Přečtěte si, co napsal jeden zkrušený manžel, když jsem mu ukázal dvě kresby. První jsem teď umístil na začátku a druhou na konci jeho příběhu:

Probíral jsem se starými fotografiemi, tady Erató odložila lyru a převlíkla se za sklenku vína, ani se nemusela převlíkat, její noha byla štíhlá jako noha vínové skleničky s vůní prvního Beaujolais, která mě vždycky přímo opájela, znalci říkají, že to je moc živé a čerstvé víno, ale já jsem k němu rád přivoníval a rád ho ochutnával stejně jako jsem rád cítil vůni tam, kde stehno mé Erató končilo, tedy nad hladinou vína, nad hranou sklenky. Aby se vůně vína uvolnila, sklenku jsem roztočil a má Erató vytáčela piruetu. A co bych prudérně zapíral, potom jsem tam, výše, nad hranou sklenky, rád ochutnával a lyra k tomu sama od sebe pobrnkávala.

Kde že ty časy jsou. Sklapnul jsem album fotografií a pohlédnul z okna do smutné zimní krajiny bez sněhu, do prostoru zalehlého šedí ze dvou stran, šedivým nebem shora a šedými, holými stromy na hnědošedém základu staré trávy zdola.

Zimní zlovolný vítr zanesl do holých větví jasanu před mým oknem igelitový pytlík, který se tam teď ve větru nadouvá jako prezervativ, to nejspíš si ho ten strom stáhnul a dal ho sušit do větru, chudák strom, chřadne v nezdravém povětří a teď nemá ani na nový kondom. Kdysi bych přemýšlel, jak ten stromový prezervativ sundat, aby se nám děcka nekazila. Ale teď? Když se s kondomem učí zacházet už snad děti v mateřské školce?

„Ty šovinistický mužský prase,“ zvolá má družka, když mi pohlédla přes rameno, aby si přečetla, o čem to ve své posedlosti sexem píšu. Ať napíšu, co napíšu, je to podle ní důsledek téhle mé posedlosti.

„Ty šovinistický mužský prase posedlý svýma představama,“ opakuje má družka, které nemám sílu se zbavit a která to ví a tím víc mě terorizuje. Kdeže doby jsou, kdy byla mou Erató.

„Copak jsem tě ještě nevyléčila z ty tvý zdánlivý nadvlády, zobrazovaný všude falickejma symbolama, od věží katedrál až po mrakodrapy? Jsou to všechno jenom obrazy vaší zvrácený mužský fantazie o vašich všemocnejch ztopořeních. Nejste nic jinýho, než prasata s kančím znásilňovacím komplexem, prasata, prasata...“

A jak tak ječí, tak se její jekot přeměňuje v zuřivé chrochtání a její stehno se mění v prasečí hlavu. Tak to bych rád věděl, kdo je teď tím prasetem, pomyslel jsem si. „Už nejsi Erató, už nejsi bohyní milenců, už nevládneš milostné poezii, podívej se na svý stehno,“ řekl jsem vítězoslavně.

Odpoví mi zlostným zachrochtáním.

„Kdo hanebně mluví v hanebnost samu se proměňuje,“ řeknu s patřičným patosem.

„To je citát, nebo sis to právě teď vymyslel v tom svým mozku prosáklým prasáckýma představama?“

Pomlčím o svém autorství. Nechť se domnívá, že to napsal klasik.

„Radši mám stehno metamorfovaný v prasečí hlavu, než aby se mý stehno stávalo objektem tvýho sexuálního běsnění,“ řekne chrochtavým hlasem.

„Dokud jsi byla Erató, říkalas tomu dovádění.“

Mou poznámku přešla jen dalším zběsilým zachrochtáním. Nejenže ztratila podobu, ale ve chvílích té největší feministické zuřivosti ztrácela i řeč, a já jsem tomu jejímu chrochtání rád. Proč mám pořád poslouchat jen ty její feministické výpady?

Odklusala nahoru po schodech se vzteklým klapotem kopyt. Nebo paznehtů? Jen se jí ten vztekle nasupený ovar na stehně natřásal.

Oj, to jsem se ti pomstil, takhle by tě nepopsal žádný z těch liberálních psavců zaujatých přednostmi nekompromisního feminismu, podle mě přesněji pojmenovaného jako fundamentální feminismus, čili zkratkou Ef Ef. Pohlédl jsem z okna a s uspokojením jsem zjistil, že na stromy se ještě činnost našeho hnutí Ef Ef nepřenesla. Ten stromový prezervativ tam ještě visí.

„Tak kde je ta tvá Ef Ef?“ zeptal se kamarád Jarda, který vyslyšel mé volání o pomoc.

Ukážu palcem nahoru, že je na patře našeho domku, kam my, mužský šovinisti, nemáme přístup. „Strašně se změnila. Dá se s tím něco dělat?“

„Všechny se měněj,“ odpověděl Jarda, jako kdybych to nevěděl.

„Jak to všechno skončí?“

„Vymíráním lidstva. Lidský samice se nebudou chtít pářit a mít děti, protože podle nich ani lidský samci neroděj, tak proč by měly rodit samice, když tady je rovnoprávnost? Příroda si tak bude odpomáhat od lidskýho přelidnění, tuhle jsem čet.“

„Byl bych radši, kdyby lidstvo vymíralo v důsledku příchodu další doby ledový.“

„Toho se už lidstvo nedočká. Radši pojď do kina, ať přijdeš na jiný myšlenky.“

Vlezli jsme do ztemnělého sálu biografu. Na plátně si tam nahé atraktivní ženské měnily partnery. Muži jen nádenicky odváděli sexuální práci a na změny nijak nereagovali.

„Nepůjdem do jinýho kina?“ zeptal se otráveně Jarda, když jsme se rozhodli odejít po několika minutách filmu o dvoupárové dvourozměrné kopulaci.

„Už jiný kina nejsou. To poslední, který nemělo na programu porno, to bylo minulý týden zrušený. Celou síť porno kin vede nějaký ženský sdružení, který tím vydělává na podporu Ef Ef.“

„Vím,“ řekl Jarda. Oba jsme znuděně kráčeli a nevěděli jsme, kam vlastně jít.

Tady končí cizí vyprávění a na mně už jen zbývá napsat naučení.

Naučení:

Básníci, neopěvujte něžné pohlaví, jestliže začne opovrhovat něžnostmi a častuje vás spíláním.

Ilustrace U.G. Sato