EU přijala nový migrační pakt, který má údajně zabránit ilegální migraci do států EU. Komentáře k tomuto rozhodnutí jsou však někdy velmi překvapivé.

Nejprve zmíním názor Martina Rozumka, ředitele Organizace pro pomoc uprchlíkům. Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) je nezisková, nevládní a humanitární organizace, která již od roku 1991 pomáhá uprchlíkům a cizincům v České republice. Poskytuje bezplatné právní a sociální poradenství, pořádá osvětové akce, vzdělávací programy pro laickou i odbornou veřejnost a další aktivity na podporu integrace cizinců.

Rozumek tvrdí: Bude reforma znamenat alespoň zlepšení situace pro běžence, kteří přijdou do unie legálně? Já si myslím, že jim to nepomůže. V Německu bylo loni podáno 352 000 žádostí o azyl a z toho sto tisíc Syřany, 60 tisíc Afghánci, 58 tisíc Turky a dalšími desítkami tisíc Iráčanů a Íránců. To jsou všechno lidé ze zemí, ve kterých se masivně porušují lidská práva. A tito lidé mají ve velké většině na mezinárodní ochranu nárok. Těm nový migrační pakt příliš nepomůže. Cílem migračního paktu je odmítnout už na hranicích Unie co možná nejvíc žadatelů o azyl, aby Evropa té zátěže byla zbavena. Ale co budeme dělat s těmi, kteří nárok na azyl mají?

Je příznačné, že Rozumek hodil do jednoho „pytle“ migrantů z řady států, kde se podle něho „masivně porušují lidská práva“ i Turky, naše spojence v NATO. Ale to není překvapivé, že ano. Problém ale bohužel není v tom, že migranti z těchto států utíkají před porušováním lidských práv (podle EU), ale protože chtějí významně zlepšit svou vlastní ekonomickou situaci. Když už se do EU dostanou, vybírají si zcela logicky státy typu Německa a Francie proto, že zde mají nejlepší sociální zajištění. A jak se ukazuje, jenom třetina z těchto migrantů chce pracovat a pracuje, ostatní žijí právě na oněch dávkách. Navíc, statisíce z nich jsou v Německu vlastně ilegálně bez povolení k pobytu. Konkrétně se jedná o 492 390 cizinců, kteří nemají povolení k pobytu, povolení k tolerovanému pobytu nebo povolení k přechodnému pobytu, které se uděluje například žadatelům o azyl v průběhu řízení. Vyplývá to z odpovědi spolkové vlády na dotaz poslance Reného Springera (44), poslance za Alternativu pro Německo, napsal list Bild. Přestože tito lidé nemají v Německu co dělat, německý stát je finančně zajišťuje. Z odpovědi na dotaz poslance vyplynulo, že cizinci bez povolení k pobytu mají také „nárok na dávky, které zajišťují jejich živobytí v souladu s ustanoveními zákona o dávkách pro žadatele o azyl“.

To je aktuální stav ilegální migrace do Německa a de facto do celé EU, protože naprostá většina ilegálních migrantů touží po tom žít v Německu. Bodejť by ne, když se jim tam dostává ekonomické podpory, kterou by jinde nedostali.

Migrační pakt má ale „na svědomí“ i řadu politických střetů. Musím zde opět na prvním místě použít argumenty Miroslava Kalouska, který tvrdí: Nesmířím se s tím, že nám naši přední politici lžou, pustil se bývalý šéf TOP 09 a exministr financí Miroslav Kalousek do premiéra a šéfa ODS Petra Fialy a ministra vnitra, předsedy hnutí STAN Víta Rakušana. „Našel jsem si čas a nastudoval jsem si migrační pakt. Není pochyb, žádná mandatorní výjimka pro ČR tam není,“ uvedl Kalousek na sociální síti X.

Přisadili si i Piráti: Europoslanec a lídr kandidátky Pirátů Marcel Kolaja už minulý týden Rakušana nepřímo nařkl, že lhal, když v minulosti opakovaně sliboval, že se Česka povinná solidarita s ostatními týkat nebude, protože samo přijalo dostatek uprchlíků z Ukrajiny. „To je samozřejmě hloupost. Ptali jsme se na to eurokomisařky Ylvy Johansson a ta nám řekla, že se tam ukrajinští uprchlíci rozhodně nezapočítávají. Kritika pana ministra je namístě,“ řekl Kolaja v první předvolební debatě na CNN Prima News.

Této kritice se ministr vnitra Vít Rakušan brání takto: „Samozřejmě platí, že výjimka bude aktivována ve chvíli, kdy pakt začne platit a po vyhodnocení aktuální situace,“ řekl MF DNES Rakušan. A to je krásný příklad „tvořivého“ přístupu k politické odpovědnosti. Nyní sice žádná výjimka neplatí, ale ta „začne platit“ v okamžiku, kdy pakt „začne platit“. Zřejmě to má být tak, že pak zasáhne Evropská komise a ústy Ursuly von der Leyenové prohlásí, že se ukrajinští uprchlíci „započítávají“. Pak ale budou křičet Piráti, kteří se ptali komisařky Jahanssonové, že Česko musí migranty přijímat.

Jak se ostatně v médiích píše, Leyenová prochází „těžkým obdobím“ a údajně se snižují její šance na obhájení pozice předsedkyně Evropské komise. Je tu tak zvaná aféra Piepergate. Čerstvým příkladem je aféra „Piepergate“. Německý europoslanec Markus Pieper měl v úterý nastoupit do lukrativní funkce unijního zmocněnce pro malé a střední podniky s platem nejméně 18 000 eur měsíčně. Pár hodin předtím ale odmítl. Patrně nechtěl dál snášet kritiku, že dostal „trafiku“. Ve výběrovém řízení totiž zvítězila česká kandidátka, europoslankyně Martina Dlabajová, Pieper skončil až třetí. Von der Leyenová ho přesto protlačila do vlivné funkce, což vzbudilo v Bruselu velké kontroverze. Mimochodem, 18000 EUR měsíčně je 450000 Kč – neberte to! Kolik „malých podniků“ by za takový měsíční příjem dalo bůhví co.

A jsme zpátky v ekonomické realitě EU. Ústřední orgány EU hromadí svou moc, utrácejí spoustu peněz na „důležité“ zmocněnce pro to či ono a můžeme jen konstatovat, že tento ráj zmocněnců nakonec vytváří administrativní moloch, který požírá sám sebe. To rozhodně není EU, pro kterou jsem před dvaceti lety v „dobré víře“ hlasoval. Docela by mne zajímalo, jak by takové hlasování dopadlo v Česku nyní.