Čistá nula bude vyžadovat příkazovou ekonomiku a masivní pokles životní úrovně, říká profesor z Cambridge. A k čemu?

Promítněme si, chcete-li, svou představivost o 27 let dopředu, do roku 2050. Může se to zdát daleko, ale není. Představme si také, že se řadě britských vlád podařil pozoruhodný úspěch – čistá nula. Británie má nyní čisté nulové emise uhlíku, což je výzva, kterou předpovídají neustálé předpovědi klimatické apokalypsy, a odvrací tak vyhlídky na nevratné změny klimatu a dokonce na brzkou smrt planety.

Řada vlád pomocí zákonů, pokut, kvót, povinného šrotovného a dotací a za stratosférických nákladů pro každého občana Británie dosáhla nepředstavitelného. Za okny domů (nebo alespoň většiny z nich) se prohání vrnící tepelné čerpadlo, které po většinu roku pumpuje mírně teplou vodu po domě, a to s různou účinností v závislosti na konkrétním domě. Uvnitř jsou místnosti téměř hermeticky uzavřeny, aby se výparné teplo, které čerpadla produkují, udrželo uvnitř.

Pro ty, kteří si to mohou dovolit, je venku umístěn také elektromobil, který je pupeční šňůrou připojen k elektrické síti domu. Pro ostatní jsou kabely nataženy po chodnících a každé parkoviště po celé zemi je plné praporů nabíječek a dalších kabelů. Po desetiletích obětavé práce byl každý chodník napříč zemí vytrhán a nainstalovány potřebné síťové kabely. Ale na tom nezáleží – práce je hotová a národ se nyní může kochat svou novou identitou přední země v oblasti čistého nabíjení na Zemi.

Na střechách domů je všude nespočet solárních panelů, alespoň v těch domech, které mají střešní prostor, aby je mohly umístit, a ty pilně nabíjejí hromadu baterií připomínajících extravagantní HiFi systém ze 70. let – alespoň ve dnech, kdy se je britské slabé a nespolehlivé slunce rozhodne nabíjet.

V celé zemi se pole za polem rozkládají solární panely a větrné turbíny.

Do tohoto systému byly vloženy obrovské částky soukromých i veřejných peněz, a to vše za chvályhodným účelem záchrany planety. Spravedlivá záře je přímo hmatatelná. Británie přivedla svět do země zaslíbené.

Nebuďme cyničtí, prosím. Věřme, že se to všechno podařilo s překvapivým úspěchem, navzdory nákladům. Odpůrci byli zdrceni, donuceni ustoupit a uznat, že kult čisté nuly dovedl zemi k bráně do čisté utopie.

A také to přineslo výhody – svého druhu. U správného typu domu může slabé teplo tepelného čerpadla fungovat velmi dobře, i když ho předčí spravedlivá záře majitelů, kteří jásají nad triumfální proměnou svého domu. Elektromobily jsou, jak mi bylo řečeno, rozkošná jízda. Pryč jsou smradlavé výfuky a výměny oleje, stejně jako rachot naftových motorů a emise jejich pevných částic.

Všichni udělali správnou věc. A samozřejmě: je lepší mít čistší a neznečišťující způsob života, zvláště když se člověk může v klidu otřít o to, kde a jak bylo potřebné zařízení vyrobeno a potřebná energie získána.

Ale možná, že do roku 2050 začne svítat. Na klima nebude mít sebemenší znatelný vliv. Nepředstírejme si: klimatické změny jsou skutečné. Klima se mění ode dne, kdy vzniklo počasí. Mění se v čase i místě. Vždy se měnilo a vždy se měnit bude.

Ale poté, co jsme utratili všechny ty peníze a vrhli všechnu tu práci na Net Zero, extrémy počasí, ať už jsou jakékoliv a způsobené čímkoliv, budou pokračovat. Vyhlídka na Armagedon zůstane nezmenšena, i když se ukáže, že Armagedon sám je podivně nepolapitelný. Vzhledem k tomu, že Británie produkuje 1 % světových emisí, i kdyby zastavení celosvětových emisí bylo schopno zastavit nebo ovlivnit klimatické změny, nedojde díky britskému úsilí k žádné znatelné změně.

Za života těch, kteří do Net Zero vložili své životy a peníze, nebude mít na klima žádný dopad. Nebude mít žádný dopad na životy jejich dětí, dětí jejich dětí ani na mnoho dalších generací. Nedojde k žádnému pozastavení extrémních povětrnostních jevů, protože extrémní povětrnostní jevy jsou faktem života a vždycky byly. O kolik méně extrémních povětrnostních jevů by muselo být napočítáno, aby bylo možné považovat Net Zero za úspěch?

Ze všech předpovědí, které byly o Net Zero vysloveny, je to jistě železná záruka. Pokud to byla lidská činnost, která nás přivedla na okraj útesu, pak to nelze zvrátit během několika málo let. Ale až se ukáže, že svět neskončil (stejně jako neskončil, když všechna ta sebemrskačská hnutí předpovídající konec světa v minulosti tvrdila, že skončí), nepochybně se objeví euforická tvrzení, že Británie odvrátila konec lidského rodu.

Vzhledem k tomu, že mnoho zemí světa bude bezstarostně pokračovat v provozu uhelných elektráren, může mít malá Británie v roce 2050 ze sebe dobrý pocit, ale to je tak všechno. David Blackmon v deníku Telegraph se ptá, zda vůbec dojde k nějakému čistému energetickému přechodu.

Skutečné předběžné výhody pro ty, kteří zaplatili za dobrý pocit (což je, pokud bude vláda postupovat podle svého, každý z nás), budou skutečně velmi omezené. Život bude možná čistší, ale fyzická výbava čistého nulového zdroje energie bude vtíravá a všudypřítomná, od polí solárních panelů a tlukotu větrných turbín až po všude visící nabíjecí kabely.

Do té doby se projeví obrovské ekologické náklady na výrobu a instalaci všech těchto věcí, od seškrabávání lithia z mořského dna až po ztrátu zemědělské půdy, a také střízlivé zjištění, že recyklace starých baterií, solárních panelů a větrných turbín není zdaleka jednoduchá.

Náklady na výměnu veškeré infrastruktury Net Zero, která se nyní instaluje, se vrátí domů. Existuje reálné riziko, že za 25-30 let bude Británie zatížena obrovským množstvím zastaralého a nefunkčního hardwaru.

Abychom byli spravedliví, do té doby bychom stejně museli vyměnit všechna stávající auta a kotle. Skutečnou otázkou je, jak vyrobit další potřebnou elektrickou energii, když se zbavíme ropy a plynu jako zdroje výroby elektřiny. Podle jednoho z odhadů (viz níže) je třeba rozšířit americkou rozvodnou síť o 60 %. To zahrnuje vše až po jističe v domácnostech, nemluvě o tom, jak se vyrovnat s rozmary a nespolehlivostí obnovitelných zdrojů energie.

Fascinuje mě otázka, co se stane v roce 2050. Aby politika čisté nuly fungovala, pokud vůbec bude schopna fungovat, bude muset být všudypřítomná. Aby byly všudypřítomné, znamená to jejich prosazování všude bez ohledu na jejich účinnost nebo spolehlivost, a v případě potřeby i s namířenou zbraní. Co uděláme se zeměmi, pro které jsou národní energetické zájmy hlavní prioritou a které nechtějí hrát s námi? Půjdeme s nimi do války?

Samozřejmě jsem se vyhnul skutečné pointě, která spočívá v tom, že nejenže miliony lidí v roce 2050 zjistí, že svými oběťmi a penězi nedosáhli žádné změny klimatu, ale také v tom, že ve skutečnosti nelze dosáhnout čisté nuly, stejně jako udržet výrobu energie na dnešní úrovni, o jakémkoli zvýšení poptávky ani nemluvě.

A to je plechovka, která je sražena na zem, a lež, kterou šíří téměř všichni politici v byznysu v Británii i mimo ni, kteří tvrdí, že usilují o Net Zero. „Představa, že čisté nuly lze dosáhnout v současném časovém horizontu jakýmikoliv prostředky, kromě příkazové ekonomiky kombinované s drastickým poklesem životní úrovně – a několika nepravděpodobnými technologickými zázraky – je zjevná lež,“ říká profesor Michael Kelly, emeritní profesor inženýrství v Cambridge, který poukazuje na to, že důsledky jsou zřejmé.

Nic z toho neznamená, že se nemůžeme dostat k hyperčistému novému způsobu života, a já jsem pro. Problémem je časový rámec. A je mi jasné, že Michael Kelly má nesrovnatelně větší pochopení pro praktické možnosti dosažení nulové čistoty do roku 2050, a to jak ve Spojeném království, tak v USA, než téměř kdokoli, kdo ji prosazuje.

Žijeme v demokracii, což znamená, že je výsadou občanů Spojeného království, aby pro to hlasovali, pokud to chtějí. Ale myslím, že je fér, aby to bylo v manifestech a aby bylo vysvětleno, o jakou dohodu se vlastně jedná. Jinak nás do roku 2050 čeká drsné probuzení a můžete si být jisti, že ti, kteří nás na tuto cestu přivedli, zmizí a nechají ostatní, aby to po nich posbírali.

GUY DE LA BÉDOYÈRE je člen Royal Numismatic Society, Society of Antiquaries of London a Historical Association .