské a politické skupiny. Co se týče sexuálních zaměření, před 250 lety předčítal Jean-Jacques Rousseau svým přátelům ze svých Konfesí, v nichž se přiznal ke svým úchylkám včetně exhibicionismu, a přátelé a i všichni budoucí intelektuálové mu za jeho odvahu tleskali; i on tak pomohl dnešním transgenderům k jejich právům na neomezenou kombinaci pocitů. Před padesáti lety bylo zrovnoprávnění všech lidí v demokratických zemích dokonáno, ale bojovníci neradi odcházejí na odpočinek, včetně bojovníků za práva menšin, a tak je kyvadlo dějin tlačeno do opačného extrému – je tendence přidat práva bývalým menšinám na úkor většiny. Dnešní osvícenství nebojuje jen proti rozdílům v politických právech různých lidí, ale popírá samotnou existenci rozdílů mezi lidmi. Přestože osvícenci popírají rozdíly, velice dobře poznají, komu přidat pozitivně diskriminační body, a neuvědomují si, že tak přispívají k negativní diskriminaci stále větší skupiny lidí, kteří se časem mohou stát menšinou. K podporovaným menšinám bohužel nepatří jen lidé s alternativním sexuálním zaměřením, ale i stěhovavé národy, které vytlačují domácí obyvatele.

Ve všech demokratických zemích probíhá tento boj mezi samozvanými světlonoši a zatemnělým davem stejně; dav zatím tvoří většinu, ale v mnoha zemích již ne nadlouho. Na straně osvícenců je většina médií, herců a dalších bavičů. Na svůj prapor si dali Lásku a Pravdu, jako vládci z románu 1984. Nelze se divit, že mnoho lidí, kteří chtějí konat dobro, se dává na jejich stranu, protože není žádná jiná tak hlasitá strana, která deklaruje konání dobra. Bylo by nespravedlivé nazývat tyto podporovatele užitečnými idioty – mnozí z nich jsou inteligentní lidé, i když často zcela neužiteční. Navzdory deklarované lásce jsou média i srdce osvícenců naplněna nejvyšší nenávistí, když se mluví o lidech s jiným názorem, a nejvíce, když jiný názor mají kandidáti na nejvyšší funkci ve státě. Viděli jsme to v USA kolem presidentských voleb, i v Izraeli kolem voleb předsedy vlády a i v českých presidentských volbách.

Všude jde trochu o něco jiného; v Izraeli šlo o jasně pravicového kandidáta, v Americe šlo o bývalého podporovatele Demokratické strany a v Česku jde o nominálně levicového politika. Ale ve všech případech jde o kandidáty, kteří se nebojí mluvit o vlastenectví a o ochraně životně důležitých zájmů státu proti prázdným humanistickým sloganům a nebezpečným experimentům, které ohrožují existenci demokratické a technologické společnosti. Navzdory deklarované pravdě jsou média osvícenců zahlcena pomluvami a falešnými průzkumy, které povyšují spravedlivou fantasii nad nespravedlivou skutečnost. Oni se nespoléhají na rozhodnutí lidu, jsou proti referendům a odsuzují brexit jako rozhodnutí lůzy. Ve všech třech státech skutečnost osvícence volbami zcela zaskočila. V Americe osvícenci rozbíjeli výlohy, v Izraeli zahájili trestní stíhání zvoleného předsedy vlády a jeho manželky; na obranu českých osvícenců je třeba říci, že jsou méně agresivní než jejich zahraniční kolegové. Elity se to zatím stydí říci, ale v podstatě považují demokracii za vládu lůzy.

A kdo je ta lůza? To není žádná homogenní skupina, jsou to prostě lidé, kteří ony osvícence nepodporují, často praktičtí lidé, kteří udržují společnost při životě. Ani osvícenci nejsou homogenní skupinou, vedle bavičů k nim patří většina neexaktní inteligence, která se často označuje za intelektuály, ale fyzik nebo vynálezce za intelektuála většinou považován není, stejně jako ošetřovatelka, zemědělec nebo prodavač. Osvícenci dostávají ve volbách podporu od lidí, kteří nechtějí být počítáni mezi lid, a bohužel taky od lidí, pro které je kandidát druhé strany osobně nesympatický. Důležitou volební podporu dostávají osvícenci od těch, kteří jsou pro západní společnost nebezpeční, například od legalizátorů drog, stoupenců alternativních životních orientací, a od neintegrovatelných uživatelů podpor. Jak se kyvadlo dějin zhouplo, z mnoha osvícenců se stali tmáři. Zakazují říci, že černá se jmenuje černá, ale přikazují říkat, že „ne vše je černobílé“. Rozdělení mezi lidem a elitou nesouvisí s rozdělením na dobro a zlo, ale rozdělení na pravici a levici stále trvá. Přehnaná regulace, to je levice, včetně mesianistických opatření ke změnám společnosti a klimatu, rostoucí podpory příživníkům a zvýšené regulace způsobu vyjadřování a i myšlení.

Lid náhodou v poslední době vyhrává volby, ale jestliže se příliv migrantů nezastaví, mohl by lid být v budoucnu vyměněn jinými kulturami, které se zpočátku budou opírat o místní elity, ale postupně si je nahradí svými. Kanabis, alkohol i homosexualita budou povoleny jen vůdcům. Jean-Jacques Rousseau, Martin Lurther King i Václav Havel budou z učebnic i z názvů ulic vytlačeni slavnými teroristy a Mohamedem. Zbývá jen doufat, že lid (populus) se včas vzpamatuje a že jejich vůdci (populisté) pomohou zachránit západní civilizaci.

http://www.hegaion.cz