Při své grandiózní cestě Ruskem do Vladivostoku po sibiřské magistrále se českoslovenští legionáři potýkali s mnoha překážkami. Museli odrážet útoky bolševiků, neustále opravovat koleje, zničené mosty a tunely a držet ve své moci města na trati, dokud z nich poslední vagon s československými vojáky neodjede. Legie ovládaly celou jižní Sibiř a byly roztaženy do nepředstavitelné délky. Spíše se jen čekalo, než jezdilo vpřed.

V nekonečných chvílích klidu se legionáři zabavovali, jak se dalo. Někteří jen mastili karty, ale jiní se též vzdělávali, sportovali a věnovali se kultuře. Velmi oblíbené bylo divadlo, české hry si však nikdo pořádně nepamatoval. Než se do toho vložil Zdeněk Štěpánek a jiní muži od fochu, museli herci neustále improvizovat.

V jednom pluku se někde za Bajkalským jezerem divadelníci rozhodli, že zahrají Prodanou nevěstu. Operu z domova všichni znali, ale celý text neuměli. Proto občas místo zpěvu vedli jen takové řeči, také proto, aby byl děj zajímavější. Hlediště pro diváky se nalézalo na vysokém náspu pod tratí, jeviště s kulisami na okraji tajgy.

První dvě jednání začala sborovými zpěvy „Proč bychom se netěšili“ a „To pivečko to věru je nebeský dar“, při kterých se místo piva pila vodka. Tím se herci zbavili trémy. Diváci - rovněž popíjející - byli dost nároční. Nejsympatičtější dvojicí pro ně nebyli Jeník a Mařenka, nýbrž Vašek a Esmeralda. Vašek mluvil samé nesmysly a každou chvíli upadl a Esmeralda se chovala koketně a byla správně vycpaná, aby si pošmákli i ti úplně vzadu. Nebylo divu, že krásou zmámený Vašek souhlasil s tím, že bude dělat medvěda.

Druhý den se hra musela opakovat. Když dospěla až ke komickému závěru, přiběhl na jeviště medvěd. Obecenstvo očekávalo, že si sundá hlavu a oznámí, kdo ve skutečnosti je, ale to se nestalo. Vašek se objevil na opačné straně jeviště, a aniž by zakoktal, vykřikl:

„Já jsem Vašek a tamhleto je opravdový medvěd!“

Než dojeli legionáři do Vladivostoku, hrála se Prodaná nevěsta ještě párkrát, ale takový úspěch už představení nemělo.