Černá zvěř (divoká prasata) patří k nejstarším druhům lovné zvěře na naší planetě. Dokládají to archeologické nálezy ze starých sídlišť a nástěnné malby ve španělské Altamíře. Černá zvěř byla předmětem lovu od dávnověku. Její lov byl velmi oblíben, což dokládá mimo jiné i pověst o udatném Bivojovi.

Také u nás se vyskytovala na celém území státu nepřetržitě až do konce 18. století, kdy byla v českých zemích uzavřena do obor. Marie Terezie v r. 1770 vydala patent o likvidaci černé zvěře ve volnosti, což se v průběhu cca 15 roků podařilo, protože dovolovala každému kdo zastihl černou zvěř mimo oboru, aby ji lovil. Patent zároveň obsahoval ustanovení o náhradě škod působených divočáky zejména na zemědělských pozemcích.

Na Táborsku první oboru pro chov zvěře jelení a černé založil v roce 1586 Petr Vok z Rožmberka jako Černickou oboru u Bechyně. V této oboře bylo dle historických záznamů nejvíce černé zvěře uloveno v roce 1933 a to 206 ks (z toho 21 kňourů, 26 bachyň, 10 lončáků, 149 selat). Naopak pouze několik kusů v poválečném období po roce 1945 , kdy byly zničeny oborní ploty a zvěř se dostalo do volnosti. Černická obora byla zrušena v roce 1972 v důsledku obrovských škod způsobených loupáním jelení zvěří na smrkových porostech a také velmi nízké kvalitě trofejí a snížené hmotnosti jak u jelení tak i u černé zvěře.

Teprve po druhé světové válce se černá zvěř začala vyskytovat ve volnosti a po roce 1950 se v mnohých honitbách stala zvěří stálou. Na příklad v okrese Tábor (o rozloze 133.000 ha a lesnatosti 27 procent), bylo v roce 1975 uloveno 84 ks, v roce 1991 již 720 ks , v roce 2008 1.799 ks a v roce 2013 dokonce již 3.156 ks. V České republice v r. 1971 přibližně 5.000 ks, v r. 2001 68. 000 ks a v r. 2014 již 180.000 ks.

Na zvyšování stavů černé zvěře se podílí celá řada příčin. V první řadě, že tato zvěř je obdařena vynikajícím sluchem a čichem a v našich podmínkách nemá žádného predátora. Protože je všežravcem, najde si vždy potřebnou potravu a to jak sběrem semen na př. žaludů, kaštanů, bukvic a samozřejmě mláďat drobné zvěře - na př. zajíce, bažanta, koroptve, ale i mláďat zvěře spárkaté a hlodavců. Při nedostatku živočišné potravy se živí vyrýváním oddenků a hlíz rostlin. Na zemědělských pozemcích sebere z povrchu nesklizenou kukuřici, brambory a pod. Pokud jsou tyto plodiny zaorány, dostane se k nim stejně tak jako k ukrytým hlodavcům na polích i travních porostech vyrýváním rýh hluboko do země, což v mnoha případech vede ke zničení plodin a neúnosným škodám. Další příčinou přemnožení černé zvěře je, že do chrutí (páření) se dostávají mladé bachyňky ve stáří kolem osmi měsíců a že k rozmnožování dochází v průběhu celého roku. Při normálním početním stavu se do chrutí, probíhajícím od listopadu do ledna, dostávají pouze vyspělé bachyně, protože v hierarchii tlupy platí, že mladí kňouři jsou odehnáni a oplodnění silných bachyň zajišťují pouze silní kňouři a selata se rodí v zimních měsících.

Největší škody působí černá zvěř na zemědělských plodinách a to jak v obilovinách, tak hlavně v řepce a kukuřici, kde se ukrývá po celou dobu od zapojení porostů až do jejich sklizně. Abnormální škody, celostátně v řádech několika miliard, působí v porostech pěstovaných na velkých plochách, protože tam kromě dostatku potravy má černá zvěř potřebný klid a myslivci jí tam mohou jenom obtížně lovit. Vymáhání škod na uživatelích honiteb je často složité z důvodů jejich včasného uplatnění a složitého prokazování jejich výše.

Největší podíl na abnormálním zvyšování počtů černé zvěře mají nedostatečné právní předpisy, zejména zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. který nedovoloval celoroční odlov černé zvěře bez rozdílu stáří a pohlaví. Teprve po přemnožení byla vydána Vyhláška č. 345/2015 s platností od 1.1.2016, která umožňuje celoroční lov veškeré černé zvěře, ale pouze v honitbách kde je černá zvěř normována. V honitbách kde není černá zvěř normována je možné po vyjádření orgánu státní správy myslivosti lovit zvěř pouze do stáří 2 let a pouze na vyjímku i zvěř starší.

Také omezení, že na společných lovech se smí bez povolení orgánu státní správy lovit pouze sele a lončák přispívá k dalšímu rozmnožování. K omezení lovu dále přispívá zákaz lovu veškeré zvěře v pásmu 200 m od hranic mezi honitbami na čekané (z posedu nebo jiného místa), proto pruh o šíři

400 m (2x 200 m) je prakticky pásmem ochrany pro černou zvěř, kterou ze země pro její obezřetnost nelze prakticky ulovit. V neposlední řadě k přemnožení přispívají uživatelé honiteb (myslivecká sdružení, soukromí vlastníci a nájemci honiteb) , kteří zatajují skutečné stavy zvěře v zájmu vyšších odstřelů i zisků z poplatkových odstřelů.

Přemnožená černá zvěř se v mnoha místech stahuje k lidským obydlím, kde nachází snazší potravu na skládkách, v zahrádkách nebo i u popelnic.

V těchto místech potom dochází ke střetu s volně pobíhajícími psy a dokonce byl zaznamenán i případ napadení člověka. Úsměvně působí její pobíhání městem na. př. v Praze v okolí Masarykova nádraží, nebo v Mníšku pod Brdy, Plzni a pod., kde se zvěř bez ostychu procházela místními ulicemi. Nebezpečí střetu s volně pobíhající černou zvěří, hrozí řidičům motorových vozidel na silnicích i dálnicích, při kterých kromě materiálních škodách, byly zaznamenány i případy úmrtí lidí.

Jinak se tato zvěř člověku vyhýbá a k napadení dochází pouze po jejím postřelení, nebo v době kdy bachyně jako vzorná matka chrání svoje mláďata (selata), zejména v době jejich narození a v době jejich společného pohybu za potravou.

Přemnožení se stalo celostátním problémem a proto Vláda 22. března 2017 schválila návrh novely zákona o myslivosti připravený Ministerstvem zemědělství. Ministr zemědělství Ing. Jurečka stále počítá s tím, že normu stačí zákonodárci projednat do doby než skončí mandát současným poslancům. Z novely by například vznikla zemědělcům povinnost usnadnit na velkých lánech lepší podmínky k lovu. Na pozemcích by zemědělci mohli jednu plodinu pěstovat na maximálně 30 ha půdy. Velké bloky jedné plodiny by byli povinni rozčlenit na menší celky pomocí pásů o minimální šířce 12 m, oseté nízkou plodinou, na kterých by byl odstřel snazší. Novela také počítá s odchytem zvěře na vnadištích a dále pro zvýšení kontroly i s povinným předkládáním důkazů o jejím ulovení (pírka). Diskutována je i otázka schválení odstřelu po celý rok bez ohledu na věk či pohlaví zvířete.

Obávám se, že i tato opatření nebudou dostatečná, protože černá zvěř se nekontrolovaně rozmnožuje o čemž svědčí potřeba jejího odlovu, navržená ministrem zemědělství pro r. 2017 ve výši 200.000 ks . Podle odborníků, kteří propočetli současné stavy obrácenou metodou ze zvěře odlovené (nikoliv z jako dosud podhodnocených stavů sčítaných), by bylo potřeba několik let lovit 300.000 ks, aby došlo k celkovému snížení.

Pokud nedojde k radikálnímu snížení stavů černé zvěře na honebních i nehonebních pozemcích (po vzoru Dánska, Irska a Skandinávských zemí), nelze kalkulovat se snížením škod na zemědělských pozemcích. Za současného stavu se potom musíme smířit i s tím, že drobnou zvěř v mnohých honitbách neuvidíme a že i stavy srnčí zvěře se budou snižovat.