V Bruselu zavládl mezi zelenými ideology nepokoj, když klíčový člen EU Francie odmítl solární a větrné zdroje jako obecně vnímaný klíčový unijní nástroj dekarbonizace. Cíle díky jádru Francie naopak ještě vylepšuje. To je také návod pro Česko, kterému se nedávno podařilo spolu s jadernými spojenci prosadit atomové elektrárny jako bezemisní, dekarbonizační energetické zdroje.

V rozhovoru s Bruno Le Mairem, silovým ministrem francouzské vlády s portfoliem odpovědnosti za hospodářství, finance, obnovu a digitální suverenitu, který otiskl bruselský list Euractiv, odmítl slepou sázku na solární a větrnou energii, která má dominovat zelené energetické tranzici EU. „Takovou Evropu tu nechceme,“ zdůraznil a odmítl, že by Francie byla ochotna za tento postup platit nějaké pokuty.

Směrnice o obnovitelných zdrojích energie stanovuje každému členskému státu konkrétní cíl pro podíl obnovitelných zdrojů v mixu zdrojů elektřiny, kterého musí dosáhnout do roku 2030. EU jako celek usiluje o dosažení 42,5% podílu obnovitelných zdrojů na celkové konečné spotřebě elektrické energie. Na tomto cíli se členské státy EU dohodly v březnu 2023; toto usnesení podepsala i Paříž. Cíl pro Francii je 44 %, protože úsilí je poměřováno s kapacitami jednotlivých vyspělejších členských států. Namísto cíle EU v oblasti obnovitelných zdrojů energie vychází Le Maireova elektroenergetická politika z jiného výpočtu. Francouzská vláda chce do roku 2030 dosáhnout nejméně 56 % „dekarbonizované energie“, což zahrnuje i jadernou energii. Ministr se proto nechce omezovat na určité zdroje elektřiny. Le Maire tvrdě prohlásil: „Chceme být klimaticky neutrální, a pak si každý může zvolit svůj vlastní energetický mix.“

Francouzské politice se po dlouhých měsících dohadování loni na podzim podařilo zlomit odpor protiatomového Německa. Nové jaderné zdroje byly postaveny zcela na roveň tzv. obnovitelných bezemisních zdrojů. Za to si Němci zase mohli přechodně do podporovaných zdrojů své energetické transformace hlavně od uhlí prosadit zemní plyn s tím, že po roce 2035 ho musí nahradit zelený vodík.

Letos v lednu letošního roku se francouzská vláda rozhodla změnit návrh zákona o energetické nezávislosti, který definuje energetické priority Francie do roku 2030, přičemž jaderná energie si zachovává svůj podíl na skladbě zdrojů elektrické energie ve výši přibližně 65 procent. V současné době je ve Francii v provozu 56 tlakovodních reaktorů v 18 lokalitách, které zemi nepřetržitě dodávají energii.

Jak se každý může přesvědčit na energetickém portále Electricitymaps.com, za posledních 12 měsíců má jaderná Francie emise CO₂ ve výši 53 gCO₂eq/kWh, kdežto deklarovaně zelené Německo 399
gCO₂eq/kWh. Přitom ještě energetickou bilanci Německa po zavření jeho posledních tří jaderných reaktorů po 15. dubnu 2023 zachraňují nemalé německé dovozy francouzské elektřiny z jádra.

Francouzská energetická politika je klíčovou inspirací také pro racionální dekarbonizační energetickou politiku ČR. V roce 2021 byl podíl instalovaných tzv. obnovitelných zdrojů na české elektroenergetice 17,7 % v ČR, přičemž podle návrhu národního energeticko-klimatického plánu (NKEP) má v něm v roce 2030 dominovat s 10 GW jmenovitého výkonu (pětinásobek loňské kapacity) solární energie, zpětinásobení větrného výkonu na 1,5 GW a z 9,4 GW stabilního výkonu v uhlí mají zůstat pouhé 3 GW.

Při započtení jaderné produkce, dnes již schválené na roveň obnovitelných zdrojů s celoročním 37% podílem na výrobě elektrické energie, tak Česká republika již splňuje, a dokonce přeplňuje své cíle snižování emisí uhlíku. Pokud bude s realizovaným jaderným tendrem na výstavbu čtyř velkých a posléze i řady malých modulárních reaktorů vláda ČR skutečně pokračovat (rozhodnout má letos v červnu), Česko tak přispěje nejefektivněji, v dlouhodobém horizontu nejlevněji, k cílům péče o životní prostředí při zajištění stabilní, cenově dostupné a čisté energie. Přitom se v politickém zápase ve vedení EU můžeme opravdu silně opřít o francouzského jaderného spojence. Ovšem bohužel se zdá, že v sídle Strakovy akademie v Praze dochází k nepochopitelnému časovému a fázovému posunu, kdy vláda Petra Fialy není s to zachytit a implementovat ani po měsících zásadní změny v energetické politice EU. A to zde hostila 5. března přímo francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a měla to takříkajíc z první ruky, zvláště když francouzská státní firma EdF chce vyhrát český jaderný tendr.

Je ovšem nutné, aby se vláda ČR a státní správa ubránily obrovskému tlaku zelené lobby, pro které dotace do solární a větrné energie nejsou prostředkem, ale cílem. Solární tunel, v němž čeští daňoví poplatníci na konta solárních baronů zaplatí v letech 2010 – 2030 těžko uvěřitelných 800 miliard korun (přičemž největším příjemce solárních dotací je většinově státní firma ČEZ), je trvalým vlhkým snem této lobby, která by si tuto dotační Eldorado chtěla kdykoli zopakovat.

Poskytl server Svět hospodářství