Za mnohými literárními díly a životy jejich autorů se často skrývají různé záhady. Mohou to být i věci z hlediska literatury nevýznamné, nicméně svým způsobem zajímavé, jako kupříkladu „utajená“ návštěva Karla Čapka v Komorní Lhotce.

V časopise Těšínsko č. 2 z roku 2002 vyšel článek Nezapomenutelná vzpomínka na rok 1937 od Rudolfa Bydloška. Autor se v něm vrací do prázdnin v roce 1937. Poslední srpnovou neděli tehdy strávil v desetičlenné skupině studentů a studentek gymnázia, obchodní akademie a učitelského ústavu. Byla to parta, která se v obecním hostinci v Komorní Lhotce scházela každé prázdniny jako muzikanti nebo divadelní ochotníci. V hostinci se s prázdninami loučili hudbou, kabaretními vystoupeními a tancem.

Okolo osmé hodiny večerní studenti volali hostinského a chtěli zaplatit, protože na další víno již neměli peníze. Při zábavě si nevšimli, že v tu dobu do hostince přišli dva pánové a jedna dáma. Zábava se chýlila ke konci a příchozí se posadili na druhém konci sálu. Studenti zaplatili a nástroje ukládali do obalů. Vtom se hostinský vrátil a přinesl jim dvě láhve červeného vína. Bránili se, že na další víno už nemají peníze. Hostinský jim řekl, že víno je zaplacené mecenáši, kteří sedí v rohu sálu. Studenti dárce pozvali ke svému stolu. Ti se nejdříve zdráhali, ale po stálém naléhání se ke studentům posadili. Ukázalo se, že to jsou spisovatel Karel Čapek, jeho žena herečka Olga Scheinpflugová a malíř Jóža Úprka. „To víno jsme objednali pro vás proto“, řekl Čapek, „že nás velmi těší, že i v té podhorské vísce daleko od Prahy držíte študáci tak hezky pohromadě, čímž se nám vrátily vzpomínky i na naše studentská léta“. Před hostincem si pak podávali ruce a loučili se veršem Petra Bezruče: „Ale dříve než-li zhynem, nechť se zpijem rudým vínem, robka s dcerou, chlop se synem, před Těšínem, před Těšínem“. V roce 1937 měl Rudolf Bydlošek 17 let. Na setkání po 65 letech vzpomínal jako na krásný zážitek, na který do smrti nezapomene.

Později se objevily pochybnosti, zda k popisovanému setkání s Karlem Čapkem skutečně došlo. Ze studentů si prý spíš někdo „vystřelil“. Autor vzpomínek v roce 2005 zemřel a nic víc než co o tom v roce 2002 napsal, se již od nikoho nedovíme. Pochybnosti o hodnověrnosti jeho textu nebyly publikovány. Jde o výhrady kolující na internetu, které jsou založeny na následujících argumentech:

Není nic známo o tom, že by Karel Čapek někdy Ostravsko navštívil. Prý je znal jen z oken vlaku cestou do Tater. Neměl prý ani důvod, aby se tak daleko od Prahy toulal, když měl v té době jinou práci. Studenti nemohli vědět, jak Čapek vypadá, televize tehdy u nás nebyla a fotografií v novinách bylo málo. A co mohl Čapek s doprovodem pohledávat večer v Komorní Lhotce?

Není těžké se s takovými námitkami vypořádat. Čapek procestoval celou Evropu a není důvod domnívat se, že by nikdy nebyl v Beskydech. Televize u nás tehdy skutečně nebyla, avšak u studentů gymnázia a učitelského ústavu lze přepokládat znalost české literatury, jejímž význačným představitelem Karel Čapek byl. Jeho fotografie určitě znali z knih a novin. Karel Čapek zemřel 25. prosince 1938. Jeho podobu si autor mohl připomenout z později publikovaných Čapkových fotografií a filmových záznamů. Olga Scheinpflugová zemřela v roce 1968, takže ji autor určitě viděl i v té televizi. Dá se také vysvětlit, co mohli výletníci v malé obci na severním úpatí Moravskoslezských Beskyd pohledávat. Komorní Lhotkou prochází pěší turistické trasy. Na pověstmi opředenou horu Godula (737 m n. m.) to jsou 3,5 km a na Prašivou (843 m n. m.) 4,8 km. Na Prašivé je turistická chata od roku 1921. Jestliže by si někdo v Beskydech chtěl vybrat výchozí místo pro nějakou atraktivní a současně nenáročnou turistickou trasu, je Komorní Lhotka přímo ideální volba. Ocitnout se ve večerních nebo i nočních hodinách v Komorní Lhotce neznamená být „ztracen“ v horách. Všude kolem byly turistické chaty a hotely, kde se dalo přenocovat nebo se odtud mohl objednat odvoz, například do Ostravy. Na vlakové nádraží do Hnojníku to je z Komorní Lhoty půlhodina chůze. Vlak z Hnojníku je za čtvrthodinu v Českém Těšíně, odkud je do Prahy i přímé vlakové spojení. Slezská podhorská obec nacházející se v blízkosti Frýdku, Českého Těšína a Ostravy rozhodně nebyla žádnou neznámou zapadlou vesnicí.

Komorní Lhotka byla od roku 1880 známá lázněmi. Vodoléčebnými kůrami se zde léčila především onemocnění dýchacích cest. Vodoléčebný ústav byl v meziválečném období provozován většinou jako turistický hotel. Na letní pobyty se do obce sjížděli hosté nejen z Těšínska, ale i z Brna, Krakova, Prahy a Vídně. Před první světovou válkou byl v Komorní Lhotce zřízen ústav péče pro sociálně slabé. Od roku 1917 zde byl Dům milosrdenství pro staré osoby a pro děti s tělesnými a duševními poruchami. V roce 1935 byl rozšířen o další budovu. „Ligotka kameralna“ je jednou z básní Bezručových Slezských písní.

Vodoléčebný ústav

Je svědectví o setkání studentů v Komorní Lhotce s Karlem Čapkem, Olgou Scheinpflugovou a Jóžou Úprkou věrohodné nebo se studenti stali obětí nějaké legrace? Na legraci popsaný průběh setkání nevypadá. Karel Čapek byl známá osobnost. Studenti ho nemuseli ihned poznat, ale pak jistě podobu člověka, se kterým se setkali, porovnávali se známými fotografiemi Karla Čapka. Kdyby se za Karla Čapka někdo vydával, jistě by to Rudolf Bydlošek později zjistil. On ale o setkání s Karlem Čapkem nikdy nepochyboval a na konci svého života o tom podal svědectví.