Možná jsem špatně hledal, ale text výzvy osobností veřejného života adresovaný mimo jiné vládě, který se týká politiky vůči Izraeli, jsem našel nejprve v Britských listech (ZDE).

Znalost textu jsem považoval za podmínku toho, abych se k němu mohl smysluplně vyjádřit. Pokud jde o signatáře (ZDE), to už je jen taková „třešnička na dortu“. O většině platí lidové rčení „proč nejsem překvapen“.

Jsem toho mínění, že jestli něco dělá Fialova vláda dobře, ba téměř výborně, tak je to její politika ve vztahu k Izraeli. Příslovce „téměř“ by v předchozí větě nebylo, kdyby Česká republika přesunula svůj zastupitelský úřad z Tel Avivu do izraelského hlavního města Jeruzaléma. A pokud by měla problém s umístěním východně od bývalé demarkační linie, nechť se s hostitelským státem domluví na nemovitosti v západní části města.

Signatáři výzvy uvádějí, že v politice Fialovy vlády (ve vztahu k arabsko-izraelskému konfliktu; ještě se o tom zmíním níže) čemusi nerozumí. Já zase nerozumím tomu, proč nemohou mít země EU, včetně naší, ambasády v západním Jeruzalémě, když tato část města zůstane, jak jsme ujišťování propagátory tzv. dvoustátního řešení, součástí Izraele, ať už bude tento konflikt někdy v budoucnu vyřešen jakkoli. Tedy: nerozumím tomu na co se čeká a proč se čeká.

Casus belli současné války v Pásmu Gazy přešli signatáři výzvy velice rychle a jakoby mimochodem: „Útok Hamásu proti izraelským civilistům odsoudily všechny státy EU, podpořily právo Izraele na legitimní obranu, ale také vyjádřily znepokojení nad humanitární krizí v Gaze.“ Hotovo. Dál odstavec pokračuje: „Česká vláda přesto bezvýhradně podporuje současnou izraelskou vládu bez ohledu na humanitární katastrofu, a to jak na mezinárodních fórech a v Izraeli, tak i svou komunikací v České republice. Nerozumíme tomu.“

Co je na tom nepochopitelného? Pokud signatáři respektují právo Izraele na legitimní obranu, pak je třeba jim připomenout, že přesně to se v Pásmu Gazy děje. Nynější válka proti terorismu je vedena v souladu s principem legitimní obrany. Napadeným byl 7. října 2023 Izrael – a tudíž fakt, že česká vláda „bezvýhradně podporuje současnou izraelskou vládu“ je naprosto v pořádku. Stojí na straně obránce. Anebo by měla podporovat nikoli bezvýhradně, ale jenom tak trochu Izrael a tak trochu… koho vlastně? Snad ne Hamas?!

Není pravda, že by česká vláda ignorovala to, co signatáři nazývají humanitární katastrofou v Pásmu Gazy. Tamní situaci totiž neignoruje nikdo, ani Izrael. Spíše to působí tak, že signatáři a jim podobní jinde ve svět ignorují skutečnost, že v Pásmu Gazy je vedena válka. Rád bych na adresu exombudsmanky Šabatové, duchovních Halíka a Malého, pražského komunálního politika Čižinského, politologa Barši, spisovatelek Denemarkové a Wagnerové a všech ostatních položil dotaz: Mají snad recept na to, jak válčit se zákeřným teroristickým nepřítelem, který zbaběle zneužívá vlastní obyvatele jako lidské štíty, operuje v chráněných civilních objektech (obydlí, školy, nemocnice, mešity a kostely), brání lidem v evakuaci z bojových zón a rozkrádá humanitární pomoc, aby přitom nedocházelo ke ztrátám v civilním sektoru a oné humanitární krizi? Odpovím si sám: Žádný takový recept nemají, protože neexistuje. Představa, že by Izrael měl válčit „jinak a lépe“ je jedna z iluzí, která je společným jmenovatelem všech, kdo se k výzvě přihlásili.

Jaké štěstí, že tito lidé nemohli mít rozhodující slovo v době světové války s nacistickým Německem.

Obsah výzvy je ukázkou sebeklamu a naivity autorů, což lze doložit větou „věříme, že pouze konzistentní politika, založená na posilování mezinárodního práva a institucí, je garantem naší bezpečnosti a cestou ke spravedlivému řešení konfliktů“. Jako vize – úžasné. V praxi – nepoužitelné. Jak chtějí signatář přimět k „posilování mezinárodního práva“ teroristy, ať už je to Hamas nebo Palestinský islámský džihád, případně Islámská stát či Al Kajda? Absurdní. Teroristy je nutné pouze likvidovat, likvidovat a znovu likvidovat. Lidé pod výzvou podepsaní si zřejmě ne dost jasně uvědomují, že islamističtí teroristé nepředstavují smrtelné nebezpečí pouze pro Izrael, ale také pro nás včetně samotných lidskoprávních aktivistů. Lidé s liberálními názory například na homosexuální vztahy by přišli na řadu mezi prvními. A přesto jsou to oni, kdo nevybíravě plísní Izrael, který svět těchto zrůd zbavuje.

Cílem signatářů bezpochyby je, aby se humanitární krize v Pásmu Gazy zmírnila, ideálně aby skončila. K tomu vede jediný způsob, který zahrnuje tři body: 1) okamžité propuštění unesených rukojmí; 2) ukončení agrese proti Izraeli vedené Hamasem; 3) kapitulace Hamasu.

Nic z toho ovšem signatáři ve výzvě neuvádějí. Naopak chtějí změnu české politiky, aby byla v obecné rovině méně proizraelská – a tedy patrně víc propalestinská, což z nemalé části znamená proteroristická.

Podívejme se na jejich čtyři požadavky jednotlivě.

Ad 1. Požadavek, aby se česká vláda „připojila se k výzvě Mezinárodního soudního dvora pro okamžité zajištění dostatečné humanitární pomoci obětem konfliktu“. Připojování se k podobným výzvám je sice chvályhodné, ale pro praktickou politiku nemusí mít žádný význam. Stejný Mezinárodní soudní dvůr, o němž je ve výzvě řeč, v rámci vyhlašování předběžných opatření souvisejících z žalobou JAR proti Izraeli, apeloval 12. ledna 2024 na Hamas, aby okamžitě propustil zadržovaná rukojmí. Dnes, kdy toto píšu, je 7. února a jak Hamas zareagoval? Nijak. Podobné apely ho prostě nezajímají.

Ad 2. Požadavek, aby se česká vláda „postavila jasně proti veškerému násilí na civilistech a proti jednání extremistů na obou stranách“. Postavit se teoreticky může proti čemu chce, ale dokud někdo nevymyslí způsob, jak ve válce s teroristy vedené v městské zástavbě, kde místní lidé hrají roli lidských štítů, zabránit škodám na civilistech, budou to jenom prázdné fráze. Mnohem závažnější je formulace hovořící o „jednání extremistů na obou stranách“. Pokud nebude vysvětleno, koho tím signatáři myslí na izraelské straně, vystaví se velice vážnému podezření, že mezi teroristické zabijáky Hamasu na jedné a vojáky bránící se izraelské armády na druhé straně kladou rovnítko. Něco takového je nepřijatelná nehoráznost.

Ad 3. Požadavek, aby česká vláda „podpořila kroky mezinárodního společenství ke spravedlivému vyrovnání mezi Izraelci a Palestinci a zajištění bezpečného soužití obou národů“. Podpořit takové kroky je obecně jistě užitečné, ale musí to být kroky smysluplné a realistické. Pokud signatáři mají na mysli tzv. dvoustátní řešení, k němuž se mimochodem česká vláda hlásí, které je prezentováno jako jediný možný model řešení konfliktu, pak je to sázka na cestu, která k míru nevede a nepovede. Chce-li mezinárodní společenství skutečně přispět k míru, musí účinně tlačit na palestinské Araby, aby se zbavili teroristů a terorismu. Což je ovšem požadavek stejně iluzorní jako chtít po Putinovi, ať ukončí válku na Ukrajině, stáhne vojáky za její hranice, zaváže Rusko k placení reparací a pak odstoupí, odletí do Haagu a dobrovolně se vydá Mezinárodnímu trestnímu soudu. Dlužno dodat, že dokud se Palestinci nevzdají terorismu, nebude mír v oblasti nikdy.

Ad 4. Požadavek, aby česká vláda „zdůraznila lidský přístup ke všem obětem konfliktu a tím přispěla k obnoveni mírového procesu a k naději na lepší budoucnost pro všechny“. Další vznešená věta bez praktického smyslu. Přispět k obnovení mírového procesu mohou především sami palestinští Arabové, když splní svůj slib z roku 1993 o zřeknutí se terorismu. Myšleno se vším, co k tomu patří. To mimo jiné znamená, že teroristické formace jako Hamas, Palestinský islámský džihád a další budou rozpuštěny a samozřejmě nebudou součástí demokratický voleb. (U nás po druhé světové válce také nebyly součástí demokratických voleb nacistické či neonacistické strany – a nikdo se tomu nedivil.)

Osobní závěr autora. Výzvy vznikají, podepisují se, vrší se jedna na druhou. Jsou nedílnou součástí života v demokracii. Občas je užitečné zapamatovat si, kdo z osobností tu kterou výzvu podpořil. Tato „výzva osmdesáti“ jistě nebude mít na politiku vlády žádný vliv, alespoň doufám. Je však dobré vědět, komu z veřejně známých osobností tak moc vadí jasná proizraelská orientace Fialova kabinetu. Patrně víc by jim vyhovovala názorová neukotvenost vlády předchozí, jejíž předseda v neděli popřel to, na čem tak „samozřejmě“ trval v sobotu. Mohou se radovat. Když vydrží do voleb, dočkají se.