Nového prezidenta čeká úkol nelehký politicky, lidsky i manažérsky. Na vyřízení čekají stovky žádostí o milost, které leží v Prezidentské kanceláři, na Ministerstvu spravedlnosti, případně na dalších úřadech (vláda, soudy). A další stovky žádostí nepochybně příjdou v nejbližších týdnech po inauguraci nového prezidenta, protože v řadě rozhovorů naznačil, že se bude k milostem chovat vstřícněji než prezident Zeman. Například v podcastu Kecy & Politika, několik dní před inaugurací potvrdil, že se k němu dostalo již cca 20 žádostí o milost.

3307, tolik milostí udělil v roce 1987 prezident Gustav Husák. V průměru dával kolem 2000 milostí ročně. Václav Havel za 13 let ve funkci československého a českého prezidenta udělil 1938 milostí. Nejvíce, přes 400, v roce 1994. Jeho následovník jich také udělil přes 400, konkrétně 412 za 10 let. Miloš Zeman za pět let svého prvního mandátu udělil pouhých 9 milostí. Ve druhém období jich Zeman udělil 16 fyzickým osobám a jednu právnické osobě. Jde o výraznou pravomoc prezidenta, kterou má povinnost vykonávat řádně.

Kontroverze
Václav Havel uděloval kontroverzní milosti osobám spojeným s disentem. Policie vyšetřovala, zda si milosti nekoupili podnikatelé za Václava Klause. Václav Klaus tvrdil, že o každé milosti rozhodl osobně. Miloš Zeman nedávno udělil milost řediteli Lesní správy Lány, který byl odsouzený za manipulaci s veřejnou zakázkou, s tak nestoudným odůvodněním, že to zarazilo i jeho otrlé podporovatele.

Miloš Zeman s milostmi neuměl nakládat a projevil se jako nemilosrdný, líný a cynický prezident, který ignoroval stovky oprávněných žádostí ze zdravotních či humanitárních důvodů a to i v případě, kdy za ně intervenovali jemu naklonění ministři spravedlnosti.

Argumenty pro milost
Základní argumenty pro existenci institutu milosti jsou tři. Tvrdost práva, kdy legální trest je v konkrétním případě nepřiměřeně tvrdý s ohledem na zdravotní nebo sociální situaci pachatele nebo jeho rodiny. Justiční omyly nelze úplně vyloučit ani v demokracii. Nejspornější případy souvisejí s tresty kolem návykových látek, ať již Václav Havel udělil milost „pěstitelce“ konopí, důchodkyni, která si pěstovala několik rostlinek marihuany pro „výrobu“ mastí na její zdravotní potíže. Miloš Zeman omilostnil manžele, kteří prováděli šamanské rituály se zakázanou exotickou kytkou. V obou případech jde o faktickou výhradu prezidenta k platnému právu. Prezident nemá sílu nebo zájem iniciovat změnu špatného zákona, tak

Jde o lidské životy

Za každou žádostí o milost prezidenta se skrývá jedinečný a mnohdy nejednoznačný příběh. Právo je v některých situacích nepřiměřené tvrdé, neschopné zohlednit jedinečnost každé situace. Lidská spravedlnost je nedokonalá a milost může být přiměřeným řešením. Zdravotní stav a sociální situace potrestaných a jejich rodin se může zásadně změnit. Každá žádost si zaslouží řádné posouzení a následné předložení k rozhodnutí prezidentovi, případně jím pověřeným osobám. Prezidenta Pavla čeká rychlé manažerské rozhodnutí, jak se k milostem systémově postaví. Ani ústavní právníci nejsou jednotní v tom, zda lze prezidentskou pravomoc na někoho delegovat. Delegování prezidentských milostí částečně nebo plně na Ministerstvo spravedlnosti je tedy sporné a správnější by se bylo vrátit k praxi za Václava Klause, kdy za vyřizování milostí odpovídal prezident. Jako nevhodné se jeví úvahy, že by stejně jako u amnestií musel milosti prezidenta podepisovat člen vlády (premiér). Docházelo by k politizaci milostí a také je to věc časová a kapacitní. Mluvíme až o stovkách milostí ročně. Je samozřejmě ošidné odhadovat kolik žádostí je a bude v budoucnu důvodných a „zaslouží“ si milost. Praxe za Václava Klause se zdá rozumným měřítkem. Prezident Pavel má v rukou osudy stovek osob a jejich rodin.

Po prezidenství Miloše Zemana je těžké institut prezidentské milosti hájit. Miloš Zeman zde zanechal svéráznou stopu, na kterou budeme chtít zapomenout. Nepochopitelná milost pro vraha Kájinka. Skandální milost pro zaměstnance Baláka. Sporná milost pro manželku Petra Nečase. Originální milost pro právnickou osobu. Nový prezident musí obnovit důvěru v udělování milostí a najít efektivní a lidský postup.

Autor je právník a politolog

Kráceno vyšlo v MF DNES