28.11.2021 | Svátek má René


KNIHA: Restaurování slov

17.4.2008

Než začnu psát o nové knížce Karla Hvížďaly jménem Restaurování slov, musím přiznat určitý střet zájmů. Nejen, že jedno ze dvou mott, jimiž Hvížďala knížku uvádí, je ode mne, ale ještě navíc jsem se snažil mu pomáhat tím, že jsem četl celý rukopis a posílal mu tu více tu méně kritické poznámky, rady, připomínky, někdy málem až ejcesy.

Když se mě Karel Hvížďala zeptal, zda bych se na ten rukopis chtěl podívat, úvodem mé kladné odpovědi bylo toto sdělení: "Na počátku, jak stojí v Bibli, bylo slovo. Čili esej je jevem, který na nás seslal přímo On: něco mezi poezií a prózou."

Za tímhle tvrzením si stojím i teď, kdy jsem si přečetl knížku už hotovou, zabalenou Restaurování slovvelice vkusně nakladatelstvím Portál, vybavenou dokonce obrázky Miroslava Kemela, Vladimíra Jiránka a Vladimíra Renčína.

Začnu zvenčí: knížka se dobře drží, je pěkně vytištěná a už svým zjevem budí důvěru. Tohle jsou věci v době šíleně uspěchanosti k nezaplacení.

Vladimír Renčín označil Karla Hvížďalu v jeho vztahu ke sdělovacím prostředkům za Dona Quijota. Nádherná zkratka, která vyjadřuje mnohé, ale nemůže vyjádřit všechno. Za sebe bych řekl, že mi Karel Hvížďala připomíná Dona Quijota svým soubojem s úplnou devalvací slova jako základního kamene lidského dorozumívání. Někdy dokonce mi připomíná svým úsilím Sisyfa, ale to jen tehdy, když se dočtu (třeba v Mladé frontě Dnes), že bývalý český premiér si pořídil bydliště na Floridě za prachy bůhvíjak získané, a místo abych četl, jak je to s těmi penězi doopravdy, čtu zcela nezasvěcený popis letoviska pro bohaté, jehož jediným účelem je budit ve čtenářích bohapustou závist hraničící s nenávistí.

Slovo ztratilo hodnotu, plácneme, co nás zrovna napadne, a pak, i když už možná (ale to jen v lepším případě) sami víme, že jsme plácli ohromnou blbost, tu svoji nehoráznost bráníme se zuřivostí hodnou lepších věcí.

A čím déle žijeme v takovém marasmu, tím přijatelnější se nám zda být ten smrádek.

Právě proti tomu Karel Hvížďala bojuje. Čili: nikoliv JENOM proti smrádku jako takovému (smrádku an sich, řekl by vědec), ale i proti tomu, že jsme si zvykli a začíná nám ten puch připomínat vůni, co já vím, Chanelu číslo 5.

Nás společný přítel Vladimír Jiránek nakreslil Karla Hvížďalu, kterému jiný pán říká doslova toto: "Copak eseje, pane! Na barikády by to chtělo."

Karel Hvížďala se tedy ve svých esejích vydává na pomyslné barikády a bere si na mušku stav a úroveň našeho myšlení jako nutného předpokladu k rozhodování o tom, kde jsme, co tu chceme, jak jsme se sem dostali a kam chceme jít dál, či kam bychom měli chtít jít dál. Že se ve svých úvahách velice často dotýká úlohy veřejných sdělovacích prostředků, je zcela zákonité. Právě ony vyjadřují, či přesněji: měly by vyjadřovat, stav současného myšlení společnosti, jejího málem bezmocného tápání při popisu a vysvětlení současnosti a hledání cest do budoucna.

Že se budoucnost dostaví, o to se nemusíme bát. Je ale na nás, abychom ji alespoň nějak pomohli utvářet tak, aby z nás neudělala pouze planě plkající a zcela sebestředná strašidla, ale abychom v ní hráli aktivní úlohu, která nám (i těm po nás) třeba - člověk je pořád optimista - vyhladí vrásky.

I o tom je Hvížďalova knížka.

Vsadím svých sto proti vaším pěti, že v Restaurování slov naleznete alespoň jednu úvahu, s níž budete vášnivě nesouhlasit. Případně, že naleznete myšlenkový obrat, který vy byste vyjádřili úplně jinak, například obráceně. Mně se to stalo taky, a byl jsem rád ve chvílích, kdy Hvížďala vzal mé připomínky v potaz, ale stejně tak jsem se nerozčiloval, když si je přečetl a zdvořile nechal ležet.

Důležité je, aby vás ta knížka nenechala chladnými. Důležité je, abychom - jako Hvížďalovi čtenáři - mávali rukama, skřípali někdy dokonce zuby, ale hlavně, abychom přemýšleli.

Karel Hvížďala je novinář. A zatraceně dobrý novinář. Tohle připomínám všem těm, kteří se dodnes nedokázali vzpamatovat, že vyslechl bývalého kandidáta na bytový dekret na pražském Hradě Jana Švejnara a vyslechnuté vydal jako knížku. "Jak to mohl udělat," rozčilovali se mnozí, "on, který zpovídal rozsáhle Václava Havla i Václava Klause?" Udělal to právě proto, že je dobrý novinář: Švejnar se právě v té chvíli konal jako událost, nu a Hvížďala tu událost zaznamenal.

Restaurování slov je knížka vysoce vzdělaného a hluboce myslícího novináře. Nastavuje zrcadlo jevu (či události), který je nepopiratelný: moc kecáme, a málo píšeme domů.

Právě o tom píše Karel Hvížďala. Zamysleme se. Může nám to být k užitku.



Konec podzimní nudy: Zkraťte si čekání na Ježíška v BRuNO family parku
Konec podzimní nudy: Zkraťte si čekání na Ježíška v BRuNO family parku

Víte, jaký je rozdíl mezi slovy zábavní a zábavný? V případě BruNO family parku v Brně rozhodně žádný! Vydejte se spolu s námi do zábavního parku,...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.