Po relativně dlouhé době se ČR dostala do přímého hledáčku NATO. Někdo by mohl říct, že to není žádná výhra, zvláště v době, kdy na kontinentu zuří válka. Ale mám opačný názor, už kvůli souvislostem. Nemluvě o pozitivním aspektu věnované pozornosti.

V každodenním monitoringu Aliance, který pokrývá hlavní události a zahrnuje zprávy z členských zemí Spojenců, jsem dnes zaznamenal odkaz na prohlášení nově zvoleného prezidenta. Konkrétně jeho slova o Ukrajině, která si podle něj zaslouží přijetí do NATO.

Vyslovená myšlenka reflektuje nejen jasně zformulovaný názor, ale také styl práce v bruselském sídle aliance, který jsem měl možnost poznat z blízka. Tj. členská země předloží určitou ideu ostatním Spojencům, aby ji probrali společně u kulatého stolu.

Zbývá dodat, že ČR si během posledních let všimli v sídle Aliance,, co pamatuji, jen jednou. To když se odstupující prezident této členské země při své předposlední návštěvě Bělehradu nerozpakoval kriticky otřít o mírové bombardování v dobách konfliktu na Balkáně.

Nic proti tomu. Konečně, vyjádřil jen svůj názor, který mu nikdo nebere. Ale pozornosti to rozhodně neuniklo, a to z jediného důvodu: když se Spojenci u kulatého stolu rozhodli letecky zasáhnout, aby tak zastavili válečné běsnění v Bosně, byl ten odstupující prezident ČR zdejším premiérem…

Víc slov netřeba. Jen mě v daných souvislostech a ve světle událostí za poslední bezmála rok (bez 3 týdnů) napadá, že nepřijde doba, kdy tato země bude litovat svého rozhodnutí o americkém radaru v Brdech.