Monika Babišová měla minulý čtvrtek ve své poště kulku neboli náboj a v sobotu událostí vibrovala politická scéna. Skokem jsme omládli o půldruhého desetiletí. Ano, v únoru roku 2008 nezávislým senátorkám Lianě Janáčkové a Janě Juřenčákové pošta doručila náboje, další dodávku střeliva měl obdržet poslanec Evžen Snítilý a také Miloš Melčák a Michal Pohanka. Motivem pro distribuci munice měl být ve čtyřech případech hlas pro Václava Klause v tehdy ještě nepřímé volbě, Snítilý byl takto obdarován za nepodporu kandidatury Jana Švejnara. Případ vyvolal velký poprask. Autority se shodují na tom, že spolu se skandálem kolem volebního dohadování na sněmovním záchodě vedlo kulkobití k ústavní změně, a místo nepřímé máme přímou volbu do prezidentského úřadu.

No vida, volíme přímo už podruhé a kulek jsme se nezbavili. Ozval se Miroslav Kalousek, že taky dostal kulku, dokonce opakovaně, a žádnou aféru z toho nedělá. Danuše Nerudová sice poštou kulku nedostala, ale vyhrožovali jí vyražením předkusu basebalovou pálkou. Zatímco Andrej Babiš kulku předal policii, Danuše Nerudová neměla co předat, basebalová pálka byla toliko virtuální.

Kulky se stávají trvalou součástí politického boje. Jde o jev nežádoucí a nebylo by divu, kdyby se jím státní moc začala systematicky zabývat. Po úspěchu s Centrem proti hybridním hrozbám by mohlo ministerstvo vnitra zřídit Centrum proti politickým hrozbám a pro začátek by mohlo vydat metodický pokyn, jak mají postižení politici a jejich rodinní příslušníci s obdrženými kulkami nakládat. Není od věci přemýšlet o zřízení speciální podatelny hned v přízemí takzvané kachlíkárny.

Jak řečeno, kulky z roku 2008 zásadně změnily politickou mapu a změnou ústavy se nechutnost přelila ze sněmovní půdy do politického prostoru jako takového. Zatímco dříve docházelo k šarvátkám a škrcení jen na sněmovním záchodě, nyní si to můžeme dopřát všichni, dokonce i na sociálním zařízení v pohodlí domova. Politologové by mohli zahájit debatu, zda jde o pokrok nebo regresi. Čistě početně kulek ubylo, tak se to aspoň zdá, jedna kulka pro Babiše, byť podpořená virtuální basebalovou pálkou pro Nerudovou, je slabé kafe proti dávce z roku 2008. Ovšem připomínka Miroslava Kalouska naznačuje, že o mnoha kulkách možná ani nevíme. Jak tedy nastalou situaci hodnotit?

Někdo z ní zbrkle usuzuje, že je třeba změnit systém volby prezidenta. Stala by se z toho hezká tradice, kulky by kormidlovaly politický systém. Však taky jsem název své úvahy odvodil od Engelsova spisu Podíl práce na polidštění opice. Jakým směrem se vydat, kudy má vývoj vést?

Navrhoval bych, aby byl prezidentský úřad trvalý a dědičný a tím bychom se kulek zbavili. Ale teď riskuju já sám, že ráno najdu ve schránce podezřele tlustou obálku a z ní se vysype náboj 9 mm Luger.

Psáno pro Lidové noviny