Tak vypadá podpora českých potravin v praxi

Jednou z mála systémových a celostátně v praxi využitelných možností, jak podpořit existenci a ekonomiku drobných českých a moravských zemědělců a výrobců potravin, představují zcela nepochybně farmářské trhy. Ke spotřebitelům se díky nim dostávají produkty, které v běžných maloobchodních sítích většinou nekoupí, protože malí chovatelé, pěstitelé a potravináři nedokáží velké prodejny plynule zásobovat – celkově malý objem nabízeného zboží jim to ani neumožňuje. Jedinou možností, jak takové výrobky spotřebiteli nabídnout, je tak kromě prodeje ze dvora (v tom případě ale musí spotřebitel za farmářem) prodej na tržištích, respektive na veřejných prostranstvích, na nichž je prodej upravován tržními řády obcí, měst nebo jejich částmi.

Pro farmáře a malé potravináře je přitom optimální prodej ve větších městech, v nichž je více spotřebitelů ochotných si připlatit za čerstvost výrobků a jejich skutečně český původ. Takové předpoklady však splňují jen některá tržiště, reálnou garanci představuje v praxi pouze Asociace farmářských tržišť ČR (AFT), jejíž členové se řídí etickým kodexem. Ten mimo jiné ukládá organizátorům farmářských trhů prodávat na tržnicích AFT zboží, z něhož musí tvořit alespoň 90 procent potraviny, a tyto potraviny musí být vyrobeny z 90 procent z tuzemských surovin, což organizátoři trhů kontrolují přímo u producenta prodávaného zboží a pořizují k tomu příslušnou dokumentaci.

Zakládajícím členem AFT je Spolek Archetyp, který v Praze provozuje dvě farmářská tržiště – na Náplavce a na náměstí Jiřího z Poděbrad, lidově „na Jiřáku“. Z rozhodnutí městské části Prahy 3 ale farmářské trhy na Jiřáku v současné podobě končí. Praha 3 totiž vypsala na provozovatele Jiřáku výběrové řízení (nic ji k tomu ale podle zákona nenutilo, smlouva s Archetypem spadala do kategorie takzvaných podlimitních zakázek), které vyhrála teprve v průběhu letošního října překoupená společnost a bez zkušeností s organizací farmářských trhů. Samotné výběrové řízení je navíc hodnoceno jako netransparentní, verdikt sám byl učiněn na základě subjektivního hodnocení a bez požadavků na odbornou způsobilost budoucího provozovatele. Radní navíc akceptovali nabídku nadstandardních služeb, které v minulosti nabízel i Spolek Archetyp, avšak v jeho případě akceptovány nebyly. I když je ještě předčasné hodnotit, s jakým spektrem zboží se na Jiřáku v příštím roce návštěvníci setkají, je z výše uvedených indicií jasně patrné, že se na Jiřák dostanou kamarádi kamarádů a že záruka tuzemského původu prodávaného zboží nebude nijak garantována. Nový provozovatel samozřejmě členem AFT není, takže jej ke struktuře a garantovanému původu prodávaného zboží nic nezavazuje. Není to přitom první příklad v Praze, který prostřednictvím farmářských trhů hází klacky pod nohy českým maloproducentům. Na sklonku letošního léta upozornil v TV Stream Jan Tuna na případ místostarosty Prahy 5, který na stánku své firmy na pražském Andělu vydával německé a polské jahody za české, přičemž uvedený pořad také poukázal na korupční praktiky, které boj o lukrativní místa k prodeji „českých potravin“ v Praze (a v jiných velkých městech to zřejmě nebude o moc lepší) provázejí. Mimochodem, i Náplavka, která nyní Spolku Archetyp v Praze zbyla, měla být před pár lety z pozice farmářského trhu vytlačena. Tehdy se ale Náplavky zastal mimo jiné stávající ministr zemědělství Marian Jurečka.

Všechny (a jistě i jiné) uvedené případy lze jednoznačně charakterizovat jako preferenci byznysu pro kamarády a vyvolené před skutečnou podporou menších tuzemských zemědělců a potravinářů, a obecně i malých tuzemských výrobců a producentů čehokoli. Líbivá slova politiků jsou tak v naprostém rozporu s činy, a z pohledu podpory malého a středního podnikání, o které všichni mluví, jde až na výjimky o populistické kecy.

Jedním z možných řešení je přitom revize stávajících, výše zmíněných tržních řádů, které nepokrytě nahrávají jarmarečním prodejcům a často ryze marketingovým akcím spojených s prezentací zahraniční produkce. Ve vyspělých zemích, třeba v sousedním Německu, je přitom zcela běžné, že například prodej čerstvého ovoce a zeleniny – typické to složky farmářských trhů - podléhá zvýhodněné sazbě nájmu za prodejní prostor, a to několikanásobně. To mimo jiné povzbuzuje pěstitele na prodejní místo přijet a prodávat, zkracuje cestu od producenta ke spotřebiteli a zvyšuje tak čerstvost prodávaného zboží, a také přihlíží ke skutečnosti, že ovoce, zelenina nebo například pečivo představuje vyšší nároky na objem (a přepravu), než je tomu třeba v případě prodejců hodinek či brýlí nebo, abychom zůstali u potravin, například čokolády, kterou z technologických důvodů žádný malovýrobce nevyrábí.

Naprosto zásadní je ale celkový filosofický přístup k využívání veřejných prostranství, tržišť i menších obchůdků zejména v turisticky atraktivních městech a místech. Právě taková prostranství by měla být prioritně využívána k prezentaci šikovnosti našich lidí, k představení identity, lokálních i národních specialit nebo právě lokálních producentů potravin. Místo toho se ale v Praze, u symbolu naší historie u Karlova mostu s výhledem na Hradčany prodávají ruské bábušky. Byznys prostě poráží lokální patriotismus a eroduje společnou a společenskou hrdost. Jestli je něco třeba v naší zemi od základů postupně změnit, je to právě tohle.

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora.

Autor je agrární analytik