Úterý 17. června 2025, svátek má Adolf
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

POLITIKA: „Krásný“ čas ekonomických nesmyslů

diskuse (24)

Volební programy politických stran vždy nabízely mnohé prapodivné pasáže. Ani letošek samozřejmě není výjimkou. Ekonom se chvíli směje, chvíli děsí a klepe strachy, že by snad něco z těch slibů mohl kdosi zkusit uskutečnit.

Nechci být adresný a pitvat tady konkrétní větu z toho nebo onoho konkrétního dokumentu. Nemá to asi smysl, ostatně v řadě případů platí, že co jeden považuje za dobré, druhý má za fatální chybu. Spíše mi připadá důležité, abychom si řekli některé skutečně podstatné vztahy platící bez ohledu na ideologická východiska.

Nejdříve je třeba si uvědomit, že politika je zvláštní disciplína, ve které nadmíru platí, že nikdo vám nedá tolik, kolik vám politik může slíbit. To je takový pěkný základní fundament, se kterým by každý volič měl přistoupit ke čtení jakéhokoliv volebního programu.

Pak je tu druhý postulát, který si přiblížíme na myšlenkách tří velmi rozličných vědců minulosti i současnosti.

Začněme tím, že nic není zadarmo. Americký behaviorální ekonom Dan Ariely o tom napsal moc pěknou knihu „Jak drahé je zdarma“. Hodně zjednodušené poučení zní, že levná řešení mohou vypadat lákavě, ale obvykle jsou hodně drahá. Zároveň ale platí, že drahá výlučná řešení nemusí být nejlepší.

Doplňme to dvěma oblíbenými otázkami kanadského konzervativně laděného klinického psychologa Jordana Petersona, který říká: Pokaždé se zeptejte „Proč by to tak mělo být?“ A pak „Jak by to mělo fungovat?“

Nu a třetí autoritou, kterou si vezmeme ku pomoci, je francouzský ekonom Claude Frédéric Bastiat. Ten před nějakými 170 roky napsal esej „Co je vidět a co není vidět“, kterou bychom mohli při dnešku zjednodušit na konstatování, že co je darováno (třeba v dotaci) jednomu, musí být vzato (třeba v dani) druhému. Užitečnost daru vidět je, škodlivost odebrání vidět není.

A nyní si vezměme větu z programu jisté politické strany, kterou nebudeme jmenovat, protože pro nás vlastně není podstatná. Ona podivuhodná věta zní „zaručíme ochranu kupní síly úspor“. Kdo by to nechtěl, že? Mít jistotu, že za stovku vloženou do banky si za deset let koupí alespoň tolik, co nyní.

Ariely nám říká, že to nebude tak jednoduché, protože to nebude „zadarmo“. Peterson nás nabádá zeptat se: Proč vlastně má stát zaručit kupní sílu, k čemu by to vedlo? A především: Jak by se to mělo udělat? A Bastiat dodává: Příteli, pozor. Možná dostaneš záruku, že si za svých sto korun koupíš tři bochníky chleba, ale o co kvůli tomu přijdeš?

Není třeba dlouze rozebírat, že i jen při zběžném pohledu ona věta z programu nemůže obstát se ctí. Namátkou si řekněme: „Jak by se to mělo udělat?“ Stačí krátké promyšlení problému a je to jasné. V podstatě jde o zákaz inflace, což není nic jiného než zákaz růstu spotřebitelských cen. Toho je možné dosáhnout alespoň teoreticky direktivním určením těchto cen (komunistická praxe ukázala, že to fatálně nefunguje). Nebo je možné umožnit cenový růst, ale přikázat bankám vyplácet takové úroky, které tento růst nahradí. Což zase znamená převzít pod státní ruku celý bankovní sektor. Což je také teoreticky možné, prakticky nám i v tomto případě komunistický systém ukázal, že to nemůže fungovat.

Kdybychom tu větu podrobili zkoumání z dalších zmíněných úhlů, dopadne ještě hůře.

Co jsem tím celým chtěl říct: Nejen ve volbách a nejen o volebních programech platí, že lidské rozhodování sice bývá emotivní, lepší je ho ale založit na alespoň trochu racionálním hodnocení situace. To, že se mi emotivně něco líbí, to neznamená, že se ta věc nevrátí jako bumerang a netrefí mne přímo do čela způsobem nehezkým. Náš svět je sice docela složité místo, které je někdy těžké pochopit, ale tím spíše je skutečně dobré si klást alespoň ty jednoduché otázky a chtít na ně slyšet jasné odpovědi.

Převzato z blogu Luboš Smrčka s autorovým souhlasem

Aston Ondřej Neff
17. 6. 2025

V pondělí představili Piráti svůj program.

Jan Ferenc
17. 6. 2025

Současný tarifní systém je složitý a hlavně zastaralý.

Gita Zbavitelová
17. 6. 2025

Mnoho Íránců se z útoků raduje a doufá, že režim padne.

Petr Kolman
17. 6. 2025

Když vás v devět nepustí do hospody, která zavírá v deset.

Ivo Fencl
17. 6. 2025

Lucie Hášová Truhelková: Příběhy čtvrtí.

Štěpán Hobza
17. 6. 2025

V posledních dnech eskaluje konflikt mezi Izraelem a Íránem. Obě země podnikají ničivé nálety na...

Lidovky.cz, ČTK
16. 6. 2025

Přesouvání operačních sálů do podzemí, cvičení zdravotníků či pořizování neprůstřelných vest a...

kh Kateřina Havlická
16. 6. 2025

Jakkoliv jsou prvotní údery izraelské armády na íránský jaderný program úspěšné, uplynulé dny...

Lidovky.cz, ČTK
16. 6. 2025

Náměstek ruského ministra zahraničí Alexandr Gluško v pátek převzal kopie pověřovacích listin od...

Lidovky.cz, ČTK
16. 6. 2025

Slovenský vládní speciál dopravil v pondělí z Ammánu do Bratislavy 73 evakuovaných lidí, včetně 14...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz