24.6.2024 | Svátek má Jan


HOKEJ: Ať žijí mistři světa!

29.5.2024

Čeští hokejisté ukončili zlatý medailový půst a poprvé od roku 1985 dokázali ovládnout světový šampionát na domácí půdě.

Bylo to po všech stránkách povedené mistrovství světa (MS), na které budeme nepochybně ještě dlouho vzpomínat. A pro každého z budoucích pořadatelů bude hodně těžké navázat a danou úroveň udržet.

Přece však není všem dnům konec, v Brně má do dvou let vyrůst moderní hala pro 13 tisíc diváků, se kterou už by příští MS v Česku atakovalo hranici dokonalosti. Kdy to tedy bude?

Mezinárodní hokejová federace vyhlásila, že někdy tak za 7-10 let. Upřímně mi to vyrazilo dech! Jde totiž o peníze, a zde IIHF přece nemá tolik možností chce-li, aby akce byla skutečně výdělečná. Vzpomeňme na poloprázdné tribuny na minulých světových šampionátech ve Finsku a zejména ve Švédsku nebo zjevný nezájem ve Francii či dokonce v Itálii, jenž ale nikterak nepřekvapí. Na rozdíl od Česka a Slovenska zde hokej není ani zdaleka nejoblíbenějším sportem.

Kdo tedy zbývá? Na kontinentu už jen Německo, Švýcarsko, případně Lotyšsko a Rakousko a už zmiňované Slovensko, jež bude hostit šampionát v roce 2029. Vše ostatní už budou jen pošetilé experimenty.

Rentabilní byla vždy MS hraná v Rusku, ale rovněž v Bělorusku (2014), nicméně tímto směrem IIHF momentálně hledět nemůže.

A přece je zřejmé, že tak činí.

Po invazi na Ukrajinu sice vyřadila ruské a běloruské výběry z mezinárodních turnajů. Na druhou stranu jim v žebříčku IIHF dál dosti absurdně připočítává smyšlené body, aby se (především Rusové) udrželi mezi elitou a nemuseli se po návratu do soutěží prokousávat vzhůru nižšími divizemi. Je to sice lehký bizár, ale dobrá.

Konec konců, ona celá ta situace okolo soudruhů z Velké Rusi a jejich běloruských partnerů ve zbrani je sama o sobě bizarní. A to říkám jako člověk, který se ve věci neúčasti hokejových týmů zmiňovaných zemí plně staví za rozhodnutí IIHF.

Samozřejmě, že Rusové běsní, jejich propaganda sveřepě přidává další melodramatické argumenty, proč a kým bylo Rusko okradeno o zlato, které mu nepochybně náleží. Pravda je taková, že ruské reprezentační týmy ve všech věkových kategoriích chřadnou, protože nemají plnohodnotného soupeře. A dobrý soupeř vám pomáhá růst. Z čeho mohou čerpat při utkáních Čínou, Běloruskem či Kazachstánem? Není tajemstvím, že o místa trenérů ruských reprezentací není eufemisticky řečeno žádná tlačenice. Týká se to ale už i hráčů. Celý ruský hokej se ocitá v izolaci. A upřímně bych si přál (i když vím, že to nenastane), aby i NHL pod vlivem společenského tlaku pro jednou zapomněla na věčný kšeft a rozvázala smlouvy se všemi ruskými i běloruskými hokejisty, kteří stále náleží dle dokladů k těmto dvěma zemím. Já vím, je to tvrdé, asi tak tvrdé jako, když Ukrajina žádá evropské země, aby repatriovaly uprchlíky, kteří se útěkem vyhnuli nástupu na frontu v boji proti Rusům. Podotýkám, že téměř nikdo z ruských borců v NHL rozhodně nespadá do kategorie „politický uprchlík“. Nezachraňují si život, protože peníze a slávu by mohli mít i doma. Proč jim to tedy neumožnit.

Jenomže NHL je názorným příkladem toho po čem tak urputně voláme. Totiž, že sport nemá mít nic společného s politikou. Pokud by vše šlo podle not zámořské soutěže, pak by se tento či příští rok odehrál v Kanadě Světový pohár, na němž by startoval výběr Ruska.

Reakce Finů i Švédů, kteří organizátory předem ostře varovali, že proti takovémuto týmu v žádném případě nenastoupí se v zámoří setkala spíše s nepochopením.

Proto byl také tento turnaj odložen o 2 roky, kdy už přece musí být v té bláznivé Evropě za velkou louží konečně klid a NHL se tak mohla soustředit jenom na svůj milovaný byznys.

A jak už jsem zmínil, IIHF pro změnu drží Rusům místo v divizi A a nepřímo doufá v jejich návrat.

Ovšem kdo pár týdnů pozoruje průběh války na Ukrajině, musí nutně dojít k závěru, že tento konflikt se nevyřeší ani za příštích 10 let, pokud tedy mírně postupující Rusové nakonec Ukrajinu neobsadí a dalšími patologickými imperiálními plány vtáhnou do války minimálně Střední a Východní Evropu, kterou považují za svou državu a sebe za naše lenní pány.

Kdepak, žádný konec války se prostě nechystá, vše zůstane tak, jak je.

A přesně tohle si musí uvědomit jeden každý Rus, každý to musí pocítit: Ten, který nechce jít do války, chce volně cestovat a chce také vidět jako hrdý patriot, jak národní výběry dobývají jeho zemi - Rusku slávu a vavříny na poli sportovním.

A naprostá důslednost ve všech těchto nekompromisních opatřeních je bohužel pro sport a mnohé další obory nutná, i když zdaleka ne všemocná. Ale je třeba využít každého prostředku. Celosvětová dehonestace všeho ruského, jakkoliv to zní strašně, by – samozřejmě dočasně – mohla a měla v Rusech probudit mimo jiné i to čemu říkáme morálka, etika, svědomí a odpovědnost za statisíce zmarněných životů a lidských osudů i astronomické škody, které ruský vpád na Ukrajinu způsobil.

Proto mi opakovaně stoupá tlak, když na sociálních sítích stran českého vítězství na MS čtu, že šampionát bez Rusů přece není k ničemu a za nic nestojí.

Ale je-li to tak, neměli by si to uvědomit v první řadě samotní Rusové?? Vždyť tím nemocným (nejen) hokejovým národem současného světa jsou pouze a jedině oni sami!

Proto jen houšť s oslavami našich hrdinů. A volejme dostatečně hlasitě a stále víc, ať jeto slyšet až do Kremlu - nechť žije MS bez Ruska, Běloruska a bez jakékoliv jiné země, která by snad v budoucnu stejně barbarsky a bezohledně pošlapala veškeré myslitelné a platné mezinárodní právní principy celého svobodného světa!