Kazatel Alexandr Flek (*1968) je autor takzvané Parabible (2018, znovu 2019). Kniha má 190 stran a je „pouze“ adaptací Nového zákona. Rostlinstvo jeho příběhů přesadila do současnosti a českého prostředí. Jakýkoli konzervativní věřící se přitom může nad stránkami dostat do šoku, nicméně text provokuje zcela schválně a Flek se tak pokusil „přitáhnout lidi“ k Písmu. Obdobně se to již samozřejmě provedlo bezpočet adaptátorů před ním a otázkou teď je, nakolik nový autor úkol zvládl.

Jestliže totiž označí sekvence původní Bible (často právem) za ne zcela pochopitelné, jeho modernizace na několika místech nepomohla. Je tu pořád menší otazník, to se nic nedá dělat, a takříkajíc „prostý“ vnímatel tápe nejspíš dál.

I banalizace totiž někdy jen zahustí tmu. Bohužel. Jindy rozumíme, ale parafráze je zas extrémně volná. Ba neadekvátní; jistě, vždy se jedná také o nastavení hranice tolerance recipienta.

Bible už byla převyprávěna x-krát

Nevýhodou Alexandra Fleka, jehož text pak ještě zpracovávala spisovatelka Jana Šrámková, se bezpochyby stalo, že byla Bible parafrázována již mnohokrát.

Ne-li celá, její podstatné pasáže určitě. Zde nutno přiznat, že Flek úmyslně varioval i méně klíčové sekvence. Nic ovšem naplat, v Novém zákoně je přehršle míst, která obejít nelze. Jsou jednoznačně vetknuta v linii Ježíšovy pouti, ať už ji chápete alegoricky anebo doslovně. Odsud náš adaptátor vynechal například notoricky známá podobenství o milosrdném Samaritánovi a marnotratném synovi. Také se však jinak „drží příběhu“.

Jak ovšem hned úvodem upozorní Martin Putna, byl „parabiblí“ vlastně už prvý překlad Bible do řečtiny, během něhož došlo k neplánovaným i mylným posunům významů. - „Parabiblí jsou taky první křesťanské katecheze, a jak Putna pokračuje, „středověká biblia pauperum, Bible chudých čili Bible negramotných, a tedy těch, kteří neumějí číst a biblické příběhy si jen prohlížejí namalované na stěnách kostelů.“ A paralelní Biblí se stal také Veliký život Pána a Spasitele našeho Krista Ježíše, který napsal barokní kapucín Martin z Kochemu a který se četl v německých, českých a uherských zemích až do začátku dvacátého století častěji než Bible. „Parabiblí jsou již lidové pašijové hry a Rybova Česká mše vánoční,“ uzavírá historik Martin Putna.

Idyla, ale taktéž provokativní přístup

Navíc upozorňuje, že cestou dějinami zakopáváme o parabible „nejrozmanitěji“ laděné a někdy dokonce protináboženské!

Náleží sem útěšný, avšak barvotiskový román Ježíšek ve Flandřích (1917, česky 1939), který napsal Felix Timmermans. Je „líbezný“, ale právě to kontrastuje s aktuálním Flekovým pojetím „pro 21. století“, ve kterém Ježíš brojí a zcela zřetelně dělá „problémy“, i když určitě ne na Letné.

A kde vyslovuje i věru nepříjemné věci.

Jak ovšem Martin Putna sám uznává, „přesně takový“ je Ježíš v původní Bibli.

Vnitřek Flekova díla je trochu zvláštní, neboť texty byly ještě zrcadlově doplněny původními řeckými (a v jednom případě dokonce hebrejskými) verzemi, ze kterých samy vyšly, ale i jejich převody do češtiny, které Flek pro změnu uzmul knize Bible: překlad 21. století, již překládal kolektiv pod jeho vlastním vedením. Nu, a původní (řecký) text v Parabibli je z osmadvacátého revidovaného vydání publikace Novum Testamentum Graece (Stuttgart, 2012). Ten hebrejský z Biblia Hebraica Stuttgartensia (Stuttgart, 1977, 1997).

A geneze díla?

Pouze v „nahodilých útržcích“ začal Alexandr Flek s prací na knize roku 2011 a od podzimu 2016 prý už přidávat „týden co týden“ nové úryvky díla na Facebook. Takřka pokaždé se přitom téma týdne krylo s evangelijním čtením na tu kterou neděli. Tak vzniklo 57 kapitol rozčleněných do Prologu a deseti částí, které autor nazval dosti invenčně: Inkarnace, Iniciace, Mise, Lekce, Ilustrace, Terapie, Konfrontace, Perspektiva, Pašije a Finále. Přenesení příběhu do Čech (jako to kdysi učinil už zasněžený Ladův Betlém) není nakonec na škodu, i když ční z aktu furiantství, které se odrazilo už v titulech kapitol: Svatba v Karviné, VIP hosté, Miliardový dluh, Farář a tunelář, Exekutor Zdeněk, Deset feťáků, Kdo za to může?, Ježíš na Hrad!, Jaký máš mandát?, Náměstci, Deset fanynek, Vyšší level, Dva kvéry.

Za Paradoslovem objevíme pak ještě OSMICI sekvencí, které už částečně pocházejí od jiných autorů. Jde o kratičkou verzi starozákonního vyprávění o Davidovi a Goliáši, dále o variantu úryvku z novozákonních dopisů, konečně i o dva výtvory Petra Bruny Esoterička ze Sudet a Jaroslava Szturce In flagranti. A jak Parabible končí? Teprve triem volně parafrázovaných Otčenášů, které prý vznikly na workshopu v Nízkých Tatrách.

I když na tomhle poli nakonec třeba dáte přednost knížce Vyšla hvězda nad Betlémem anebo dílu Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti, příběh Ježíšova života v podání Alexandra Fleka stojí za přečtení, strhne a nepochybně i rozesměje. Autor ho připsal jistému „Jumperovi“ a příteli Svatopluku Karáskovi, tomuto „národnímu paražalmistovi“.

Sám Flek vyrůstal v ateistické rodině, ale roku 1987 se stal křesťanem; studia biblistiky absolvoval v Uppsale a Praze a je doktorandem v oboru starozákonní teologie na Vrije Universiteit Amsterdam. Na novém překladu Bible (který se před deseti lety stal bestsellerem) pracoval takřka šestnáct let.

Alexandr Flek a Jana Šrámková: Parabible. S předmluvou Martina C. Putny. Doslov a redakce Jana Šrámková, ilustroval Aleš Novák, vydalo nakladatelství BIBLION. Praha 2018. 2. vydání 2019