Řada lidí má lidovou slovesnost (neboli folklor) spojenu s 18. a 19. stoletím. Povědomí o tom, že tento fenomén uplatňuje i v moderní společnosti, je stále relativně slabé. Málo se například ví, že existují lidové písně z první světové války nebo lidové písně reagující satiricky na kolektivizaci v 50. letech.

Mě osobně jako historika a folkloristu vždy zajímaly folklorní projevy, které nějakým způsobem reflektují historické události a dobové podmínky. Před lety jsem zkoušel pátrat i po lidových písních z druhé světové války. Věděl jsem, že na Slovensku se dochovala řada folklorních písní souvisejících s partyzánským odbojem a se Slovenským národním povstáním. Podobně je tomu i v prostředí jihoslovanském. V českém prostředí však jako by písně související přímo s bojovou tematikou chyběly. Vysvětluji si to tím, že na rozdíl od první světové války mělo v této době jen málo Čechů frontovou zkušenost (a že v české společnosti také již nehrála ústní tradice tak významnou roli).

Při svém pátraní jsem narážel spíše na umělou nebo naivní anonymní tvorbu u vojenských jednotek nebo i v prostředí vězňů koncentračních táborů, avšak nic co by v pravém slova smyslu zlidovělo (tj. začalo žít v ústním podání vlastním životem). Pokud existoval nějaký folklor, pak to byly spíše drobné satirické popěvky a říkanky tradované tzv. v zázemí, např. říkanky na Hitlera nebo Emanuela Moravce, a pochopitelně i anekdoty.

Uvedu zde jeden příklad za všechny:

Jsi-li dobrým Čechem,
vytři prdel mechem.
A ten kousek papírku,
ten dej Němcům na sbírku.
Takto pravil krasavec
Emanuel Moravec.

S písní, která by reflektovala tragický rozměr druhé světové války, jsem se setkal až o mnoho let později. V Prusicích na Kouřimsku se mi podařilo zachytit baladu o vyvraždění Lidic, začínající slovy:

Poblíž Buštěhradu
stávala vesnice,
překrásně stavěná,
byly to Lidice.

Pokojná dědina,
kde nebylo bolů,
nejvíce havířů
chodilo do dolů...

Od folkloristy Jaroslava Markla jsem se dozvěděl, že o této písni kolovala již za druhé světové války jakási „fáma“ – vyprávění, že existuje velmi krásná a smutná píseň o Lidicích. Přesto ještě dlouho po roce 1945 trvalo, než byla tato píseň z ústního podání zachycena a otištěna. Markl zmiňuje i to, jak po ní velmi obtížně pátral na Kladensku celý tým etnologů.

V ústním podání se s tímto textem spojily nejméně tři různé nápěvy. Dva z nich byly zveřejněny již v 50. a 70. letech. S jednou z těchto dvou melodií jsem se setkal i já na Kouřimsku v roce 2016, třetí jsem zachytil o něco později od muže z Uherskobrodska. (Zájemce o celou píseň i s nápěvem mohu odkázat na Marklův článek v Českém lidu z roku 1972 nebo na druhý díl svých Lidových písní z Kouřimska, samotný text je dostupný na internetu zde (Odkaz))

Bylo pro mě překvapením, když mi před necelými dvěma měsíci telefonoval muž z Jeseníků, který se o mně doslechl, že sbírám lidové písně. Ptal se mě na píseň, kterou znal ze svého rodinného prostředí a která pojednávala o bitvě u Sokolova. Mnozí asi budou vědět, že bitva u Sokolova byla jednou z nejvýznamnější a nejtvrdších bitev, jichž se účastnily československé zahraniční jednotky. Odehrála se v březnu 1943. Letos jsme si tedy připomněli její osmdesátileté výročí. Padl v ní mezi jinými i jeden ze známých vojenských velitelů, nadporučík Otakar Jaroš.

Píseň o bitvě u Sokolova jsem neznal. To, co jsem se dozvěděl, mě pochopitelně zaujalo. Místo toho, abych tazateli řekl znění písně, tak jsem si od něj zapsal vše, co si z ní pamatoval a co ještě doplnil s pomocí sourozenců. Slíbil jsem mu také, že budu po písni pátrat. Nakonec z toho byly celé tři sloky v následujícím znění:

Rodiče moji, rodiče drazí,
jak jste mě těžko vychovali.
Když mám pomáhat, o vás se starat,
na vojnu si mě zavolali.

Na Ukrajině u Sokolova
strhla se bitva převeliká,
tam bojovali Čechoslováci,
ti naši chlapci roztomilí.

Na Ukrajině u Sokolova,
hroby jsou hluboko vykopány,
tam spočívají Čechoslováci,
nejedna mamička ruky lomí.

Původně prý píseň byla o mnoho delší. Zajímavé je, že text nese slohové znaky lidových písní; první sloka byla patrně z některé lidové písně převzata. I další okolnosti naznačují, že je to píseň přinejmenším zlidovělá a svým tématem v tomto žánru poměrně výjimečná.

Na závěr článku bych rád připojil prosbu: Pokud by někdo z čtenářů píseň znal a věděl třeba i jen kus dalšího textu, pak budu rád, když mě nějakým způsobem kontaktuje (např. na adrese votruba@muzeumkolin.cz ) a budu případně vděčný i za jiné folklorní útvary podobného druhu.