Jeho rozhovor pro web novinky.cz se dá nazvat dvěma slovy - populismus a katastrofa. To, co předvedl, bylo vrcholem cynismu, neznalosti a lží. Je až tragikomické, jak se šéf SPD Tomio Okamura na přímé otázky redaktorky zoufale vyhýbal označení Putina jako agresora. Když pominu jeho obrovskou nehoráznost, že Ukrajinci jsou prý náckové, tak je třeba si všímat, toho, jak hazarduje s bezpečností vlastní země, když prosazuje naše vystoupení z NATO. Takhle se nechovají vlastenci, ale kolaboranti.

On tvrdí, že nemusíme být členy Severoatlantické aliance, která prý není obranným, ale útočným společenstvím. To je ovšem nehorázná lež, protože NATO ve své historii ještě nikoho nenapadlo. Svým členům však podle článku 5 a v souladu s Chartou OSN zajišťuje obranu proti případné agresi třetích zemí. To je v současné době, kdy se Rusko jeví jako nevypočitatelný a agresivní stát, který bezdůvodně napadl Ukrajinu a zastrašuje Pobaltí, pro naši zemi klíčové. Je též vysoce pravděpodobné, že Moskva nezaútočila na Litvu, Lotyšsko a Estonsko především z toho důvodu, že tyto pobaltské republiky jsou členy Aliance. Jinak by to už dávno udělala. Proto buďme rádi za záruky, které ze strany NATO máme.

Chtít, aby Česká republika byla neutrální stejně jako Rakousko, je naivita kombinovaná s hloupostí. Neutralitu totiž nestačí jen vyhlásit, ta musí být rovněž akceptovaná ostatními zeměmi. Odstrašujícím příkladem nám může být například Belgie, která byla kdysi také neutrální. Jenomže jí to nebylo nic platné. Relativně dvakrát krátce po sobě, v první a druhé světové válce, byla napadena a okupována Německem. To se jednoduše rozhodlo nerespektovat její neutrální statut a zaútočilo na ni, protože byla výhodným místem pro pokračování německého útoku proti Francii. Belgie se z toho poučila, vzdala se neutrality, v roce 1949 patřila k zakládajícím členům NATO a její metropole Brusel je sídelním městem Aliance.

I v našem případě by bylo vyhlášení neutrality bezpečnostní sebevraždou, protože ne všechny země by ji byly ochotny akceptovat. A co se týká neutrality Rakouska, tak se hlavně jednalo vynucenou záležitost. V roce 1955 to byla podmínka SSSR k ukončení okupačního režimu a obnovení nezávislosti této alpské země, s níž tehdy souhlasily i ostatní okupační mocnosti - USA, Velká Británie a Francie. Sověti ji navíc k ničemu nepotřebovali, protože na rozdíl od Československa neměla těžký průmysl potřebný k výrobě zbraní.

Před vykřikováním nesmyslů je tedy lepší se dříve seznámit s fakty.

Autor je středočeský krajský zastupitel za ODS