Skupiny politiků se pokoušejí po celé zemi tichou cestou, možná nechtěně, zlikvidovat demokracii. V Olomouci se jim to již podařilo. A další města jsou na řadě.

Co by na to řekl asi Švejk: „Tak nám v Olomouci zabili ANO - bude líp, paní Müllerová. Tak to nám asi líp nebude. A představte si – bez jediného výstřelu. To bude asi zase nějaká ta Sametová revoluce nebo co. Oni možná opravdu chtěli, aby se měli lidé líp – a to se u nás neodpouští. Líp se přece musí mít v první řadě strany, to je snad jasný. A ke všemu by si ještě mohl chudák volič myslet, že ty ostatní strany chtějí, aby nám bylo hůř. A víte, jak to udělali? Jednoduše, ty strany, které nevyhrály, se spojily do takzvané „koalice“ proti té straně, co vyhrála. A bylo to. A víte, že v některých dalších městech se chystá podobné svinstvo? Že nevíte? No to buďte ráda, ještě byste si třeba začala myslet, že ta naše demokracie stojí za to, no však víte za co!“

Kdo vymyslel a používá vyšachování vítězů, je nedemokratický ignorant a měl by být od demokratů izolován a vyhoštěn do států s diktaturou, aby si tam užíval.

Po „vyšachování“ budou někteří voliči pochybovat o smyslu voleb a příště k volbám již nepřijdou. Je to možná jedna z příčin malé účasti voličů ve volbách. Občan si přeje, aby zvolení zástupci v tajném hlasování zvolili své vedení a aby co nejdříve začali pracovat k jeho prospěchu. Vždyť si své zástupce (zaměstnance) také platí. Není zvědav na dlouhodobé „koaliční“ vyjednávání a na flákání se.

Případné spory vítězných stran je nutno hodit za hlavu nebo je průběžně řešit soudní cestou.

Jak je možné, že různé spolky dokáží smysluplně fungovat bez „koalic“ a politikům to dělá problémy? Jak je vůbec možné, že se tvoří koalice, které nejsou zmíněny v naší Ústavě? Nevznikají koalice jen proto, aby si politici zjednodušili svou práci na úkor demokracie? Co když jsou všechny koalice protiústavní?

Cílem politiků by měl být spokojený občan, což je často v rozporu s koaličním způsobem vládnutí. Například proto, že dobré návrhy a náměty opozice jsou často ignorovány a dokonce - včetně autorů - zesměšňovány. Proto by koalice stran měla být nahrazena koalicí zdravého rozumu a čistého svědomí, jak je to uvedeno ve slibu poslanců a senátorů: „Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ Zastupitel, který je v koalici, je nucen hlasovat s ní, i když je to v rozporu s jeho vědomím a svědomím. Jinak by ho strana v příštích volbách nepostavila na kandidátku nebo ho dokonce vyloučila ze svého středu.

Demokracii je prý třeba bránit každý den, tak jsem to tedy udělal. Suďte mne!

Autor je praktický sociolog, Senior roku 2013 a dlouholetý zastupitel města Desná