Historická zkušenost říká, že se s lidmi nejlépe manipuluje za situace, kdy nemají dostatek potřebných znalostí k posouzení nějakého problému, byť se jich bytostně týká. Jedním z konkrétních a aktuálních příkladů takové manipulace jsou teze starostů na dolním toku Vltavy (pod Orlíkem) požadujících zvýšení retenčního prostoru vodní nádrže Orlík a „neškodného průtoku“ z této nádrže ve jménu zvýšení protipovodňové ochrany svých obcí a měst. Většina těchto starostů totiž svým ovečkám v předvolebních kampaních slíbila, že se o zvýšení jejich bezpečnosti zasadí. Nutno ovšem podotknout, že pokud by se svými návrhy uspěli, došlo by s největší pravděpodobností k naprostému opaku, nehledě na to, že by neodůvodněně vysoké „vypuštění“ Orlíku zásadně narušilo turistické, podnikatelské, rekreační a environmentální podmínky obcí a krajiny nad Orlíkem a v bezprostředním okolí této přehrady.

Skutečnost, že o fungování vltavské kaskády toho příliš mnoho neví nezasvěcená veřejnost, je celkem přirozená – představitelé samospráv a vedení obcí včetně kraje by ale alespoň základní údaje mít měli, pakliže se pouští do kritiky odborné argumentace vtělené například do analýzy ČVUT, která obsahuje několik variant řešení úprav stávající role vltavské kaskády. Jednou z nich je i teoretické navýšení retenčního prostoru Orlíku na 120 milionů kubíků (dnes je to 62 milionů kubíků) a zvýšení „neškodného průtoku“ ze stávajících 1500 kubíků za vteřinu na 2000 kubíků. I když přitom studie ČVUT konstatuje rizika této varianty, starostové obcí a měst na dolním toku Vltavy je odmítají brát v potaz. Opticky jim totiž tato varianta vyhovuje, i když je to na úkor všech ostatních obyvatel nad Orlíkem a jeho okolí.

Bohužel, i pro obce a města pod Orlíkem skýtá tato varianta rizika. Především pak ono zvýšení „bezpečného průtoku“, které totiž není zdaleka tak bezpečné, jak se zdá, a i proto dávám tento pojem do uvozovek. Starostové přitom operují studií, podle které je zvýšení průtoku možné, neboť se o něm uvažovalo již v polovině minulého století. Jenže mezitím došlo podél toku Vltavy k výstavbě celé řady protipovodňových a jiných staveb, jejichž bezpečnost je dimenzována právě na stávající maximální průtok 1500 kubíků. Pakliže by došlo ke zvýšení, byly by tím ohroženy zejména v minulosti vybudované sypané hráze, které by vyšší průtok nevydržely. Díky tomu by tak nebyl více zabezpečen, ale naopak značné ohrožen jak majetek dotčených obcí (jejichž starostové slibují vyšší bezpečnost) a jejich obyvatel, tak i ekosystémy tamní krajiny. Druhou možností by bylo přestavět veškerá protipovodňová opatření na to, aby vydržely vyšší „bezpečný průtok“. To by si ovšem vyžádalo investice v miliardách korun.

Miliardy korun by také byly „vyhozeny z okna“ v případě zvýšení retenčního prostoru nádrže Orlík na 120 milionů kubíků. Ty byly totiž v posledních letech investovány za pomoci peněz z EU do splavnění Vltavy, které by ale přílišným vypuštěním Orlíku nebylo v praxi možné. Vzhledem k tomu, že by peníze z EU nesplnily účel, ke kterému byly určeny, musela by ČR tyto prostředky Unii zase vrátit. Zatím jde zhruba o pět miliard korun. Kromě toho by klesla hladina Orlíku o pár metrů, což v praxi zdaleka nepředstavuje „jen“ pár metrů souše. Tam, kde se břehy Orlíku jen pozvolna svažují, by představoval pokles hladiny i několik desítek, ba stovek metrů zvětšení vzdálenosti od břehu k vodě. To by v praxi znamenalo mimo jiné úhyn množství vodních živočichů a rostlin, které mají v příbřežních vodách Orlíka svá stanoviště. Kromě toho by mělo zvýšení retenčního prostoru Orlíku na 120 milionů kubíků fatální dopad na tamní turistický i podnikatelský život, zejména pak na malé a střední podnikatele v dotčeném území. I když se primárně zabývá postojem starostů pod Orlíkem ministerstvo zemědělství, je tak zcela zřejmé, že by k němu měla vydat svá stanoviska i ministerstva životního prostředí a ministerstvo pro místní rozvoj.

Neznalost starostů pod Orlíkem se navíc netýká jen vodohospodářské problematiky, ale i odvolacích procesů. Ve snaze dosáhnout svého totiž podali starostové odvolání proti návrhu Povodí Vltavy, které se jim snažilo, i na základě zmiňované studie ČVUT, vyjít vstříc a navrhlo zvýšit retenční prostor Orlíku na 93 milionů kubíků. Tuto možnost ovšem starostové svým odvoláním zablokovali, takže výsledkem je ještě nižší retenční schopnost Orlíku, respektive další pokračování současného stavu, tedy objemu retenčního prostoru 62 milionů kubíků.

Ilustrativní je, že na postojích starostů pod Orlíkem nezměnilo nic ani letošní suché a horké léto, v němž sehrál Orlík významnou roli v takzvaném nadlepšování průtoku právě pro obce, lodě, rybáře a především občany pod Orlíkem tím, že z Orlíku odtékalo téměř čtyřnásobné množství vody, než do něj přitékalo. Kdyby se retenční prostor nádrže výrazně snížil (požadavek starostů je na dvojnásobek současného stavu), nemohl by Orlík takovou roli tak dlouho jako letos v praxi plnit. Požadavek starostů pod Orlíkem je tak velmi sobecký na úkor značné části českých obyvatel. Jejich zástupci (obcí a podnikatelů nad Orlíkem) byli i proto nuceni zorganizovat petiční akci, kterou by bylo možné charakterizovat jako podpora zdravého selského rozumu, a oslovit ministerstvo zemědělství, aby se jím jeho představitelé řídili. Hned v prvních dnech se pod peticí shromáždily stovky podpisů, což dokazuje, že problém není lidem nad Orlíkem lhostejný. Doufejme, že nebude lhostejný ani těm, kteří s konečnou platností o míře vypuštění Orlíku rozhodnou...

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora.

Autor je agrární analytik