Tak jsme se dozvěděli, že vládou neprošel návrh na podporu bydlení navržený Piráty a že je to hrozné, protože, jak řekl pirátský náčelník, „nás neřešení bytové nouze stojí čtyři miliardy ročně“.

A dále jsme se dozvěděli, že jsou u nás desetitisíce prázdných bytů a že předložený návrh měl způsobit, že budou pronajaty.

V této souvislosti se samozřejmě člověk zeptá, jak je možné, že stát platí za neřešení bytové nouze nějaké peníze. Komu je platí a proč?

A také se zeptá, zdali se Piráti s Bartošem zajímali o to, proč majitelé bytů své prázdné byty nepronajímají? A proč developeři nestaví bytové domy s nájemními byty? Vždyť tím přicházejí o snadný zdroj peněz, nebo ne? Nezpůsobil náhodou neochotu pronajmout svou nemovitost sám stát? Jistěže způsobil. A těm, kdo si neuvědomují, v čem je problém, si dovolím nastínit hlavní důvody.

• Je velice těžké vystěhovat nájemníka, který neplatí nájem či další náklady (energie, odpady, vodné a podobně). Aby majitel nemovitosti takového neplatiče dostal z bytu, musel by nespolehlivý nájemník neplatit chronicky, přičemž se vystěhování vyhne, když něco zaplatí jednou za tři měsíce. Majitel bytu, který byt pronajme, riskuje statisícové ztráty a nájemník naopak neriskuje nic.
• Je prakticky nemožné vystěhovat nájemníka, který platí, ale nemovitost poškozuje. Případný soudní spor se táhne roky a stojí ohromné prostředky.
• Totéž platí o nájemníkovi, který svým chováním obtěžuje další lidi, bydlící v domě (včetně samotných majitelů, pokud bydlí tamtéž).
• A úplně to samé platí o nájemníkovi, který do bytu nastěhuje své další příbuzné nebo kamarády.
• Je nemožné vystěhovat nájemníka, se kterým nejsou potíže, ale majitel domu byt potřebuje například pro vlastní děti.
• Stát změnami zákonů zakázal majiteli nemovitosti nájemníky omezit v chovu domácích mazlíčků nebo v kouření. Jenomže, co když v domě bydlí lidé, jejichž dítě má alergii na kočičí chlupy? Nebo lidé s astmatem či nekuřáci, kterým jednoduše vadí, když se domem line pach z cigaret? Nebo si nájemník pořídí psa, který je doma celé dny sám a obtěžuje ostatní štěkotem? Stačí jeden sobecký nájemník a poškodí další obyvatele domu, kteří mohou být spolehlivými nájemníky už celé roky. Majitel má důvod chtít chránit nejen svůj dům, ale i své spolehlivé nájemníky (nebo sebe, pokud bydlí ve stejném domě) a když mu to stát neumožní, raději další byt nepronajme.

Podle návrhu Bartoše by měl stát ručit za neplatící nájemníky. A zde mám další otázku.

• Proč mají poctiví lidé, kteří své bydlení řádně platí dotovat svými daněmi neplatiče?

Hlavně mne ovšem zajímá základní věc:

Co je státu do toho, co dělá majitel bytu se svým osobním majetkem?

Ty byty nedostal nikdo zadarmo, zaplatil si je a jestliže se rozhodl (z výše popsaných důvodů nebo jiných, jeho věc) byt nevyužít, je to jeho svobodné rozhodnutí a nikdo, ani novodobí bolševici s černou vlajkou, mu do toho nemá co kecat. A jestli se stát chce zasadit o podporu nájemního bydlení, musí začít u zbytečných regulací, příkazů a zákazů, kterými zničil trh s nájemními byty.

Mladší generace to nepamatuje, ale v dobách socialistických byly všechny byty (kromě těch v rodinných domech) v nějakém společenském vlastnictví, mnoho a mnoho jich bylo státních či obecních. A jelikož stát byl silný a mohl si s lidmi dělat, co chtěl, dokázal se neplatiče zbavit ihned.

Po pádu socialismu bylo uzákoněno soukromé vlastnictví, ovšem nájemníci byli ze zákona chráněni natolik, že byli prakticky nepostižitelní. Nejen v soukromých domech (navrácených původním majitelům v restitucích), ale i v domech obecních. A z důvodů popsaných na začátku článku, začaly obce své byty hromadně prodávat. Vlastnit bytový dům bylo natolik riskantní a generovalo to takové ztráty, že obce raději byty rozprodaly jejich nájemníkům za symbolické peníze, jen aby se jich zbavily. Soukromí majitelé raději měnili byty na kanceláře, což bylo jednak výnosnější, ale také bez zákonné ochrany nájemníka. A výsledkem je stav, který máme dnes.

Socialistické uvažování vždy vede ke stejnému výsledku – k nedostatku čehokoliv, do čeho začne stát strkat rypák. A je v našem státě natolik zakořeněné, že než by politici zrušili zbytečné regulace, vymýšlejí další státní garance a dotace z peněz daňových poplatníků. Důsledkem není lepší dostupnost dané věci, nýbrž pravý opak. Stejně jako přehnaná ochrana lidí pracujících na dohodu o provedení práce vedla jen k tomu, že už žádnou takovou práci nedostanou a když, pak formou švarc systému na živnostenský list, přehnaná ochrana žen odcházejících na mateřskou dovolenou k neochotě zaměstnavatelů zaměstnat mladou ženu (potenciální matku) na důležité (a proto dobře placené) místo, státní zásahy do nájemního bydlení vedou jen k neochotě majitelů bytů riskovat problémy s nájemníky a k růstu nájmů.

Ale stát jistě najde řešení. Viděl bych to na nějakou novelu zákona, zakotvující pokutu za nevyužívaný byt, dotace na opravy nemovitostí poničených neplatícími nájemníky (pokud bude oprava provedena autorizovanou firmou plnící podmínky Green Dealu a zaměstnávající nejméně 30% žen, 10% zdravotně postižených a nejméně tři transgender osoby) a nepodmíněný trest odnětí svobody pro majitele bytu, který odmítl pronajmout byt jen proto, že neplatící nájemník je zadlužený narkoman, který vytrhal v bytě radiátory a vodovodní trubky a prodal je do starého železa, aby měl na pervitin.