Odvolání policejního prezidenta Oldřicha Martinů a jeho nahrazení Petrem Lessym, zcela netradičně vzešlým z konkursu, bylo výsledkem tvrdého střetu mezi klikou Petra Nečase a vetřelci ze strany Věci veřejné. Koaliční krizi se tehdy podařilo překonat díky neformální autoritě a vyjednavačskému umu prezidenta Václava Klause. Petr Nečas a jeho souputníci se ale nikdy s jmenováním Petra Lessyho nesmířili, neboť si byli vědomi, že policie v rukou nezávislého policejního prezidenta je může ohrožovat. Odchodem Radka Johna a jeho nahrazením osvědčeným autorem "Kubiceho zprávy" ztratil Petr Lessy politické krytí a jeho pád se stal jen otázkou času.

Jan Kubice nezklamal očekávání svých bossů: vyřešil kvadraturu kruhu nalezením schůdného způsobu odvolání zdánlivě neodvolatelného policejního prezidenta. Pohotově pomohla Generální inspekce bezpečnostních sborů sdělením obvinění, jež ministr vnitra použil jako záminky k propuštění nepohodlného policisty ze sboru. Bylo to dokonalé: Petr Lessy vypadl okamžitě a dokonce bez výsluhy. Ještě před formálním vypršením platnosti jeho služebního poměru jmenoval Jan Kubice Martina Červíčka.

Pak se ale kola spravedlnosti začala točit sice pomalu a s obtížemi, ale přece jen ve prospěch Petra Lessyho. Zlínští policisté, kteří stáli za jeho trestním stíháním, odešli z veřejného projednávání obžaloby před soudem s ostudou. Samosoudce Roman Podlešák pak bývalého policejního prezidenta zprostil obžaloby. Odvolací soud ale nakonec rozhodl jinak: trestní stíhání zastavil jako nezákonně vedené od samého počátku.

Tím se otevřela Petru Lessymu cesta k návratu do funkce policejního prezidenta. Úspěch ve správním řízení o zrušení odvolání je prakticky neodvratný a Petr Lessy nenechává nikoho na pochybách, že chce svou funkci zpět. K jednání o náhradním uspokojení se zřejmě nechystá. Na policejním prezidiu tak nastane "prezidentské schisma": Martin Červíček je stejně jako kdysi Petr Lessy prakticky neodvolatelný a jakékoli špatné zacházení s ním za účelem vypuzení z místa by si nezasloužil. Ale souběžnou existenci dvou policejních prezidentů zákon neumožňuje, takže ministr vnitra bude muset situaci nějak vyřešit. Je zvlášť nemilé, že rozhodnutí zřejmě připadne Martinu Pecinovi, jehož postavení ministra vnitra v demisi není pro tento úkol zrovna nejpříhodnější.

Alternativou ke vzniku "prezidentského schismatu" by bylo zvrácení rozhodnutí trestních soudů. V souladu s příslovím o dodělávající kobyle, která nejvíc kope, a podle zásady, že nejlepší obranou je útok, Městské státní zastupitelství v Praze poslalo nejvyššímu státnímu zástupci podnět k podání dovolání proti předmětnému usnesení Městského soudu v Praze. Je to neveřejný interní úkon, který nejvyššího státního zástupce k vyhovění nezavazuje. Jeho zveřejnění je neobvyklé. Zřejmě má sehrát roli jemného nátlaku: nejvyšší státní zástupce má při rozhodování myslet na to, že na něm spočívají zraky veřejnosti a zejména různých vlivných lidí, jimž by návrat Petra Lessyho značně vadil.

Tvrdošíjnost Městského státního zastupitelství v Praze mu sice neslouží ke cti, ale je pochopitelná. Ve hře je nejen prestiž zhrzeného žalobce Michala Muravského, ale zejména budoucnost různých činitelů, jichž se případný návrat Petra Lessyho dotkne.

Do nejistoty se dostane především současný policejní prezident generál Martin Červíček. Nehrozí mu sice odvolání podle vzoru likvidace Petra Lessyho, ale patrně se bude muset vypořádat se záměrem ministra vnitra v demisi Martina Peciny na přemístění do diplomatické funkce. Osud je k němu nespravedlivý: umožnil Janu Kubicemu provést puč tak, aby nedošlo k velkému otřesu ve vedení PČR a nárokům nenadále nabytého postavení jistě dostál. Nyní ale na něj možná čeká osud příslovečného mouřenína.

Ještě hůře jsou na tom účastníci puče, jímž byl svržen policejní prezident Petr Lessy: jejich akce nebyla pouhou zábavnou taškařicí, mají proto nárok na zaslouženou "odměnu". A policie a státní zastupitelství mají v rukou trestní oznámení, s kterými se budou muset nějak vypořádat.

Je na místě prověřit politické pozadí puče. Celá řada veřejných vystoupení Petra Nečase, Miroslava Kalouska a dalších spříseženců zakládají podezření, že Jana Kubiceho použili jako nástroj k odstranění pohoršlivě nezávislého policejního prezidenta.

Zatímco k jejich vině zatím směřují pouze domněnky, odpovědnost bývalého ministra vnitra je naprosto jednoznačná a sotva se pro něj najde omluva. Politické zadání měl odmítnout. Mimo to jako dlouholetý ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu měl dostatek zkušeností na to, aby mohl vědět, že konečný úspěch útoku na Petra Lessyho není stoprocentně zajištěn. Vzniku obtížné situace "prezidentského schismatu" mohl předejít jeho postavením mimo službu.

Ve zvlášť choulostivém postavení je ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů Ivan Bílek, a to i bez odpovědnosti za "kauzu Lessy". Jeho jmenováním měla být odškodněna ODS za ztrátu postavení policejního prezidenta. Volební prohra ODS jej připravila o politické krytí, takže mu kuloární sudičky beztak předvídají brzký konec. Jako ředitel služby ovšem nese odpovědnost za to, že jeho podřízení vedli řízení, které bylo od počátku nezákonné.

Posléze svůj díl odpovědnosti by měl nést dozorový státní zástupce, který měl nezákonnou akci Generální inspekce bezpečnostních sborů zastavit.

Výsledek pokusu o zvrácení situace v neprospěch Petra Lessyho předložením návrhu na dovolání je nejistý: nejvyšší státní zástupce může vyhovět, ale nemusí, nedá se předjímat případné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání a nakonec zdaleka není jisté, že by obnovený proces proti Petru Lessymu vyústil v jeho pravomocné odsouzení. Bylo by proto neomluvitelné, pokud by se státní zastupitelství dovolávalo odkladného účinku řízení k dovolání a nezabývalo se prověřováním podaných trestních oznámení proti původcům a vykonavatelům "popravy" Petra Lessyho. Jako laik si myslím, že až do případného zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze se mu státní zastupitelství musí podřídit, tedy musí se držet fikce nezákonnosti svržení Petra Lessyho.