14.4.2024 | Svátek má Vincenc


ZÁKAZ: Šílený návrh

19.3.2024

Rozšiřování elektromobilů se v Evropě začíná pomalu zadrhávat. Jejich postupné zavádění přitom představovalo nedílnou součást strategie v rámci Green Dealu. Jednou z cest k dosažení nulových emisí má být právě i zákaz prodeje nových klasických spalovacích motorů vypouštějících skleníkové plyny.

Původně byl dokonce zamýšlený úplný zákaz spalovacích motorů od roku 2035. Jednalo se o naprosto šílený a nesmyslný návrh.

Proti němu se zvedl zvláště ze strany některých zemí včetně Česka silný odpor, díky čemuž byl původní striktní zákaz zmírněný na požadavek, aby vozy měly od zmíněného roku spalovací motor na syntetická paliva.

Podobným způsobem se podařilo zmírnit normu Euro 7, nedávno schválenou Evropským parlamentem. Taktéž je součástí balíčku opatření Green Dealu a zpřísňuje požadavky na nově vyráběné vozy.

Pokud by došlo ke schválení původních požadavků, znamenalo by to konec výroby dostupných aut.

Alespoň zčásti tedy zvítězil zdravý rozum. Postupné nahrazení stávajícího vozového parku elektromobily nemusí být vůbec jednoduché a je otázkou, zda ho vůbec bude možné zrealizovat.

Zdánlivě povzbudivý vývoj
Klamat by nás neměla ani některá poslední čísla ukazující, že se mnoha evropským státům i loni v rozvoji elektromobility dařilo. Údaje jsou sice pravdivé, nicméně nám neříkají úplně vše.

Severské země včetně Islandu mají mj. i díky štědré podpoře více než polovinu nově registrovaných vozů na elektřinu – Norsko jich má dokonce už více než 90 %. Pouze v Dánsku to bylo loni „jen“ 46,1 %.

Zmíněná čísla působí vskutku impozantně. Bohužel nám ale v žádném případě nemohou dávat celý obrázek. Přinejmenším nyní naráží elektromobilita v Evropě hned na několik problémů. Především nemůžeme dělat závěry pouze na základě několika menších zemí.

Situace jinde není zdaleka tak růžová jako ve Skandinávii. Ve většině dalších států už přechod k elektromobilitě tak úspěšný není a podíl nových elektrovozů je jinde výrazně menší.

V celé EU měly přes 16% podíl na nových vozech, tedy podstatně méně než u severských premiantů. V Česku, které se umístilo na jedné z posledních příček evropského žebříčku, byl podíl nových vozů pouze 3 %.

Snad není třeba zde podrobně zmiňovat nákladnost výroby a závislost na čínských komponentech. Evropské automobilky musí navíc čelit jednak konkurenci z USA a ještě větší obavy budí jejich levná výroba v Číně. Panují důvodné obavy, že výroba elektromobilů v Evropa bude převálcovaná tou čínskou.

Motivují především dotace
Přinejmenším prozatím se prodej elektroaut neobejde bez masivní dotační podpory ze strany mnohých členských zemí EU. Jinak by vzhledem k jejich cenám lidé nebyli ochotní si vozidla poháněná elektřinou pořídit.

V případě Francie dotace vyvolaly mezi lidmi masivní zájem a vysoký nárůst počtu nových elektromobilů. Zatímco v roce 2020 byl jejich podíl na trhu jen 2,8 %, loni to byla už více než čtvrtina – 26 %.

A jelikož na další podporu nejsou peníze v rozpočtu, francouzská vláda má nyní v úmyslu osekat podporu především pro lidi s vyššími příjmy.

Rád bych se ještě rád zastavil u Nizozemska, které taktéž zažívá vzestup elektromobility a v loňském roce byl jejich podíl na trhu už bezmála poloviční – 44%.

Také zde mají vliv na vzestupu elektromobility pobídky ve formě dotací, což ostatně ukazuje i tamní průzkum Univerzity v Groningenu v spolupráci s Holandskou podnikatelskou agenturou spadající pod ministerstvo infrastruktury a s Asociací řidičů elektrických aut (VER).

Provádí se každoročně a přímo zkoumá i reakce na možné zrušení daňových výhod pro vlastníky elektromobilů či podpory na jejich nákupy.

Průzkum mezi 4800 současnými uživateli elektroaut totiž ukázal, že až 54 % soukromých a 39 % podnikatelských vlastníků těchto vozidel se chce po roku 2025 vrátit k autům so spalovacím motorem, když jim skončí daňové zvýhodnění.

Ty jsou nyní avizované právě na příští rok. Už se objevily nápady, jak tento stav zvrátit: Např. udělat konec daňových úlev. Na otázku, zda by v takovém případě též opustili elektrovozidla, by přechod na spalovací motor zamýšlelo už podstatně méně z nich – „pouhých“ 29 procent.

Pád prodeje v Německu
I jinde lze v případě zrušení výhod očekávat podobnou tendenci. Ukazuje nám to Německo, největší ekonomika celé EU. Na jeho příkladu můžeme vidět, jaké účinky může mít postupné rušení výhod.

Loni v září zde byl zaznamenaný dokonce výrazný meziroční pokles prodeje elektromobilů, konkrétně o 28,6 %! Tento propad byl spojen právě s omezením pobídek pro firmy (byly ukončeny právě v září). Od ledna 2024 pak začalo platit snížení podpory na pořízení elektromobilů i pro německé občany.

Právě zrušení štědrých dotací na pořízení elektroaut pro občany mělo za následek propad poptávky o desítky procent. A co je důležité, problém má zjevně i velká část Evropy.

Podle údajů Evropské asociace výrobců automobilů (ACEA) se v prosinci 2023 prodeje elektromobilů v EU poprvé od dubna 2020 meziročně propadly o 17 procent, v Německu to bylo dokonce o 48 %.

U našich západních sousedů také došlo ke zvrácení trendu, kdy podíl elektrovozů na všech nových autech dosud raketově rostl. Zatímco v roce 2022 byl jejich podíl takřka třetinový, loni to bylo podstatně méně - 24,6 %.

Ani tento rok nejspíše neslibuje na německém trhu pro rozvoj elektromobility žádnou změnu k lepšímu. Německý Svaz automobilového průmyslu (VDA) odhadl, že tržby z prodeje elektromobilů poklesnou o 14 %.

Není pochyb o tom, že pokles zájmu mezi německými zákazníky souvisí hlavně s tím, že německá vláda zrušila dotace na nákup elektromobilů zavedené před sedmi lety.

(Ne)ekologická elektroauta
A nyní se konečně začala řešit otázka, která už dlouho měla být v celé debatě naprosto stěžejní: Skutečně představují elektromobily spásu pro životní prostředí?

Rakouský deník Kronen Zeitung přinesl pro mnohé překvapivou zprávu o tom, že po velmi pozoruhodném hlasování v Evropské komisi v pondělí 4. března se konec pro spalovací motory blíží ke svému konci.

Jedním z důvodů má být právě i to, že navzdory dosavadní klasifikaci už nebudou elektromobily pokládány za emisně neutrální. Jedná se bezesporu o vážnou ránu pro často až nekritické nahlížení na ně.

Dosud se vycházelo z dost těžko obhajitelného přesvědčení, že elektromobil automaticky netvoří žádné emise CO2, což je samozřejmě naprostý nesmysl.

Samotný provoz je sice neprodukuje, nicméně skleníkové plyny vznikají při velmi náročné výrobě vozidla, zejména baterií, a také při výrobě elektrického proudu k dobíjení aut, což se dosud vůbec nezohledňovalo.

Vzhledem k náročnosti výroby se bilance s auty se spalovacím motorem může srovnat až po ujetí několika desítek tisíc kilometrů. Německý časopis Focus mluví konkrétně o 90 000 kilometrech! Navíc zde velikou roli hraje i celkový energetický mix dané země.

Přehodnocení?
Nastal čas, aby EU jako celek dosavadní silně ideologicky motivované postoje přehodnotila, protože elektromobily nemusí být tak dokonalá alternativa, jak se může zdát a zcela určitě nemohou být všelékem.

Nové technologie mohou přinést skutečný prospěch jen tehdy, pokud jsou skutečně čistší než ty dosud užívané a zároveň budou dostupné. To se ale v případě elektroaut neděje. Jakékoli vynucování shora znamená pro celou Evropu zaručenou cestou do neštěstí.

Další volební období Evropského parlamentu proto bude dobrou příležitostí mnoho věcí zkorigovat: Třeba změnit postoj k elektromobilitě či zrušit plánovaný zákaz klasických spalovacích motorů. Velikou naději dává dohoda, že roku 2026

Autor je europoslanec za lidovce