Když v pondělí na Albertově vypískali diváci Miloše Zemana, toho času prezidenta naší země, vznikly desítky komentářů a desítky rozborů. Nechci přidávat další, jenom lakonicky dodávám, že kdyby se Miloš Zeman choval jako prezident a nikoliv jako dlaždič, nevyvolal by takovou reakci.

Zatím jsem ale nepostřehl, že by kdokoliv komentoval to, že na Albertově jsou od pondělí dvě desky, které připomínají stejné události staré 25 let. Na jedné straně ulice na budově Přírodovědecké fakulty visí již deset let deska, kterou sem osadila po dohodě s fakultou radnice Prahy 2. Když Michal Basch, tehdejší starosta, odhaloval tuto desku, v zástupu všech okolo zazněl potlesk. Žádná vajíčka nelétala, mimo jiné i proto, že Michal Basch byl gentleman a úctyhodný starosta, kterého si vážila i jeho politická opozice. Něco o tom vím, protože jsem tehdy k opozici patřil. Na desce stojí:

„Kdy - když ne teď? 
Kdo - když ne my?“

a pod tím je datum 17.11.1989.

V pondělí odhalil Miloš Zeman, toho času prezident, spolu s dalšími prezidenty desku na protějším rohu ulice. Deska evidentně vznikla na poslední chvíli, a je tak říkajíc provizorní, poněkud funerální a s nápisem, který připomíná spíše setkání pěti prezidentů, než skutečnou událost, která se na Albertově před 25 lety stala. Jako výsměch situaci pak působí věty o památce všem statečným, kteří se nebáli projevit svůj názor a bojovali za svobodu a demokracii. Když chtěl Zeman odhalit desku, z davu se ozývalo jednotné „Nesahej na to“.

Jak asi pracuje hradní protokol, když umisťuje desku na místo, kde již deska na stejné téma existuje? Má vůbec Miloš Zeman nějaký protokol, kterému naslouchá? Jak se asi museli divit ostatní zúčastnění, když zjistili, co je na desce. Myslíte, že se někdo ptal prezidenta Kisky, prezidenta Gaucka nebo dalších, zda si přejí, aby na desce figurovalo jejich jméno? Celá akce s odhalením desky je podle mého názoru naprostý amatérismus týmu okolo Miloše Zemana i jeho samého. Dovolím si trochu spekulace. Ještě týden před akcí bylo v původním plánu pozvat všechny prezidenty do podloubí Kaňkova domu na Národní třídě a tam společně, jako ostatní politici, položit kytice a věnce. Někdy v týdnu lidé z týmu prezidenta zjistili, že na Národní hrozí protesty, a proto na poslední chvíli rozhodli přesunout celou akci na Albertov. Rychle, na základě prvního nápadu vznikla jako záminka k přesunu na Albertov tzv. prezidentská deska v nejlevnějším, nejméně zajímavém a nejsnadnějším designu, který se snad hodí na Olšanské hřbitovy. Možná, že právě tam byla deska zadána do výroby.

Studenti, kteří chtěli dát najevo prezidentovi svůj názor, ho tedy jasně vyjádřili na Albertově. Veřejně zostudili prezidenta před jeho středoevropskými kolegy. V Polsku, na Slovensku, v Německu je nyní Zeman jednak pro smích, Jednak jako odstrašující příklad jak nepracovat s veřejností, jak zazdít do země společenskou, a tedy politicky nekonfliktní událost.

Bohužel, události okolo vulgárního prezidentského slovníku, jeho neomalenosti a arogance zastiňují jeho skutečné politické postoje, které vyjadřuje na Rhodu, v Čině nebo kdekoliv jinde. Tato tvář Miloše Zemana je pro budoucnost Česka mnohem nebezpečnější než jeho lži o 17. listopadu nebo jeho urážky všech a všude. O tom ale jindy.