GLOSA: Volební slogany
Nedlouho poté, co odeznělo turbulentní období trvající několik měsíců po listopadu 1989, jsem se setkal s někdejším spolužákem, který si do staré vlasti na pár týdnů odskočil z USA. Seděli jsme kolem poledne v jednom ostravském podniku, koukali na lidské hemžení mezi Kuřím rynkem a náměstím a hovořili o vyhlídkách ostravského průmyslu. „To vše kolem je trnem v oku konkurenci, nejdříve se to tady rozkrade, potom zavře a nakonec tu budou lišky dávat dobrou noc“, tak nějak to viděl. Bohužel čas ukázal, že měl v mnohém pravdu. Mimochodem – dnes je v těch místech chodců málo a restaurace už dávno neexistuje.
Když mi loni v létě psal, že bude volit Donalda Trumpa, že Trump vyhraje, a že ve svém okolí nezná nikoho, kdo by volil jinak, věřil jsem mu tak „napůl“. Nebyl důvod pochybovat, že bude volit jinak, než tvrdil. Ale že by zrovna on výsledek voleb znal a všichni kolem něj volili stejně jako on, to jsem přičítal jeho smyslu pro poněkud expresivnější způsob vyjadřování a považoval za nadsázku. I stalo se.
Jestliže ve volbách něco nevyjde podle očekávání a má se to „odborně“ vysvětlit, jsou po ruce starší, frustrovaní, nevzdělaní a chudí voliči z venkova, kteří ty „správné“ výsledky svou hloupostí pokazili. To už známe od našich analytiků. Proniklo to i do zámoří, kde podle prvních analýz špatně rozhodli starší, nevzdělaní, neúspěšní a nějak vykořenění voliči, kteří žijí ponejvíce v malých městech a na venkově. A ke všemu ještě jde o bělochy.
Nevím, co jsou zač lidé, které známý pojmenoval jako „všichni kolem“. Vím však zcela jistě, že z analýzy zdůvodňující volební výsledek kádrováním voličů na mého známého platí jen to, že je běloch a pochopitelně také osoba starší. Když jsem jej v mailu na závěry povolebních analýz upozornil, odepsal, že zabývat se něčím takovým je rovno prohlížení obsahu použitého kapesníku. V tom měl opět pravdu. Objevila se totiž jiná zdůvodnění v nových analýzách, takže dlouze nad nimi hloubat nemá zřejmě cenu.
Nechme výsledky amerických voleb Američanům a zůstaňme u nás. Není snad strana, která by otevřeně hlásala, že chce oslovit „venkovské nevzdělance“. Snaží se nalákat voliče programy, ty ale většina nějak zvlášť nestuduje, takže nejvíc nadějí na ovlivnění voličů se vkládá do stručných hesel. Nelze si nevšimnout jistého paradoxu. Analýzy „špatné“ výsledky přičítají nevzdělancům, avšak slogany na volebních plakátech zrovna nevypadají na to, že by chtěly působit silou rozumu. Spíš naopak. V tom směru volební hesla nijak oslnivá nejsou.
Kdeže jsou ty časy, kdy na voliče pozitivně působil volební plakát s politikem, který sděloval, že to myslí upřímně. Kdysi spolehlivě zabírala hesla těch, kteří hlásali, že se o voliče nějak postarají, že zařídí to či ono. Byl to takový obecný princip tradovaný z doby před rokem 1990, kdy se skutečně o mnohé za jedince „postaral“ někdo jiný, třeba už z toho důvodu, že jiné možnosti ani nebyly. Zpočátku volební hesla starostlivých politiků fungovala, ale od té doby uplynulo hodně času a už to neplatí.
Voliče na billboardu dnes neosloví ani postava lékaře. Doba, kdy seriáloví hrdinové jako byl MUDr. Sova a další požívali v národu úctu takřka bezmeznou, už také dávno minula. K senátorskému postu v podzimních volbách roku 2016 nepomohl volební plakát, na němž seriózně vyhlížející postava v bílém plášti hlásala, že se postarala o rodiče a postará se i o nás, kteří jej budeme volit. Takových billboardů může být plný kraj, ale málo platné. Slogan spíš odradí, protože voličům je už dávno známo, že politik se především v prvé řadě postará sám o sebe.
Dnes se ve volebních sloganech politických stran hemží slova jako rozum, spravedlnost, bezpečnost nebo bezpečí apod. Kdovíco (a zda vůbec něco) zabírá nejvíc.