V roce 1854 vyšla kniha o historii Nového Jičína a jeho okolí od Josefa Becka. Vše, co na Novojičínsku předcházelo keltskému osídlení v posledních stoletích před počátkem našeho letopočtu, je v ní na několika řádcích popisováno jako „neprostupná temnota pokrývající nejstarší dějiny, tak temná, jako lesy.....“ se závěrem, podle něhož „byla by marná snaha přinést do této temnoty světlo“. Neuplynulo ani 30 let a Karel Jaroslav Maška v roce 1880 v štramberské jeskyni Šipka našel světoznámou neandertálskou čelist.

Dlouho se nepředpokládalo, že by na Ostravsku mohly být kromě Landeku v Petřkovicích ještě někde jinde památky po lidech starší doby kamenné a Maškovy objevy ve Štramberku, týkající se neandertálců, byly považovány za ojedinělé. Teprve výzkumy Archeologického klubu v Příboře přinesly poznatky, že neandertálci po sobě zanechali stopy nejen ve štramberských jeskyních, ale i na Bílovecku, v krajině, kde se k levému břehu Odry od západu k východu svažuje nejvýchodnější úpatí Nízkého Jeseníku. Tím se dostáváme k Archeologickému klubu v Příboře, jehož historie má víc než 50 let.

V roce 1970 založil v Příboře Jiří Fryč (nar. 14. 9. 1935 v Mšeně u Mělníka) archeologický kroužek. Prvním úspěchem byl objev eneolitického sídliště v trati Hájov u Příbora. Z nových nálezů získávaných povrchovým průzkumem vznikaly první výstavy a kroužek pořádal přednášky pro veřejnost. Nejaktivnější členové kroužku – Jiří Fryč a Jan Diviš začali publikovat v regionálním i v odborném tisku. Vydávali také vlastní publikace. Aktivity kroužku se stávaly čím dál víc známější i mimo oblast jeho působení.

Již v prvních letech činnosti archeologického kroužku byly v okolí Příbora (u Závišic, Libhoště, Kopřivnice a Štramberka), ale i na vzdálenějších místech (u Lipníku nad Bečvou, Oseku nad Bečvou a Lhotě) objeveny nové archeologické pravěké lokality. Unikátní pazourkové listové hroty z paleolitické lokality ve Lhotě s kulturním zařazením k aurignacienu se nacházejí v depozitáři Moravského muzea v Brně. V 70. a 80. letech 20. století se kroužek prezentoval desítkami publikovaných článků včetně několika větších publikací.

V roce 1991 zakládající člen a předseda archeologického kroužku Jiří Fryč zemřel ve věku 55 let. Za dobu jeho působení se vytvořila tradice vážného zájmu o archeologii, založená na systematické práci v terénu, široké spolupráci a prezentaci výsledků vlastními publikacemi. Na příborský archeologický kroužek navazuje současný Archeologický klub v Příboře. Jeho nejaktivnějšími členy jsou Jan Diviš a Daniel Fryč, syn zakladatele příborského archeologického kroužku.

Výzkumy Jana Diviše prokázaly, že v mladém a středním paleolitu bylo hustěji osídleno pravěkými lovci okolí Fulneku a Bílovce než okolí Nového Jičína, Příbora, Kopřivnice či Štramberku. Zatímco v okolí Fulneku dominují mladopaleolitické nálezy (aurignacien), na Bílovecku převládají nálezy starší (micoquien a szeletien). K poznání rozsahu středopaleolitického osídlení významně přispěly především objevy kolem Bílovce a Bílova. Jde o stovky nástrojů, jejichž zařazení do středního paleolitu je nesporné. Na některých bíloveckých lokalitách byly dokonce zaznamenány nálezy staropaleolitické. V letech 2000 – 2015 bylo objeveno na Fulnecku a Bílovecku 28 nových paleolitických stanic, doložených 2755 předměty kamenné štípané industrie. Surovinové zdroje glacigenních silicitů jsou zde bohatší i jejich hlízy jsou větší než v širším okolí Štramberku. Na základě objevů četných lokalit v Poodří je doloženo významné osídlení této oblasti člověkem neandertálským (středopaleolitické kolekce nástrojů z okolí Příbora, Sedlnice, Kopřivnice, Závišic, Libhoště, Štramberku, Bílovecka a Fulnecka).

O objevy dosud neznámých archeologických lokalit, k nimž například patří neolitická lokalita v Pustějově spadající do období prvních zemědělců, se zasloužil Daniel Fryč. Dalšími jeho významnými objevy jsou archeologické lokality z rozhraní neolitu a eneolitu. V květnu 1996 objevil u obce Stachovice lokalitu z období mladého paleolitu. V okolí obce Stachovice objevil další tři lokality z mladého paleolitu Jan Diviš. V roce 1998 Jiří Fryč objevil povrchovými sběry lovecké neolitické sídliště Bernartice 1 lidu s moravskou malovanou keramikou na pravém břehu Odry v polní trati s názvem Za břehy. Na začátku roku 2007 uskutečnil dva sídlištní nálezy z mladší a pozdní doby kamenné u obce Hladké Životice. V obou případech se jedná o lokality s polykulturním osídlením – lidu s lineární kulturou a moravskou malovanou keramikou. Poslední lokalitu Hladké Životice 3 Fryč objevil v roce 2008. Při povrchových sběrech v roce 2009 objevil lokalitu v dolní části obce Kujavy. Při systematických povrchových výzkumech v letech 2006 – 2013 na okrajových terasách Oderské nivy u obce Pustějov objevil soustavu čtyř sídlišť s lineární kulturou a moravskou malovanou keramikou, které pojmenoval podle názvu přilehlých tratí – Pustějov 1 – Dolní čtvrtě, Pustějov 3 – Dolní čtvrtě, Pustějov 4 – Na pasekách, Pustějov 5 – Hůrský. V roce 2010 objevil lokalitu Studénka – Dolní čtvrtě. Další dvě neolitická sídliště, která sleduje povrchovými výzkumy, objevil v letech 2014 – 2018 a výsledky postupně zveřejňuje prostřednictvím nálezových zpráv v odborném časopise Přehledy výzkumů vydávaném jedenkrát ročně Archeologickým ústavem AV ČR v Brně.

Zásluhou příborských archeologů je zásadní zjištění, že Moravská brána nebyla jen pravěkou komunikací, ale také místem s vlastními zdroji kamenné suroviny, které lidé obývali nejen v době prvních zemědělců na sklonku doby kamenné před 6 000 lety, ale i v hlubinách věků počítaných na stovky tisíc let. To jsou objevy významné v celoevropském paleolitu. Poznatky příborských archeologů dokládající starobylost osídlení Novojičínska jsou výsledkem několika desetiletí intenzivní odborné práce. Něco podobného už nikdo jiný nebude mít možnost na stejných místech zopakovat, i kdyby tomu chtěl čas a úsilí věnovat. Třeba už jen z toho důvodu, že na lokalitách časem dochází k nejrůznějším změnám a ne vždy lze vše znovu povrchovým průzkumem a sběrem získat. Archeologické nálezy jsou proto unikátní a nenahraditelné. Neolit i paleolit Novojičínska je znám tak, jak dosud znám nebyl.

Ve spolupráci s městem Příbor se podařilo získat prostory pro stálou archeologickou výstavu. Nachází se ve sklepení piaristického kláštera v Příboře. Návštěvník zde sestoupí po třinácti schodech do atraktivního klenutého sálu o rozměrech přibližně 8 x 16 m s původní oblázkovou dlažbou. V šesti vitrínách jsou vybrané archeologické nálezy Daniela Fryče. Expozici doplňuje sedm informačních tabulí. V památkově chráněném prostoru není ještě vše dokončeno. Počítá se např. s instalací projektoru. V Příboře tak vznikla výstava, která – pokud jde o množství kamenných artefaktů za období od paleolitu po neolit – nemá srovnání v celém Moravskoslezského kraji.

Nejstarší historie a nálezy, které ji dokumentují, patří k nejcennějším statkům kulturního dědictví. To by mělo být uchováno i pro příští generace. O zřízení podobné výstavy z bohatých nálezů archeologického klubu se uvažuje také v Novém Jičíně v Muzeu Novojičínska.

Severomoravské město Příbor je spojeno se Sigmundem Freudem. Freud zde má náměstí, památník, pamětní síň a rodný dům. V Příboře působí Společnost Sigmunda Freuda. Článek Sigmund Freud a Příbor vyšel na Neviditelném psu 21. 11. 2019. Freud se celý život zajímal o archeologii. Měl sbírku více než dvou tisíc archeologických artefaktů. Na dlouhé hodiny se s nimi uzavíral ve své pracovně. Určitá symbolika Příbora jako města Sigmunda Freuda je i v unikátní archeologické výstavě.

Výstava byla otevřena 17. září 2022 a je přístupná každou sobotu od 10 do 16 hodin.