19.5.2024 | Svátek má Ivo


OZÓN: Demagogická díra ministra Hladíka

18.4.2024

„Vyřešili jsme ozónovou díru, vyřešíme i klima,“ je argument zhruba stejné váhy, jako prohlášení „Wir schaffen das“, kterým na prahu migrační krize neblaze proslula Angela Merkelová. Jeho použití ukazuje argumentační nouzi bruselské ideologie.

Argumentace vládní garnitury je v případě Green Dealu naprosto nedůvěryhodná. I kdyby měla vláda nakonec náhodou pravdu, nikoho o ní nedokáže přesvědčit. Názorně to ukázal ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) v nedělní Partii na CCN Prima News (zde).

„Určitě je klima největší aktuální problém. Celý svět už jednou dokázal takovému globálnímu problému čelit a vyřešit ho. A tím byla ozonová díra, to byl celosvětový problém a ten jsme vyřešili jako celá společnost,“ řekl v reakci na Kláru Dostálovou (ANO), jež vcelku věcně kritizovala Green Deal a jeho důsledky. Páně ministrova reakce přitom skrývá hned dva neférové kousky, kterých si on sám musí být velmi dobře vědom. Kdyby podobně reagoval někdo z opačného tábora, rychle by dostal nálepku dezinformátora.

Jedna podpásovka spočívá v tom, jak lidem neznalým problematiky podsouvá, že „klima“ můžeme vyřešit podobně, jako ozónovou díru. Jenže, za prvé, ozónová díra ještě zjevně vyřešená není (řada českých odkazů zde). Ale ozónová vrstva je, podle zprávy OSN a dalších institucí (zde), na dobré cestě k obnovení. Podle ní se vrstva nad většinou Země pravděpodobně obnoví do roku 2040. Nad Arktidou o pět let později a nad Antarktidou do roku 2066.

Za druhé k zákazu freonů a dalších látek likvidujících ozón se zapojil celý svět. Což v případě „záchrany klimatu“ neplatí ani z daleka.

Za třetí, ozónová díra je jeden jev s jasně pojmenovaným viníkem, který ozón likviduje. „Globální klima“ je tak složitý systém, že předpovídat jeho vývoj si troufnou zřejmě jen ti, kteří bezmezně věří svým klimatickým modelům. Jež ovšem zpravidla nejsou schopné správně předpovědět ani to, o kolik se změní teplota za několik let.

Mimochodem, současný trend zlepšení stavu ozónové vrstvy je velmi křehký a vyžaduje světovou součinnost. Jenže před pár lety začala Čína znovu vypouštět kvůli ozónu zakázaný trichlorfluormethan (CFC-11), jak upozornil nejen SeznamZprávy (zde). Nyní už mají ale být tyto emise opět na „přijatelných úrovních“. Podobně je tomu i v otázce oxidu uhličitého, jež má být důvodem „změny klimatu“. V této oblasti je Čína bezkonkurenčně největším světovým emitentem, který staví víc uhelných elektráren, než celý svět dohromady. Jde-li přitom skutečně o oxid uhličitý, je úplně jedno, že současně staví také velmi rychle občasné zdroje energie.

S tím souvisí druhá ministerská podpásovka. Tou je systematické zamlčování stavu jinde ve světě a skutečného podílu států v EU na globálních emisích CO2, doplněné o ničím nepodložené zdůrazňování toho, že Česko, nebo státy v EU „musí“. Petr Hladík, jako ministr životního prostředí přeci musí vědět, že český podíl na globálních emisích oxidu uhličitého je pod 0,3 procenta. A musí vědět i to, že podíl všech států v EU je dohromady někde kole osmi procent či méně. Stejně tak jistě ví, že emise z EU klesají, stejně jako z USA (nyní dohromady asi 21%), ale že rostou ty čínské a indické (asi 38%). Ba jistě ví i to, že emise CO2 celosvětově stále rostou. Že by mu z toho vycházelo, že pořád musí Česko a ostatní státy v unii? Tomu se nechce věřit.

Jestli je vážně klima „největší aktuální problém,“ jak říká ministr Hladík, pak jej nevyřeší svým sebeomezením ani Česko, ani další státy sdružené v EU. Ty naopak potřebují přestávku. Teď má ukázat Asie, že táhne za stejný provaz. I to má lidovecký ministr Hladík vědět. A přiznat.