Fialova vláda se dostala do slepé uličky, alespoň podle toho, co tvrdí Pehe v rozhovoru s Čulíkem, publikovaném na Britských listech 17. 2. 22. Nahlédneme-li do médií, která by nám měla poskytovat pravdivý obraz světa (což nedělají), měla by tato vláda řešit tři hlavní problémy současnosti: krizi ukrajinskou, krizi covidovou a inflaci.

O všech těchto problémech lze říct, že na jejich řešení může mít jen malý vliv, pokud vůbec nějaký. Předesílám, že nezáleží na tom, čí je to vláda, jakákoliv jiná vláda by byla stejně bezmocná. Všechny tři problémy jsou určovány situací v zahraničí. Ale dejme tomu, že by česká vláda na jejich řešení nějaký vliv mít mohla. Jak by měla postupovat? Ivo Budil v článku Česká existence v post-americkém světě navrhuje hned trojí řešení: souhru stabilních institucí, racionalismus a patriotismus. Pokud jde o stabilní instituce a jejich souhru, Fiala nemá k dispozici jiný státní aparát, než měl Babiš. Ten jej převzal po předchozích vládách a jeho výkonnost nijak nezměnil, jen v něm přibylo „babišovců“.

Pokusů o zlepšení života prostřednictvím racionality bylo v minulosti bezpočet. Paneláková sídliště jsou výsledkem pokusu o racionalizaci bydlení, byrokracie je výsledkem pokusů o racionalizaci správy státu, znárodňovací a privatizační cykly jsou výsledkem pokusu o nalezení racionálního řešení péče o majetek atd. Patriotismus se hodí při tenisu, fotbalu a hokeji, jak s ním ale na covid?

Vzpomínám si na dobu pádu Nečasovy vlády (ve které seděl současný premiér). Moje tehdejší okolí to zklamaně hodnotilo tak, že hlavním výsledkem té vlády je, že se její členové zařídili pro sebe. Z tohoto hlediska nebyl Nečas výjimkou, a pokud ano, pak pouze takovou, která potvrzuje pravidlo. Dá se dnes čekat něco jiného? Mám o tom své pochybnosti a nijak mi to nevadí. Myslím, že osobní prospěch patří mezi motivy k politické činnosti ještě k těm lepším. Ono je to zkrátka tak, že někdo sedí ve vládě, jiný, kdo ve vládě třeba taky seděl, může sedět někde úplně jinde...