Urážky, lži i podvody provázely celou jeho kariéru, a přesto mu nebránily ve vzestupu

David Rath se tak dlouho nafukoval, až praskl. Sebestřednou bublinu ve finále propíchla špendlíkem spravedlnosti policie a nesmlouvavá státní zástupkyně. Uleví se kdekomu. Například Středočechům, byť zřejmě nějaký čas potrvá, než jim gubernátor zmizí z očí. Svými podobiznami za veřejné peníze zaneřádil celý kraj. Uleví se paradoxně i straně oranžové růže, neboť i tam mají obyčejně slušné lidi. Ti dosud museli sedět v koutě a tiše se stydět za salonního žvanila, jenž byl spíše sociopat než autentický sociální demokrat. David Rath odchází, pachuť zůstává. Načapali ho při korupčním jednání těžkého kalibru. Jenže to přece není jeho první hřích. Notorický lhář, sprosťák a podvodník -silná, ale doložitelná označení - byl léta letoucí čitelný a průzračně odpudivý. Každý, kdo s ním kdy přišel do styku, nemohl mít pochybnosti. David Rath byl pořád stejný, nepřetvařoval se, nehrál si na dobráka. Jak je tedy možné, že v první lize české politiky zůstal tak dlouho? Důvodů je víc.

Jako první bych jmenoval nezodpovědnost bílých plášťů. Davida Ratha na oběžnou dráhu úspěchu vyslala elita společnosti - lékaři. Měli pro to dobrý důvod, chtěli vyšší platy. Omlouvá je to? Kdo jiný by ale měl mít cit pro rozpoznání a odvrhnutí nestandardní, tedy potenciálně nebezpečné osobnosti, když ne lékaři. Abychom nepaušalizovali, někteří s ním bojovali hned od začátku, a někteří na to dokonce doplatili. Postavit se prezidentovi České lékařské komory tehdy znamenalo vystavit se soustavnému drsnému tlaku a pronásledování. Škoda že se nenašlo víc statečných, tehdy ještě bylo možné rozlet doktora Ratha utnout. Kmotrem přijetí do kruhu nejvyšších pater politiky se pak stal Jiří Paroubek. Šlo o jeho chladný marketinkový kalkul. Ostatní členové vedení ČSSD souhlasili. Také oni měli dobrý důvod, bylo třeba zvednout preference a vyluxovat hlasy jednodušších voličů. I oni dobře věděli, kdo je David Rath. Dnes se k němu neznají. Je to omluvitelné?

Dalším spolutvůrcem dlouhotrvajícího pobytu Davida Ratha na výsluní jsou média. Stvořila falešný obraz v duchu věty: "On je hulvát, ale chytrý, rozumí zdravotnictví, a navíc je zábavný." Média ho přeceňovala. Chytrý byl podle nich proto, že je suverénně omračoval "znalostmi" o zdravotnictví, o kterém sama nic netušila (ostatně chytrý člověk se přece nenechá načapat s miliony v krabici). Doktor Rath nikdy nepřipravil svoji reformu zdravotnictví, novináři přesto žili virtuální realitou, že něco takového existuje. Prodavač deště pouze nadhazoval témata a opájel se vlastními bonmoty. A vymýšlel si a lhal. Kolikrát jsem, ať už na ministerstvu, či pak jako mediální zástupce malých nemocnic, nabízel novinářům fakta a čísla. Nikdy si nedali práci ověřit je. Spokojili se se stavem, kdy tvrzení stálo proti tvrzení plus nějaká ta urážka protivníka k tomu.

Média jsou ovšem pouhým zrcadlem nás všech a svoji odpovědnost přijímají zvláštním druhem nesmírně kruté spravedlnosti. Všechno, zač byl včerejší hrdina veleben, kvůli čemu byl citován a hýčkán, se obrátí proti němu v okamžiku, kdy je jeho mediální obraz přepnut na režim "padouch". Kalich padoucha Davida Ratha bude proto obzvlášť hořký. Za hlavní důvod, proč nám tu tak dlouho strašil, však považuji něco jiného. Špinavý flek totiž vynikne na čistém prádle. Pak si najednou uvědomíme, že je jaksi nepatřičný. Naproti tomu špína ve špíně se lehce ztratí. Davida Ratha bylo možné porazit i politicky, ale jenom těmi, jejichž svědomí je čisté. Museli jsme proto čekat, až se zničí sám a až se boží mlýny dají do pohybu.

LN, 17.5.2012

Autor je nezávislý konzultant