Od září tohoto roku bude platit omezení maximálního výkonu domácích vysavačů. Dobře placení bruselští úředníci asi nemají do čeho píchnout, a tak vymýšlejí další regulace. Už nestačí zákazy žárovek, povinnost zavádět drahé a neefektivní zdroje energie a všelijaké kvóty povinného zastoupení žen ve vedení společností, nyní přišla řada na vysávání v domácnostech.

Moudří evropští komisaři opět zasahují. Od prvního září vejde v platnost zákaz domácích vysavačů nad určitý výkon, jenž je zatím stanoven na 1600 W. Tímto zákazem bude Evropská unie pokračovat v rozhodném a nelítostném boji proti … … proti globálnímu oteplování. Tomu největšímu nepříteli lidstva, vůči kterému podle Bruselu zřejmě blednou i zvěrstva islámských teroristů, soudě podle pozornosti, která je oběma hrozbám věnována. Tomu oteplování, které podle konsensu všech „pokrokových“ vědců světa je způsobeno hlavně antropogenními emisemi skleníkových plynů a které má vzhledem k pokračujícím emisím zrychlovat, ale které odmítlo poslouchat klimatické modely a dovolilo si přes patnáct let drze zpomalit až zastavit. A zatímco mnozí klimatologové se po počátečním popírání této stagnace nyní mohou přetrhnout s vymýšlením desítek hypotéz zdůvodňujících tuto nepohodlnou pravdu (a většinou nezapomenou naznačit, že po dočasné stagnaci se antropogenní oteplování někdy v budoucnosti vynoří z mořských hlubin jako Godzilla a začne páchat nedozírné škody), evropští komisaři neztrácejí ani minutu, aby hloupé a nesvéprávné občany Evropské unie poučili, jak je potřeba s tou strašlivou hrozbou bojovat.

Mimo jiné tedy přes domácí vysávání. A neskončí to zdaleka jenom vysavači s příkonem nad 1600 W, za tři roky bude ilegální výroba a prodej vysavačů nad 900 W. A protože nadměrně placení bruselští úředníci budou stále hledat svoje uplatnění, buďme si jisti, že budou pokračovat dál. Bude navíc potřeba zavést další úřednická místa zajišťující zvýšenou kontrolu zboží, aby se do Evropské unie nedostával podvratný kontraband třeba v podobě čínských reakcionářských přístrojů, které by svým výkonem a schopností za krátký čas vysát prach a roztoče z koberce katastrofálně ohrožovaly světové klima.

Podle listu Guardian je ze sedmi nejlepších vysavačů, vybraných na základě ocenění britskými zákazníky (zřejmě ekologicky neuvědomělými), pět přístrojů s výkonem nad 1600 W, od září tedy ilegálních. Dokonce i tento list, který je více než nakloněn klimaalarmismu, uvedené nařízení z hlediska elementární smysluplnosti zpochybňuje.

Samozřejmě, naši evropští profesionální pachatelé univerzálního klimatického dobra nešetří vznešenými slovy o tom, jak pomáhají nám, ubohým a nevědomým zákazníkům, kteří si vybírají vysavače politicky nekorektně podle vlastního individuálního úsudku. Sice se v nové normě objevují i čísla o efektivnosti vysavačů, ale měli bychom být varováni, jak takováto čísla, poplatná myšlení od života odtržených euroúředníků, vlastně vznikají. Připomeňme si např. normu stanovování spotřeby paliva osobních automobilů.

V devadesátých letech metodiku spotřeby změnili. Dříve byla měřena při ustálené rychlosti 90, 120 km/h a při simulaci městského provozu. Nyní se tyto hodnoty nedozvíte, protože by zákazník okamžitě zjistil, že při rychlosti nad 120 km/h není rozdíl mezi velkoobjemovými a maloobjemovými motory příliš velký (často je dokonce velkoobjemový motor úspornější, neboť většinou používá při vysoké rychlosti nižší otáčky). Navíc by při ustálené rychlosti zmizel rozdíl spotřeby paliva mezi hybridními „zelenými“ automobily a běžnými vozidly. Proto bylo potřeba zavést novou, „pokrokovou“ metodiku, která podmínky skutečného reálného provozu ignoruje více, ale která preferuje tzv. „downsizing“, tedy snižování objemu motorů, popř. zavádění drahých hybridních vozidel. Pro zkoušku si zkuste porovnat spotřebu maloobjemového „úsporného“ motoru na dálnici při rychlosti kolem 120 km/h s nesmyslným eurokorektním číslem udávajícím spotřebu „mimo město“. Ale čím jsou čísla nyní udávané spotřeby nižší a čím větší jsou rozdíly normované spotřeby od té reálné, tím více se evropští byrokraté plácají po ramenou, jak to tomu globálnímu oteplování nandali a/nebo jak jim obyčejní Evropané skáčou na špek.

Ale vraťme se zpět k vysavačům. Podle nařízení Evropské unie nesmí od roku 2017 roční spotřeba energie vysavače, který má mít okamžitý výkon do 900 W, přesáhnout 43 kWh. To odpovídá průměrné denní spotřebě cca 120 Wh, což při výkonu vysavače 900 W činí maximálně 8 minut denně neboli 56 minut týdně. Takže pokud si někdo dovolí vysávat více než asi hodinu týdně, bude překračovat nařízení Evropské unie a nezodpovědně ohrožovat světové klima!

Zatím to sice v nařízení Evropské komise není, ale pokračování boje proti klimatickým změnám si představuji asi takto: Z důvodu možného nezodpovědného jednání neuvědomělých jedinců bude nutné zavést časové omezovače, které by dobu vysávání limitovaly, a to na 56 minut za týden. Při přiblížení se ekologickému limitu se rozsvítí varovné červené (nebo možná ideologicky vhodnější zelené) světlo a z vysavače se ozve varovný hlas Martina Bursíka nebo klimatické eurokomisařky Hedegaardové, který oznámí něco jako „Přepečlivé vysávání zrychluje ledovců tání“, aby byl uživatel varován před nebezpečným chováním, a po uplynutí několika minut se vysavač automaticky vypne.

Zbytek nečistot bude potřeba uklidit manuálně, třeba s pomocí mechanických rotačních kartáčů s ekologickou nálepkou AAA++, které využívají obnovitelnou eko-bio energii lidských svalů. Světové klima se radostí zatetelí a od té doby bude nad Evropskou unií svítit jasné slunce zeleného pokroku.

No, ale co když si někteří nezodpovědní lidé koupí více vysavačů, aby pokrokový zákaz nadměrného vysávání zrádně obešli? Bude tedy potřeba zavést centrální registr všech vysavačů a v nově zřízeném datovém centru v Bruselu bude probíhat kontrola počtu vysavačů na jednu domácnost. Zároveň budou posíleny kontrolní mechanismy na národní a místní úrovni, což se stane součástí boje proti stále narůstající nezaměstnanosti.

Účinným nástrojem budou namátkové kontroly v domácnostech spojené s citelnými pokutami a se zabavováním těch ďáblových nástrojů, které neodpovídají představám ochránců klimatu. Pro tuto úlohu budou ustanoveny tzv. Klimatické revoluční gardy, které budou moci vejít bez varování do každé domácnosti a provést kontrolu množství, správného ekodyzajnu a klimaticky korektního používání vysavačů (nábor členů klimatických revolučních gard bude proveden hlavně mezi členy Greenpeace a místních ekologistických organizací, např. Hnutí Duha). Gardy budou přijímat i anonymní hlášení od ekologicky uvědomělých občanů o podezřele dlouhém vysávání v některých rodinách a těmito informacemi se budou řídit při domácích kontrolách. Přece tváří v tvář katastrofálnímu oteplování nemohou obstát nějaké zpátečnické názory o nedotknutelnosti domácího soukromí. A když si lidé nechali líbit prvotní zákazy, jistě ohnou hřbet i nyní …

Zdá se vám uvedený scénář přitažený za vlasy? Ale vždyť tu přeměnu Evropy v jakýsi zelený totalitní skanzen evropským byrokratům a politikům tolerujeme. Klimatický poradce Angely Mergelové Hans Joachim Schellnhuber a další klimatologové otevřeně mluví o nutnosti transformovat demokracii za účelem boje proti klimatickým změnám do nějaké podoby autoritářského režimu. Česká strana sociálně demokratická dala na první místo kandidátky do Evropského parlamentu ekologistického radikála, profesora Jana Kellera, který ve své knize „Až na dno blahobytu“ uvádí jako lék na tu škodlivou „konzumní“ společnost tzv. bioregionalismus, tj. transformaci společnosti na soběstačné zemědělské komuny s maximálním počtem 10 000 členů, kterýžto „bohulibý“ systém zavedli v 70. letech minulého století v Kambodži, čímž výrazně snížili ekologickou stopu tamních obyvatel. Který ostentativně nenávidí automobilismus, tedy samozřejmě s výjimkou doby, kdy se mu automobil hodí. Do Evropského parlamentu se profesor Keller s přehledem dostal, čímž dala Česká republika bruselským byrokratům signál, že jejich drahé eko-bio nesmysly jsou a budou vítány, tedy alespoň mezi „pokrokovou“ levicovou veřejností.

A do senátu České republiky kandiduje za (údajně pravicovou) stranu TOP 09 neúnavný politický turista Martin Bursík, radikální „ochránce klimatu“ a autor zákona o obnovitelných zdrojích, kvůli němuž vyhazuje naše republika do kanálu desítky miliard ročně. Zákon, při jehož schvalování v roce 2005 se poslanci ČSSD a KSČM úzkostlivě strachovali o sociální jistoty, tedy, přesněji, o sociální jistoty budoucích solárních baronů, takže zredukovali maximální tempo snižování cen povinného výkupu tohoto drahého a neefektivního způsobu výroby elektřiny, za což zaplatíme úhrnně STOVKY MILIARD korun. To je řádově vyšší číslo, než kolik stojí např. církevní restituce, jejichž údajnou škodlivostí a nadměrnými náklady se komunisté a socialisté tak přečasto a rádi ohánějí.

Vzpamatuje se evropská veřejnost včas? Kde jsou cíle tzv. Lisabonské strategie (neplést s Lisabonskou smlouvou), která měla přinést snižování nezaměstnanosti a vyšší konkurenceschopnost Evropy? Politicky nekorektně jsem přesvědčen, že zaváděním nesmyslů pro boj proti údajnému antropogennímu oteplování naši konkurenceschopnost opravdu, ale opravdu nezvýšíme.

Autor je meteorolog

Převzato z blogu Salek.bigbloger.lidovky.cz se svolením autora