16.4.2024 | Svátek má Irena


ZÍTŘEK: Německo kráčí vstříc hospodářské sebevraždě

17.2.2024

Ilustrační foto: Jan Ferenc

Kurz německé vlády ke 100% závislosti na občasných zdrojích energie dostal trhliny. Nová analýza renomované poradenské firmy zjistila, že Němcům bude navzdory dotačně drahým stovkám gigawattů jmenovitého výkonu solárů a větrníků chybět k pokrytí reálné spotřeby nadále výkon 54 GW stabilních zdrojů. Mezitím kvůli nezvládnutelným cenám energie a byrokracii průmysl masivně opouští potápějící se loď s názvem Germany. To je hodně špatná zpráva také pro Českou republiku, v energetice vlastně 17. spolkovou zemi Německa s třetinovým podílem exportu českého zboží právě do země našeho souseda, jehož kapitál také ovládá 3/5 zahraničních firem v Česku.

Po měsících dohadování se nesourodá vládní koalice socialistů (SPD), Zelených a liberálních demokratů (FDP) v čele s kancléřem Olafem Scholzem v prvním únorovém týdnu dohodla na tzv. elektrárenské strategii. Německý průmysl si krátce oddechl do doby, než se objevily další trhliny pod čarou ponoru německé ekonomiky. Zdá se být rozumné, že vláda napřed vypíše aukce na vybudování záložních plynových elektráren s výkonem 10 gigawattů. Avšak nyní, když nová studie společnosti McKinsey zjistila, že do roku 2035 bude ve špičce chybět 54 GW stabilních turbínových zdrojů, aby dorovnaly nestabilní, občasné a na povětrnostních podmínkách závislé zdroje, je řádově jasnější, že řešení je v nedohlednu a bude stát daňové poplatníky nepředstavitelné peníze. Dosavadní náklady v objemu 500 miliard eur (12,5 bilionu korun) na zelenou německou tranzici budou následovány ještě větší lavinou nákladů v řádu bilionů eur. Přitom ani pak není jasné, jak, zda a za kolik povede německá sebevražedná Energiewende svou Alenku do klimatické říše divů.

Není to tak dávno, co výpočty financování přechodu na novou energetiku odhalily novou špatnou zprávu: Specializovaná berlínská poradenská společnost e.venture vypočítala, že navzdory obrovským investicím bude do roku 2040 přetrvávat deficit dodávek ve výši přibližně čtvrtiny roční poptávky po elektřině. Další zvýšení kapacity výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů by tento deficit snížilo, ale ne v době špičkového zatížení, typicky v době tzv. temna (Dunkelflaute). Vyrovnávat to opět záložními elektrárnami by znamenalo astronomicky zvýšit náklady, přičemž tyto elektrárny by se v praxi využívaly ještě méně často. Zvyšující se podíl náhodně fungujících zdrojů by byl kompenzován mohutným parkem elektráren jen pro nepředvídané události. Němečtí odběratelé již nyní platí velké částky za elektřinu, která se nevyrábí, tj. za rezervní a tzv. služby výkonové rovnováhy.

Financování má být pokryto z Klimatického a transformačního fondu v objemu 160 miliard eur, který stojí mimo rozpočet německého státu (kritiky je označován i za protiústavní) a který se zásahem ústavního soudu snížil o 60 miliard eur (ještě je v něm dalších 100 miliard eur na vyzbrojení zaostalého Bundeswehru). Pro srovnání: rozpočet spolkové vlády na letošní rok činí 477 miliard eur (cca 12 bilionů korun), na jeho krytí si půjčí 39 mld. eur (cca 1 bilion Kč), což je limit pro německou rozpočtovou dluhovou brzdu. Podle informací z koaličních kruhů se náklady během příštích 20 let na 10 GW nových plynových zdrojů pohybují kolem 16 miliard eur (400 mld. Kč). Výběrová řízení na podporu nových elektráren budou podle informací týdeníku Der Spiegel vypsána v příštích třech až čtyřech měsících.

Studie McKinsey &Company „Budoucnost dodávek elektřiny“ upozornila, že Německo bude v rostoucí míře závislé na velkém dovozu elektřiny. Podle aktuálních prognóz bude potřeba dovážet výkon až 30 GW – ekvivalent 20 velkých elektráren – v hodinách špičkové spotřeby elektřiny. Navíc se soustavou založenou na 80 % obnovitelných zdrojů by se v roce 2035 statisticky očekávalo 130 hodin bez pokrytí elektřinou (pro Česko je maximum chybějící elektřiny, tzv. nedodávky, na hodnotě maximálně 15 hodin ročně). Podle modelování McKinsey by se tak cena elektřiny mohla zvýšit až o 40 % proti dnešku (běžná cena pro domácnosti nyní činí 0,46 eura za kWh, v přepočtu zhruba 11,50 Kč), především kvůli masivnímu růstu síťových poplatků, které by vzrostly ze současných 9 na 24 eurocentů/kWh (z 2,25 Kč na 6 Kč).

Poradenská firma doporučila, aby Německo místo plánu již 506 GW instalovaného výkonu hlavně v solárních a větrných elektrárnách v roce 2035 postavilo „jen“ 350 GW (nyní 150 GW), včetně 37 GW větrné energie na moři, 126 GW větrné energie na souši a 187 GW fotovoltaiky. Místo toho má vybudovat dalších 50 GW stabilního záložního výkonu v plynových elektrárnách posléze přeměněných na spalování zeleného vodíku. (Česko chce také zčásti nahradit uhlí novými plynovými elektrárnami, ale nemá dojednány ani dodávky technologií, zvláště turbín do Siemense, který nepochybně upřednostní domácí Německo, ani kapacitní platby v EU; každá jedna nová velká plynová elektrárna by zvýšila současný dovoz plynu do ČR až o 20 %). Pozitivním efektem by byla potřeba budování méně složitých a nesmírně nákladných elektrických vedení. Tím spíše, pokud by se plynové elektrárny na vodík stavěly především na jihu Německa, kde je poptávka po elektřině obzvlášť vysoká.

Alexander Weiss, senior partner v berlínské kanceláři McKinsey a spoluautor studie, zdůraznil nutnost omezení nákladů na zelenou tranzici v kombinaci s cíli ochrany klimatu. Jak studie upozornila, Německo není s to plnit ani své současné cíle: zatímco rozvoj fotovoltaiky je lepší než bylo v plánu (o 40 % s růstem kapacity 13 GW ve FVE v roce 2023), energie z větrných elektráren přibyla jen v obejmu 3 GW, tj. 30 % pod plán. Současně v Německu zaostává posilování přenosové sítě a její správy. Místo průměrných 400 km stavěných ročně by se mělo stavět 1900 km ročně. Výzvou jsou nejen celkové požadované investice ve výši až 850 miliard eur do roku 2035, ale také nedostatek kvalifikovaných pracovníků a surovin. Současně by investiční požadavky na dekarbornizační strategii Německa podle McKinsey mohl klesnout o 150 mld. EUR, z čehož o 80 mld. EUR by se snížily investice do solárů a větrníků a přibližně 70 mld. EUR by klesly nutné investice do rozšíření sítě. Také by to pomohlo řešit kritický nedostatek kvalifikovaných pracovníků potřebných pro vývoj, instalaci a provoz odpovídajících systémů. Stačilo by prý 290 000 nových zaměstnanců na plný úvazek místo 490 000, a ještě by se ušetřila zemědělská půda, kterou by jinak soláry a větrníku navíc obsadily.

Meziročně klesla čistá spotřeba elektřiny v Německu (tj. bez vlastní spotřeby při výrobě a bez ztrát z produkce a přenosu) o 56, 9 TWh na 486,7 TWh. Tento rozdíl je mimochodem bezmála roven čisté spotřebě elektřiny České republiky za rok 2023. Jak Německo, tak Česko se tak ve spotřebě elektřiny vrátily hluboko do 90. let. Jestliže zelení propagandisté aplaudují nižším emisím, hlavně v důsledku menší produkce z uhlí, podstatou poklesu spotřeby elektřiny je korelace s prudkým propadem ekonomiky zaviněné především nepřijatelně vysokými cenami energie včetně elektřiny. Německé HDP meziročně kleslo o 0,3 %, české HDP o 0,4 procenta.

Německo opouští významný průmysl a fakta jsou zdrcující. Ekonomický institut (IW) vypočítal, že z Německa v roce 2022 odteklo o zhruba 132 miliardy dolarů více přímých investic, než bylo za stejné období investováno ve Spolkové republice. Nejde jen o nejvyšší čisté odlivy, jaké kdy byly v Německu zaznamenány. Německo trpí nejvyšším odlivem kapitálu ze všech zemí OECD. Spolkový svaz německého průmyslu (BDI) sdělil, že 67 % německých firem z části či zcela přesouvá výrobu do zahraničí. Jde o firmy produkující strojírenské výrobky, chemické produkty či automobily. Tradiční německá firma Miele, i v ČR dobře známý producent bílého domácího zboží, přesouvá svou výrobu do Polska a na pracák pošle 2000 německých zaměstnanců.

Jak uvedl zpravodajský portál televize NTV, společnosti BASF, Bosch, Volkswagen, Bayer, Continental, tedy nejlepší jména v německém průmyslu, jedna za druhou oznamují hromadné propouštění. Jen před několika dny dodavatel automobilových dílů ZF Friedrichshafen oznámil, že může být potenciálně ztraceno až 12 000 německých pracovních míst. „Výrobní průmysl může shořet,“ varovaly průmyslové asociace a upozornily, že špičkový německý chemický průmysl ztratil během dvou let 23 procent objemu výroby, o bezmála 18 % klesl objem produkce celého energeticky náročného průmyslu. V dopise kancléři Olafovi Scholzovi minulý týden šéfové čtyř hlavních německých podnikatelských svazů (DIHK, BDA, BDI a ZDH) varovali: „Frustrace a nejistota mezi mnoha společnostmi roste – a přesun průmyslové výroby do zahraničí se zvyšuje.“ Jak dodali, „naléhavě apelujeme na vás a celou spolkovou vládu, abyste nyní přijali opatření.“

Německé průmyslové podniky prchají všemi směry. V současné době jsou přitahovány zhruba ve stejném poměru k ostatním zemím EU, Asii a USA – přičemž USA jsou výrazně atraktivnější, zatímco Čína oslabuje. Z pohledu firem jsou rozumnými opatřeními k posílení Německa jako průmyslového stanoviště především snížení byrokracie a konkurenceschopné ceny energie. Pokračující vládní strategie a ideologická předpojatost pro zelenou tranzici jsou bohužel spíše zárukou toho, že ceny energie klesat nebudou. Spíše naopak. A to jak u elektřiny, tak u plynu, protože s plánovaným růstem plynových elektráren jako „rezervních zdrojů“ pro produkčně nevyzpytatelné soláry a větrníky a pro jejich nahrazení drahým zeleným vodíkem bez ekonomicky realistického plánu výroby a celé logistiky je budoucnost energetiky a tím i ekonomiky Německa spíše v temnotách.

Mezitím voliči na zelený kurz vlády Olafa Scholze reagují drtivou kritikou, kdy 80 % populace o výrazu Energiewende raději nechce nic slyšet. Brutálně rostoucí náklady za energii, prosazovaný drahý přechod na vytápění domu teplenými čerpadly a jejich povinné zateplení, plánované další emisní daně za bydlení, dopravu a pohonné hmoty a dovoz komodit ze zahraničí, to vše je trpkým koktejlem s převládající zelenou barvou. V polovině svého vládnutí je tak Scholzova vláda v Berlíně doslova na odstřel. A to se ještě vláda zachraňuje manipulacemi veřejného mínění, když statisíce lidí v demonstracích proti údajnému neonacismu poštvává proti stále oblíbenější AfD. Jak situaci skvěle zanalyzovaly Konzervativní noviny, demonstrace vznikly v reakci na „tajné setkání vysokých politiků AfD a CDU, podnikatelů a pravicových aktivistů“. Alespoň tak o této schůzce, která se ale konala už loni v listopadu nedaleko Berlína v Postupimi, informoval státem financovaný web Correctiv. Účastníci schůzky prý připravovali „tajný plán proti Německu“, jehož cílem bylo vyhostit z Německa miliony cizinců a Němců s migračním původem. Podle portálu šlo o „útok na ústavu a útok na lidskou existenci“. Časopis Spiegel psal o „deportační konferenci“. S odhalením „tajného spiknutí“ si nekorektní Correctiv počkal několik měsíců až na dobu masivních protestů zemědělců. Bylo přinejmenším zajímavé, s jakou intenzitou se německá média věnovala setkání hrstky málo významných lidí na úkor informování o masových protivládních protestech, které měly sympatie veřejnosti.

V mezinárodním žebříčku oblíbenosti politiků ve světě je německý kancléř Olaf Scholz nyní třetí od konce s podporou 20 % voličů a vysloveným odporem 76 % voličů. Za ním na předposledním místě oblíbenosti je český premiér Petr Fiala s podporou jen 17 % voličů a proti němu je výslovně rovněž 76 % českých voličů. Poslední místo za oběma evropskými politiky obsazuje nynější japonský předseda vlády, utopený ve finančním skandálu.

Pokud se budou parlamentní volby konat v řádném termínu, mají je Němci jako Češi shodně na podzim 2025.

Poskytl server Svět hospodářství