Jak je to s tou „pauzou“ v oteplování ovzduší?

Před pouhými pěti lety klimatologové sebevědomě tvrdili, že oteplování planety vychází podle modelů a je téměř jistě dominantně způsobeno antropogenními emisemi skleníkových plynů. Po uplynutí několika let, kdy už není možné zpochybňovat, že se oteplování oproti modelům výrazně zpomalilo až zastavilo, se honem hledají příčiny, kterými by se odůvodnily rozdíly mezi projekcemi a naměřenými hodnotami. Asi se nám část tepla schovala do oceánů, ale stále to k úplnému vysvětlení nestačí.

V mém posledním příspěvku na téma klimatických modelů, publikovaném mj. na Neviditelném psu (Kritický pohled na výsledky klimatických modelů, 1.4.2015), se mi dostalo kritického komentáře od dr. Radima Tolasze, vedoucího oddělení Klimatické změny ČHMÚ. Zde si jej dovoluji citovat:

Pokusím se reagovat na citace z blogu: „… ty desítky miliard korun, které občané České republiky musí platit vlivem zákonem vynuceného výkupu předražené energie z tzv. obnovitelných zdrojů, jsou velmi pravděpodobně vynakládány zbytečně.“ - O zbytečnosti bych nehovořil. Každé snížení emisí je dobré a určitě není zbytečné. Jenom je nutno se zamýšlet nad únosností ceny, která však není nijak závislá na klimatu. Já bych viděl závislost hlavně na korupci.

„… a zavedením časově proměnného (zvyšujícího se) působení radiačně aktivních „skleníkových“ plynů …“ - Časová proměnlivost je dána emisním scénářem a ne vždy je zvyšující.
„Z uvedeného zdroje byly staženy měsíční hodnoty průměrné globální teploty, přepočtené na roční průměry, a následně porovnány s naměřenými hodnotami z databáze, a to do roku 2014 včetně.“ - Jak autor uvádí výše, tak u klimatických modelů jde o delší období (roky až desetiletí). A tady najednou porovnáváš modelový rok s odchylkou daného roku. To je zavádějí a tato metoda zcela odpovídá cíli, který chceš dosáhnout. To ale není správný postup, že ano?

„… tempo oteplování za posledních 20 let je sotva poloviční vzhledem k tempu, které v průměru vykazují modelové výpočty založené na předpokladu převažujícího vlivu radiačního působení antropogenních emisí skleníkových plynů.“ - Toto je důležitá věta, u které by bylo vhodné se zastavit. Klimatologové už dnes ví, že ve scénářích připravovaných v posledních cca 20 letech je podceněno ukládání tepla do oceánu.

„… je zřejmé, že systematicky vliv člověka nadhodnocují …“ Pokud od sebe oddělíme oceán a atmosféru, pak by se o tom dalo diskutovat. Ale není vhodné to takto oddělovat.

Nemohu na tyto připomínky nereagovat, přičemž začnu poslední námitkou (poslední dva odstavce), která zpochybňuje, že modely systematicky vliv člověka nadhodnocují, přičemž se zde tvrdí, že „ve scénářích připravovaných v posledních cca 20 letech je podceněno ukládání tepla do oceánu“. Podíváme-li se na grafy vývoje teploty svrchních vrstev oceánu (tedy vrstvy asi do 700 m od povrchu), vidíme, že teplota oceánu, tedy zejména jeho svrchních vrstev, skutečně roste – viz např. poslední zpráva IPCC. Průměrné tempo oteplování se pohybuje od 0,01 st. C za rok v nejsvrchnější vrstvě (do hloubky 75 m) po 0,0015 st. C. za rok v hloubce 700 m, kde se teploty pohybují kolem 10 st.

Vysvětlení o výraznějším ukládání tepla do oceánu se tedy logicky nabízí, zvláště, když víme, že oceán má řádově 1000x vyšší tepelnou kapacitu než atmosféra.

Na druhé straně se však stále objevují významné pochybnosti: Cituji studii NASA z října 2014, kterou komentuje jeden z nejuznávanějších oceánografů Josh Willis:

„Chladné vody hlubších vrstev oceánu se od roku 2005 neoteplily, čímž zůstává záhada zpomalení globálního oteplování nevyřešena. … hladina oceánů se stále zvyšuje … pouze zkoušíme porozumět podstatným detailům. … Ve 21. století se zvyšovaly koncentrace skleníkových plynů podobně jako ve století minulém, ale vzestup teplot se zastavil. Teplota svrchní poloviny oceánu (od hladiny do hloubky dvou kilometrů) sice stále roste, ale ne tak rychle, aby to kompenzovalo stagnaci teploty atmosféry.“

Druhou hypotézou vysvětlující zpomalení globálního oteplování, která v (některých) klimatologických kruzích zní téměř jako rouhání, je myšlenka, kterou vyslovil významný klimatolog Hans Von Storch, (zvýraznění je moje):

„První možností je, že CO₂ má menší efekt, než jsme očekávali. To neznamená, že zde není vliv člověka na zesílení skleníkového efektu, ale že tento účinek není tak velký, jak jsme si mysleli. Druhou možností že jsme v našich simulacích podcenili přírodní procesy.“

Nicméně, pokud oceán způsobil více než poloviční snížení oteplování oproti modelovým výpočtům za období posledních dvaceti let (a to se - naštěstí pro obyvatele vulkanických oblastí - nevyskytl žádný obří sopečný výbuch velikosti poslední erupce sopky Pinatubo, jež má, byť dočasný, tak přece ochlazující vliv), pak má klimatologie se svými projekcemi vážný problém, protože veškerý „boj“ proti emisím CO₂ je založen na předpokladu „nebezpečného“ oteplování atmosféry (s povinným strašením nebezpečného nárůstu povětrnostních extrémů apod.), nikoliv oceánu, kde jsou trendy nárůstu teploty o řád až tři řády menší.

Vzpomeňme si, jak ještě před pěti lety mnozí klimatologové varovali před dalším oteplováním ovzduší, přičemž se vychloubali, že „za posledních dvacet let stoupla teplota o 0,19 st. C. [s „přesností“ na setinu stupně! - pozn autora], což je ve velmi dobré shodě s předpověďmi založenými na zvyšování obsahu skleníkových plynů“.

O pět let později, poté, co se již nedá popřít významné zpomalení oteplování, kdy jsou dvacetileté trendy na polovičních hodnotách, a po zahájení neskutečně drahého „boje“ proti globálnímu oteplování se to odbude konstatováním „ve scénářích připravovaných v posledních cca 20 letech je podceněno ukládání tepla do oceánu“. Přičemž to chybějící teplo jedna skupina vědců nachází v Pacifiku, druhá zase v hloubkách Atlantiku. K vysvětlení zpomalení oteplování se už objevily desítky hypotéz - jak píše profesor KK Tung, každý týden se objeví nové vysvětlení této pauzy.

Komentář k další námitce:

„Z uvedeného zdroje byly staženy měsíční hodnoty průměrné globální teploty, přepočtené na roční průměry, a následně porovnány s naměřenými hodnotami z databáze, a to do roku 2014 včetně.“ - Jak autor uvádí výše, tak u klimatických modelů jde o delší období (roky až desetiletí). A tady najednou porovnáváš modelový rok s odchylkou daného roku. To je zavádějí a tato metoda zcela odpovídá cíli, který chceš dosáhnout. To ale není správný postup, že ano?“

To, že modelové projekce nadhodnocují, trvá už nejméně pět až deset let (ne jeden rok), ale důležitější jsou trendy – jak mj. potvrdil Hans Von Storch:

„Dosud nikdo z nás nemůže vyčerpávajícím způsobem vysvětlit, proč si klimatická změna udělala přestávku. Čelíme záhadě. Emise CO₂ skutečně stouply více, než jsme čekali. Na základě klimatických modelů bychom měli očekávat vzestup teploty o 0,25 °C za 10 let, což nenastalo. Ve skutečnosti činí vzestup za 15 let pouze 0,06 °C, což je hodnota blízká nule“.

Nejvíce mě ale zarazilo tvrzení, že „Každé snížení emisí je dobré a určitě není zbytečné. Jenom je nutno se zamýšlet na únosností ceny, která však není nijak závislá na klimatu. Já bych viděl závislost hlavně na korupci.“

Osobně si nemyslím, že „každé snížení emisí [CO₂] je dobré“, osobně bych upřednostnil takové snížení, které je ekonomicky odůvodnitelné a mělo by smysl i v případě, že je současná hypotéza převážně antropogenního a údajně nebezpečného oteplování přinejměnším částečně mylná. Dokonce i kdyby nynější konsensuální hypotéza delší dobu přetrvala pokusy o svou falzifikaci, tak o samotném smyslu tohoto snížení by se stále dala vést diskuse: Např. australští vědci publikovali v roce 2013 článek (zde a zde), kde tvrdí, že v rozmezí let 1982 až 2010 se naměřený 14% nárůst koncentrací CO₂ projevil v 11% nárůstu zelené hmoty („foliage“) v teplých a suchých oblastech (např v Sahelu), tedy, že je vlivem vyšších koncentrací CO₂ naše planeta více zelená (tedy nikoliv politicky). Pokud má nárůst koncentrací CO₂ negativní dopady, jako je údajně nebezpečné oteplování, měli bychom vědět také účinky kladné, které jsou ale zmiňovány velice zřídka, pakliže vůbec.

Přiznám se, že mě trochu překvapila naznačená souvislost přijetí zákona o obnovitelných zdrojích, podle kterého se obnovitelné zdroje musejí povinně vykupovat za vyšší ceny, a údajné korupce. Nevylučuji, že byli poslanci KSČM, ČSSD, KDU-ČSL a Unie Svobody a část senátorů za ODS při přijetí a schvalování onoho neslavného zákona zkorumpovaní, ale považoval bych to spíše za spekulaci. Méně spekulativně soudím, že bez přehnaného strašení nebezpečným oteplováním by se naše energetika vyvíjela racionálněji, bez drahých a škodlivých zbytečností typu fotovoltaiky a zejména biopaliv, které se zřejmě pod vlivem názoru „každé snížení emisí je dobré“ nejdříve povinně zavedly, aby se následně zjistilo, že přinášejí více škody než užitku.

A pokud považujeme (některá) fosilní paliva za dlouhodobě neperspektivní (z více důvodů a dle mého skromného přesvědčení podstatnějších než ten démonizovaný „jed“ CO₂, kterým si obohacujeme mnohé nápoje a který podporuje růst biomasy a odolnost mnoha rostlin vůči suchu), stále zde máme jadernou energii, která není závislá na tom, kdy fouká vítr a kdy svítí slunce, a navíc je podstatně ekonomičtější i ekologičtější. Na jadernou energetiku mám koneckonců velmi podobný názor jako významný klimaalarmista (a zároveň aktivista) James Hansen, který považuje jadernou energetiku za nepostradatelnou technologii pomáhající v bojí proti změnám klimatu.

Přestože jsem velmi skeptický vůči tzv. nebezpečí (antropogenně podmíněného) globálního oteplování, tak prosazování jaderné energetiky, nebo spíše odstraňování politicky motivovaných překážek jejího bezpečného uplatnění je záležitost, na které bych se s některými klimaalarmisty i shodl.

Autor je meteorolog

Převzato z blogu Salek.bigbloger.lidovky.cz se svolením autora