10.12.2019 | Svátek má Julie


POLITIKA: Evropští světáci nebo servilní čecháčci

2.2.2012

Český vnitropolitický spor o tzv. "fiskální kompakt" není pouhým sporem o finanční disciplínu. Nikdo se přece dnes nestaví - ani nemůže - proti úsporné politice veřejných financí. Dokonce už i ČSSD je pro (byt´ není jasné, zda si uvědomuje, jaký bič si tím na sebe sama plete). Ve skutečnosti jde o víc. Je to stále stejný spor o budoucnost Evropské unie, který se tady odehrával již okolo tzv. euroústavy nebo její následovnice, Lisabonské smlouvy. A stejně jako dřív jsou tu dva základní pohledy na evropskou integraci.

Jeden říká, že integrace už bylo dost. Že další a hlubší integrace není řešením, ale problémem sama o sobě - resp. že více problémů vytváří, než vyřeší. Že odpovědí na výzvy současnosti by měla být jiná podoba integrace než doposud (at´ už jí budeme říkat třeba vícerychlostní nebo flexibilní). Druhý pohled - pro nějž se často používá termín eurofederalismus - to vidí přesně opačně. Dle něj je třeba dále, více a hlouběji Evropu integrovat, až k úplné a plnohodnotné politické (nejen ekonomické a měnové) unii, k jakémusi "eurostátu".

Tento spor není samozřejmě jen naším domácím sporem, ale má celoevropský charakter. Obnažuje a vyostřuje se tím víc, čím víc se vyostřuje také současná finanční krize eurozóny. A jedna věc se zdá být čím dál jistější a viditelnější: skepse vůči dosavadnímu integračnímu modelu roste v "občanské společnosti" členských zemí EU, tedy u lidí, u voličů - ne u jejich politiků. Tato kritická nálada veřejnosti nenalezla sice ještě adekvátní společnou politickou artikulaci a důvody pro ni jsou v každé zemi jiné. Nicméně čas od času - když je k tomu možnost - tato nálada vybublá na povrch, někde například v referendu (kdy je odmítnuta ta či ona evropská smlouva), jinde v národních volbách (kde náhle nečekaně uspěje nějaká "eurokritická" strana). Naproti tomu evropští politici se ve své drtivé většině pohybují ve vyjetých kolejích, v zavedené trajektorii. "Více Evropy" - to je standardní odpověd´, kterou slyšíme vždy z Evropského parlamentu, Evropské komise nebo od mnohých národních lídrů, když nastane nějaký problém.

Smlouva o fiskální unii je plodem tohoto univerzálního eurohesla. Přes svůj mezivládní charakter je dalším nákrokem k další federalizaci Evropy. A žádná politická formace - ani ta, která si to sebevíc přeje - nemá dnes mandát k tomu, aby zavedla Českou republiku do evropské federace či do tak hlubokých integračních vod, že z nich prakticky není návratu. Strašení "izolací" nebo "periferií" v případě, že se co nejrychleji nepřidáme k většině, je dětinské. Ti, kdož takto straší, prokazují své malé sebevědomí, úzkoprsost a servilitu - tedy právě ono "čecháčkovství" (jímž rádi nálepkují jiné) ve své nejhorší podobě, maskované evropským světáctvím.

Smlouva o fiskální unii není záležitostí přijetí nějakých technických parametrů sestavování státního rozpočtu. Postoj k ní bude vyjádřením českého názoru na podobu EU, včetně toho, zda chceme či nechceme vstoupit do eurozóny. To je výsostně politická záležitost, rozhodnutí o ní musí být proto také politické. Musí být učiněno u nás, na domácí půdě, bez vnějšího tlaku, bez časových ultimát a z vůle voličů - ať již vyjádřené v příštích volbách nebo v samostatném hlasování. Bojí se toho někdo?

HN, 1.2.2012

Poslanec Evropského parlamentu za ODS



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.