Přeslechnutí, přeřeknutí a překlepy v tuzemské knižní produkci

„Chytila jsem na pasece motýlka, / protože má bleděmodrá křidýlka. / Zůstane se mnou / a já s ním, / pomalu se od něj LÍBAT naučím, LÍ-BAT na-u-čí-ííím,“ zpívá Helena Vondráčková (zvýrazňujeme). Jak prozradil textařův bratr Ladislav (v autobiografii Víno z hroznů z roku 2003), diktoval Jiří Štaidl (22.1.1043-9.10.1973) zpěvačce text na poslední chvíli do telefonu. Interpretka tenkrát místo „LÍTAT“ rozuměla „LÍBAT“. A při tom už zůstalo. Dodatečné opravě zabránil jev odborníky zvaný WIRKUNGSGESCHICHTE (dějiny působení jednou odvysílaného, vydaného apod.) …

Dochází ke srovnatelným kiksům ve světě knih? Řekli bychom, že sotva. Konečný text přece zpravidla nikdo nikomu nediktuje narychlo do telefonu. Nebo že by přece?

Díla překladová
„ … zjistit, zda příčinou problému je zatím skrytá plicní choroba, otrava nějakou LÁSKOU či vedlejší účinek Vasclearu ...“ (Palmer, M.: Lék na život, Aktuell Bratislava 1999, s. 144, zvýrazňujeme) Místo spojení „otrava nějakou LÁSKOU“ mělo v překladu amerického thrilleru z lékařského prostředí stát nejspíš „otrava nějakou LÁTKOU“. Úplně jisté to nicméně není, neboť LÁSKA na určitý způsob může být někdy toxická též. Čtenář stojí před podobným dilematem jako u pečiva zvaného tu „ZÁZVORKY“, onde „ZÁVORKY“ v knize Stalo se v New Yorku (více k onomu překladatelskému skvostu viz recenze).

Tak či onak, v české verzi Palmerovy knihy narážíme na překlepy soustavně: „... si Brian proti své vůli vybavil DO nádherné podzimní odpoledne … Venku SE už druhý den lil vytrvalý déšť …Teď musím být O prezidentova podpisu … výstřel, byť poměrně ze strany, ho zasáhl DO PŘÍMO čela.“ (Palmer, s. 160, 301, 316, 325, zvýrazňujeme) Nic z výše zvýrazněného automatická kontrola pravopisu neodhalí. (“Neřvala“ by, ani kdyby překladatel spojení „otrava nějakou LÁTKOU“ nahradil spojením „otrava nějakou LAŤKOU“ či „otrava nějakou LÁVKOU“.)

Město CLANTON, kde se odehrává valná část děje Grishamova románu Zúčtování (Euromedia Group Praha 2019), je v české verzi dvakrát – na s. 15 a 31 – nazváno „CLINTON“. Tři roky před vydáním překladu se Hillary Clintonová ucházela o prezidentský úřad … Že by dodatečné vyjádření podpory? Opakovaný překlep Clanton / Clinton je ovšem nejmenším problémem daného překladatelského veledíla (více viz dřívější recenze). Pro úplnost dodejme, že u slova „Clanton“ počítač protestuje, u slova „Clinton“ nikoli. (Korektor možná provedl více oprav tam a zpět, ne zcela důsledně.)

„Než nazula PŘESKÁČE do vázání, oklepala si podrážky hůlkou, aby odstranila přilepené hroudy sněhu.“ (Giordano, P.: Osamělost prvočísel, Euromedia Group Praha 2015, s. 10, zvýrazňujeme) – Průlomově dílo italského autora hyzdí neopravený překlep v úvodní kapitole jinak skvělého překladu. Podtrhněme: Běží o jediný výskyt (odborně: hapax legomenon), dál už je v oddíle nazvaném Sněžný anděl všude správně „PŘEZKÁČE“. Dílo včetně překladatelčina doslovu lze celkově vřele doporučit. Faktem nicméně je, že některé čtenáře může překlep zkraje knihy od další četby odradit …

Shrňme: Neopravených překlepů není zcela prosto ani jedno ze tří zkoumaných překladových beletristických děl různé celkové kvality. Jak ovšem zdůraznila na letošním veletrhu Svět knihy překladatelka Šárka Grauová, zákazníci (včetně zákazníků knihkupectví) mají právo obdržet za své peníze zboží (včetně publikací) bez zjevných / reklamovatelných vad …

Řekli bychom, že u děl nepřekladových by srovnatelné zkoumání ke srovnatelnému výsledku vést nemělo. (Odpadá „mezikulturní propast“.) Nebo že by přece?

Díla nepřekladová
„Mučilo ji pomyšlení, že by měla vizi rodinné budoucnosti přelít z Matěje na Mirka jednoduše, jako se přelévá voda z jedné nádoby do druhé …Včera strávili v posteli celý den a pořád na něho MĚL chuť. Zalehla ho.“ (Monyová, S.: Jednou za život. Belami, Michal Ingr Brno 2013. Druhé vydání, s. 103, zvýrazňujeme) Má-li souvětí dávat smysl, musí být slovo „MĚL“ nahrazeno slovem „MĚLA“. (Světlana měla chuť na další fyzický kontakt s Mirkem.)

I druhé vydání obsahuje – vedle jiných nedostatků – překlepy: „Jako by se film přetrhl v místě, kdy hlavní hrdina rozepíná knoflíčky na HLENCE své vyvolené.“ (tamtéž, s. 89, zvýrazňujeme, správně „HALENCE“)

„ … tiopental jsem si v lékárně předepsal ad propium usum, čili pro vlastní potřebu.“ (Novák, J: Kundera. Český život a doba, Praha Argo a Paseka 2020, s. 835, proloženě v textu) Latina je komolena (správně ad proprium usum) v údajném diktu Pavla Braunera, dlouholetého to přednášejícího z Veterinární univerzity Brno.

Jistý lektor při jednorázovém vystoupení na gymnáziu v prvé půli let sedmdesátých říkal „FEDUALISMUS“ a „FEDUÁLOVÉ“ (místo „FEUDALISMUS“ a „FEUDÁLOVÉ“). A Vasil Biľak, jak zvěčnil hudební publicista Jiří Černý (25.2.1936-17.8.2023), zase zásadně říkal „BENIÁLE“ místo „BIENÁLE“. Emeritus Veterinární univerzity Brno ale nejspíš použil latinský obrat správně. Chybka pravděpodobně vznikla přeslechnutím či překlepem.

Drobné nedokonalosti historikové považují spíše za doklad autentičnosti. Jinou otázkou je přesnost záznamu. Tu narážíme na limity tzv. orální historie. Veterinář v roce 2016 vzpomíná, jak v roce 1975 utratil smrtelně nemocného psa; zapisuje to neveterinář …

Autem něco „PROVÉST skrz celnici … PROVÉZT skrz hranice …“ (tamtéž, s. 800 a 828, zvýrazňujeme) Až napodruhé je sloveso PROVÉST/PROVÉZT zvoleno správně.

Malý Hunter na pařížských chodnících „… užíval si pozornost jako le petit blonde …“ (tamtéž, s. 847, proloženě v textu). Doslova: „ten malý blondýna“. Člen a přídavné jméno jsou v rodě mužském, podstatné jméno v rodě ženském. Komedie s Pierrem Richardem o „velkém blondýnovi“ užívají konzistentně rod mužský (“le grand blond“). Vyhledávač Google nabízí, pravda, na jednom z předních míst genderově vyvážený slepenec „le grand blonde“. To je ideologický konstrukt. Až příliš dokonalý, takže vyumělkovaně působící. (Na pařížských chodnících jej běžně neuslyšíme.)

„Lublaň … Půvabná novinářka MÁŠA … Volá MÁŠIN přítel … MÁŠA musí domů.“ (Viewegh, M.: Další báječný rok, Druhé město Brno 2011, záznam ze 16. května 2010, zvýrazňujeme) Jenže každá slovinská MAŠA v rozhovoru s Čechem zpravidla hned zkraje vysvětlí, že slovinské křestní jméno MAŠA má obě samohlásky krátké … Ruská forma MÁŠA (s dlouhým -á-) plně patří do Kornovy písně Miss Moskva či do prózy Mášenka od Nabokova, k reálné slovinské novinářce pasuje méně … Stejně jako ukrajinští Borysové dbají na tvrdé -y- po -r- při přepisu svého jména, bazírují slovinské Maši na krátkém -a-.

Wahrheit und Dichtung (volně česky: pravda a bájení)! Spisovatel sám svého času uklidňoval tehdejší manželku, že deníkové zápisky místy dofabuloval. Drobná nedokonalost záznamu by nicméně naznačovala na daném místě spíše autentičnost prožitého …

Stylizované Vieweghovy deníky z let 2005 a 2010 patří k vrcholům jeho tvorby a zasloužily si pečlivější korekturu. Jejím výsledkem každopádně mělo být jméno ve slovinské formě: MAŠA. Na jiném místě pak jméno písničkářky RADŮZA s kroužkem (jak rozhodla ona sama a jak je důsledně přepisoval třeba hudební publicista Jiří Černý). U stávajících forem MÁŠA a RADÚZA zafixovaných v denících by dokonce aktivistky mohly – snad oprávněně – hovořit o tzv. MANSPLAINING: muž si dovoluje ženám vysvětlovat, jak si tyto mají správně říkat!

Shrňme: Neopravených překlepů různé četnosti a různé závažnosti není prosto ani jedno ze tří zkoumaných českých nepřekladových knih různých žánrů a různé celkové kvality. I na původní české publikace lze aplikovat diktum Šárky Grauové, že zákazníci (včetně zákazníků knihkupectví) mají právo obdržet za své peníze zboží (včetně publikací) bez zjevných / reklamovatelných vad …

Vzpoura proti liknavosti
Současný komerčně nejúspěšnější český spisovatel Michal Viewegh (jehož by si – už z důvodů ekonomických – nakladatelé měli předcházet popř. mu poskytovat maximální redakční servis) si mezitím – nejen kvůli korekturám – takříkajíc dupnul a nakladatele změnil.

V zájmu ozdravení knižního trhu by jistě bylo, aby Vieweghova vzpoura proti nakladatelské liknavosti uspěla ve všech ohledech. Leč:

„A stejně tak nemohu vědět, že … v roce 2013 mne coby pacienta s klinicky diagnostikovanou DEPESÍ bude do psychiatrické léčebny v Bohnicích nějaký čas pravidelně vozit má tehdy ještě manželka Veronika …Obvykle letíme v zimě za exotikou k moři, brzy poté jedeme lyžovat do Itálie – A LÉTĚ pak nádavkem ještě na můj milovaný Hvar.“ (Viewegh, M.: Děravé paměti, Euromedia Group Praha 2022, s. 59 a 160, zvýrazňujeme, správně „DEPRESÍ“ a „A V LÉTĚ“) Ani Vieweghova životní bilance vydaná u nového nakladatele není žel neopravených překlepů úplně prosta …

Otázka závěrem: Je-li takto liknavě nakládáno s výstupy literární hvězdy, jakpak je asi v nakladatelstvích nakládáno s výstupy autorů a autorek komerčně méně úspěšných?