Lidovci jsou spíše proti, a ani občanští demokraté nemají úplně jasno. Tento problém je rozděluje. Nicméně ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS už nechce váhat a nejraději by zdanil tiché víno už od začátku příštího roku. Tiché víno je na rozdíl od šumivého dosud osvobozené od spotřební daně, což by šéf státní kasy rád změnil.

Zavedení spotřební daně z vína však přináší celou řadu otázek, které je třeba důkladně zvážit. Není přece v našem zájmu, aby nová daň ochromila celé jedno potravinářské odvětví – vinařství, které má v českých zemích více než tisíciletou tradici. Vždyť víno měl podle tradice pěstovat už osobně svatý Václav pro bohoslužebné účely v 10. století.

Na rozdíl od piva, kde spotřební daň v závislosti na velikosti pivovaru činní částku od 1,76 Kč do 3,52 Kč z 1 litru 11stupňového piva (výše daně je závislá i na stupňovitosti piva), se u vína navrhuje spotřební daň ve výši 23 korun z 1 litru nápoje. To je značný nepoměr kdybychom vzali v úvahu procenta alkoholu. U jedenáctistupňového piva to činní cca 4,4 - 4,7 % alkoholu, u vína to dělá 11- 14 % alkoholu.

Víno je navíc zákonem zatíženo jednokorunovým poplatkem směřujícím do vinařského fondu. Tato částka se může zdát malá, ale v kontextu spotřební daně z piva se jedná přibližně o částku spotřební daně z půl litru piva z menšího pivovaru.

Produkce vína je ve srovnání s výrobou piva či lihovin výrazně náročnější, s vyššími nároky na výrobní a skladovací prostory. Vinařský sektor je specifický dlouhodobou výrobou, která vyžaduje, aby se víno drželo na skladě často i celý rok, což jej zásadně odlišné od pivovarnictví, které se vyznačuje rychlou produkcí. Víno se sklízí a rovněž vyrábí v určitém ročním období, kdežto pivo nebo lihoviny lze vyrábět bez omezení po celý rok. Navíc, péče o vinice a postupné školení a skladování vína přináší další finanční zátěž, která se v případě piva nevyskytuje. Tyto aspekty dělají z vinařství unikátní průmyslové odvětví s vysokými vstupními náklady a značnou investicí času i zdrojů.

Víno je navíc zcela přírodní produkt, vyráběný výhradně z hroznů, a vinařství je spojeno s dalšími sektory, jako je turismus, které by dopady této daně také silně pocítily.

Zavedení spotřební daně, tím spíš takto vysoké, významně zvyšuje riziko přesunu poptávky do zahraničí a samozřejmě nárůst černého trhu s vínem. V případě zavedení odvodu spotřební daně dopředu, před samotným prodejem, by pro vinaře představovalo významný finanční dopad, který by mnohé z nich mohl dostat do existenčních problémů. Zavedení spotřební daně by mělo dlouhodobé dopady na obor vinařství, související odvětví a ekonomiku jako celek.

Resort financí proti tomu argumentuje, že zavedením spotřební daně pro tiché víno by jí byly spravedlivě zatíženy všechny druhy alkoholu. Z piva, lihovin i sektů se totiž už dlouhou dobu tato daň odvádí. V současném systému čerpají daňové úlevy nejen domácí vinaři, ale také zahraniční výrobci, kteří víno do Česka dovážejí. Minimálně dvě třetiny této daňové úlevy přinášejí prospěch nikoliv domácím producentům, ale dovozcům z ciziny, na čemž tratí čeští daňoví poplatníci.

Asi nejsilnější zbraní zastánců vína je však výsledek studie agentury Focus ve spolupráci se společností EY (Ernst&Young) ČR. Podle ní by státní rozpočet zdaněním tichého vína získal zanedbatelných 1,45 miliardy korun ročně navíc. To je asi pouhá třetina sumy - 4,2 miliardy korun, kterou dříve uváděl ministr Stanjura.