22.6.2024 | Svátek má Pavla


OBCHOD: Zbytečná kontrola

22.3.2011

Pátrání po radioaktivních potravinách nyní je vyhazováním peněz

Vzhledem k uplatňování principu předběžné opatrnosti je současná aktivita státních dozorových orgánů (Státní zemědělské a potravinářské inspekce – SZPI a Státní veterinární správy– SVS) při kontrolách potravin původem z Japonska a okolních zemí odůvodnitelná. S pravděpodobností hraničící s jistotou lze ale předpokládat, že uvedené orgány na našem trhu v souvislosti s únikem radiace z japonské atomové elektrárny Fukušima nenajdou nic.

V prvé řadě je příliš brzy na to, aby se potenciálně kontaminované potraviny již objevily v tržní síti. Kdyby šlo například o radiací zasažené zemědělské suroviny, trvalo by nějaký čas, než se z nich vyrobí potraviny, což se za týden obvykle nestihne. Další zásadní zpoždění představuje transport, v tomto případě na druhý konec světa, další pak doba od distribuce ze skladů do maloobchodních sítí. Pokud by se tedy mohly teoreticky radiací zasažené potraviny z Japonska nebo z jiných asijských zemí v Evropě i u nás v přímé souvislosti s radiací z elektrárny Fukušima objevit, pak nejdříve za několik týdnů.

Specielně v ČR je navíc i takové riziko minimální, protože naše země s Japonskem v agropotravinářské oblasti prakticky neobchoduje. Podle SVS se například letos do ČR nedovezla ani jediná zásilka zboží živočišného původu z Japonska a za celý loňský rok šlo pouze o 98 kilogramů takového zboží, kromě 1,7 tuny krmení pro psi a kočky. Možné teoretické riziko mohou spíše představovat různé čaje, těstoviny, suši, koření a exotické ingredience rostlinného původu, tam ale platí, jak přiznává i SZPI, nepravděpodobnost jejich aktuálního výskytu v tržní síti v současné době právě vzhledem k době možné výroby, skladování atd.

Obavy z japonských (či asijských) potravin teoreticky zasažených radiací jsou přitom jedním z mnoha příkladů iracionalit ve spotřebitelském vnímání možných rizik. Radiační metody jsou totiž již po řadu let standardní technologií uplatňovanou při výrobě potravin i zemědělských surovin. Jednou ze šlechtitelských metod je například takzvaná radiační mutageneze, kdy je šlechtěný materiál ozařován gama paprsky s cílem změnit (zmutovat) vlastnosti rostlin a živočichů tak, aby měli příznivější vlastnosti pro zemědělskou produkci. Takovým způsobem byly vyšlechtěny v minulosti stovky druhů hospodářských plodin, které se dnes běžně pěstují a produkty z nich běžně konzumujeme. Je mimochodem zarážející, že proti těmto metodám neprotestovali a neprotestují odpůrci jiného typu šlechtění, genetické modifikace.

Takzvaná ionizace se zase běžně využívá při ošetřování potravin proti plísním a různým patogenním organismům zejména v případě, kdy jde o potraviny, u nichž se předpokládá dlouhodobé skladování. Mezi takové potraviny patří především koření, ale i řada druhů ovoce, zeleniny nebo mořských produktů – což jsou všechno současné symboly takzvané zdravé stravy. Ionizace je samozřejmě neškodná, informace o jejím použití musí být uvedena na obalech potravin, ne však jako varování před teoretickým rizikem, ale jako údaj o použité technologii.

Každopádně – panika z „radioaktivních potravin“ není na místě, stejně tak jako tomu bylo nedávno v případě dioxinů a jindy třeba zase u prasečí nebo ptačí chřipky. Už vůbec pak není na místě odmítání jaderné energie a spekulace o jejím nahrazení obnovitelnými zdroji, jak již také japonský problém řada populistů interpretuje. Ale to je již jiná kapitola...

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora.

Autor je agrární analytik