Japonského rockového či popového muzikanta, který mě skutečně zaujal, jsem objevil až předloni. Lépe řečeno, byl mi objeven. A to posluchačem o generaci mladším - vlastním synkem.

Synka jsem jako středoškoláka nenásilně uvedl do poslechu muziky takových spolků, jako jsou King Crimson, Nine Inch Nails či Limp Bizkit. Rammsteiny mi ve sbírce vyčuchal sám. Tato hudební investice se mi zjevně vrátila, když synek řídě jednoho dne auto, zapnul přehrávač a zeptal se mě „A co tohle?“ Po chvilce vpravování se do hudby jsem zjistil, že se mi hodně líbí. Vyzval jsem ho, aby muzikanta perlustroval.

Vyšlo najevo, že pachatelem onoho hudebního krásna je jistý Susumu Hirasawa, podle pozdějšího dohledání na internetu v hudbě činný či alespoň známější od půlky 80. let minulého století, kdy podle internetového průzkumu provozoval cosi jako electropunk. Jeho hudební tvorbu l zaškatulkovat jen obtížně, či lépe, skoro každá skladba se vejde do několika škatulek najednou: elektronický rock, industrial, psychedelia, ambient, punk, ale také inspirace tradiční japonskou a východoasijskou hudbou, ale i zemitou keltovinou. Hirasawa občas cituje jiné umělce, především ty ze sedmdesátých let, gřeba Queen, Focus. Ovšem pouze cituje. Zřetelně a se smeknutým kloboukem, nikoliv s úmyslem je pokoutně pajcovat.

Podle synka žije Hirasawa v japonském akaděmgorodku Tsukuba, kde jsem v roce 1991 začínal svůj japonský život i já. Není tedy vyloučeno, že jsme se někde v obchodě minuli. Tsukubská komunita vlastně ani komunita není, tamní měšťané jsou dosti atomizováni. Kdysi jsem zaslechl, že toto město má nejvyšší sebevražednost v Japonsku. Možná právě pro tu vzájemnou odcizenost. Susumu Hirasawa je prý velice plachá osobnost, lidem i publicitě se úzkostlivě vyhýbá. Tomu by volba města Tsukuba plně odpovídala. Na koncertech nevystupuje ani trochu jako suverén, ale v souadu s polocimrmanovským názvem dnešního článku - uspořádal koncert, ale začali mu tam chodit lidi, tak ho zrušil.

Alba vydává v poměrně rychlé kadenci s maximálně dvou až tříletým odstupem. V současnosti pod vlastním jménem, ale původně i pod hlavičkou Mandrake či Kaku P-Model. Zvlášť poslední formace má blízko k industrialu, mě osobně velmi zaujal „koncert pro dvě rozbušovačky“ Bílí obři, na který se ůžete podívat. Hirasawa skládá i filmovou hudbu. K poslechu i shlédnutí silně doporučuji Parade z filmu Paprika. Na tu skoro švankmajerovskou scénu muselo, panečku, padnout trávy:-D

Toto povídání jsem připravoval v době, kdy už se vybíralo jméno pro novou japonskou éru Reiwa (令和), která nastane poté, co na chryzantémový trůn usedne další z více než dvoutisícileté císařské dynastie, korunní princ Naruhito. Po své smrti ponese i on jméno této éry. Ke změně vládce dojde 1. kvěna po abdikaci jeho otce, císaře Akihita, jehož posmrtné jméno bude Heisei (平成). Letos se píše 31. rok této éry. Novým svátkem v kalendáři se stanou Naruhitovy narozeniny, které připadají na 23. únor. Současný císař se narodil 23. prosince, kteréžto datum se v Japonsku žijícím Evropanům líbí, neboť nám umožňuje věnovat se vánočním přípravám.

Autor je výzkumník a podnikatel žijící už téměř třicet let v Japonsku. Převzato z jeho blogu na stránkách JAPONSKO.JP, kde jsou k dispozici další videoklipy Susumu Hirasawy