Lubomír Zaorálek, lídr SOCDEM do Europarlamentu, se velmi „pochlapil“ a těsně před volbami předvedl „silnou rétoriku“. Bohužel, zkušenost voličů s ČSSD (nyní SOCDEM) je nezapomenutelná.

Lídr kandidátky SOCDEM pro volby do Evropského parlamentu Lubomír Zaorálek dva dny před rozhodnutím voličů velmi přitvrdil. „Chcípácká vláda, která nemá koule“ nebo „kolaborantská vláda“, to byla slova, která několikrát použil na tiskové konferenci strany. Kritizoval třeba, že za přihlížení vlády za rok z Česka odteklo 456 miliard korun…Vyčetl vládě i pozdější odchody do důchodu za méně peněz. „Odvážím se tvrdit, že hnutí ANO to bude nakonec vyhovovat,“ prohlásil Zaorálek. Povede to podle něj k tomu, že lidé nebudou vůbec důvěřovat systému. „Potřebujeme, aby nás tam nereprezentoval někdo, kdo se tam půjde jen učit. Vysíláme zkušeného bojovníka, který nikdy nezklamal,“ řekl předseda Sociální demokracie Michal Šmarda o bývalém ministrovi zahraničí i kultury Zaorálkovi, který je jedničkou kandidátky SOCDEM.

Inu, Zaorálek se rozčiluje celkem k věci, nicméně, byla to právě SOCDEM – dříve ČSSD – která vsadila před volbami v roce 2013 na zásadní kritiku důchodové reformy prosazené Miroslavem Kalouskem a po volbách tuto reformu spolu s ANO nemilosrdně utnula. Pokud dnes Zaorálek kritizuje důchodovou reformu Pětikoalice, má pravdu, že nic dobrého nepřinese a bude po volbách 2025 zřejmě podrobena „vážné“ debatě a možná zrušena částečně nebo úplně. Toto už ANO jednou zvládlo a zvládne to i napodruhé.

Problém SOCDEM je však mnohem hlubší a podobný všem „zavedeným“ stranám. Do čela „zavedených stran“ se totiž postupem času dostali lidé, kteří tyto strany vedou do záhuby nebo do „věčných koalic“, což vyjde nastejno. Předseda SOCDEM Šmarda je všechno jen ne charismatický a sympatický vůdce sociálně demokratického programu. Evropu však navíc trápí zcela jiné problémy než to, zda od nás „utíkají“ miliardy do zahraničí v bankovním sektoru, který naopak vykazuje stabilitu a „vypořádal“ se i s pastí „mimořádných“ odvodů, kterou na něj připravila vláda Petra Fialy. Mimochodem, to jen ukazuje, že administrativní kroky, jakkoliv „chytře“ vymyšlené, nakonec žádný zázrak do hospodaření státu nepřinesou.

A jak ukázal poslední volební model STEM, pod čarou 5 % nutných pro získání mandátu ve volbách, zůstává i SOCDEM. Koalici Přísahy a Motoristů přisuzuje volební model zisk 4,7 procenta hlasů, Sociální demokracii (SOCDEM) 2,9 procenta, Svobodným 2,7 procenta, Zeleným 1,9 procenta a strana PRO Jindřicha Rajchla by podle něj získala 1,8 procenta. Jinému politickému subjektu by dalo v eurovolbách hlas 4,1 procenta voličů.

Zaorálek se proto i pod dojmem těchto nelichotivých čísel konečně rozhodl „přitvrdit“ s nadějí, že se mu podaří na poslední chvíli ještě nějakého příznivce ulovit. Strach z dalšího propadáku je však ne dosti moudrým rádcem. Sociální demokracie se totiž rozhodla, a opět chybně, zbavit se své značky s tím, že je to „minulost“ a nyní nastává „zářivá budoucnost“. Když pozoruji onu zoufalou snahu plakátky propagovat svého předsedu s různými „výroky“, a nyní rétoriku Zaorálka, je to opět jen nepodařený recept na návrat do vrcholné politiky.

Protože jádro problému SOCDEM je a bude složení stávajícího vedení této strany včetně slabého předsedy Michala Šmardy, které není schopné politiku strany reprezentovat, čeká příznivce její politiky další zklamání z volebního výsledku.