30.9.2020 | Svátek má Jeroným, Ráchel


FINANCE: Vláda sahá na peníze klientů

6.1.2020

Rok 2020 přinese z pohledu daní a poplatků mnoho změn. Jenže myslím, že většina médií se věnuje relativním „banalitám“. Tak třeba hojně mediálně propírané je zdražení vkladu do registru nemovitostí.

Ne že by to nebylo nepříjemné. Ale jsou tu mnohem podstatnější věci, které ovšem nejsou viditelné tak prvoplánově. Média opomíjejí něco, co se na první pohled může zdát nepodstatné, a přitom je to naprosto zásadní. Totiž nový způsob ždímání pojišťoven. Ždímání, které má velký dopad na klienty, aniž by si toho většina z nich byla vědoma. Tedy na skoro všechny z nás.

O co jde? Řečeno „složitěji“: Nově mají být takzvané technické rezervy daňově uznatelné jen do výše stanovené evropskou směrnicí Solvency II. Rozdíl mezi dosavadní a novou výší má být předmětem zdanění. Pojišťovny mají doplatit během dvou let asi 10,5 miliardy korun.

Člověk si řekne: „No dobře, a co já s tím? Banky, pojišťovny, fondy – to všechno jsou stejně všichni lumpové a škoda každé daně, která padne vedle.“ Jenomže to je velké nepochopení. Proč?

Protože totéž řečeno jednoduše: Je to celé vskutku neslýchané a dalece přes čáru. Zpočátku to ještě vypadalo, že vláda „jen“ nepochopila, co to „technické rezervy“ jsou. Lidé z oboru totiž nedokázali pobrat, co jiného než nepochopení by vládu mohlo vést k tomu, aby sáhla právě na technické rezervy. Postupně se ale ukazovalo, že o věcné argumenty vůbec nejde, že vláda prostě jen chce stůj co stůj získat víc peněz bez ohledu na to, že jde o vysoce nemorální způsob. Na pojišťovny padla patrně volba proto, že finanční instituce nemají u veřejnosti mnohdy moc dobré jméno, a vláda spekulovala na to, že lidé nepochopí, že se v tomto případě nesahá na peníze pojišťoven, ale na peníze lidí – pojištěnců!

Technické rezervy jsou totiž vytvářeny na základě demografických tabulek jako matematicky vypočtený zdroj peněz potřebný pro budoucí výplaty v životním pojištění i pro vyplácení náhodných jevů u neživotních pojištění. Mají tedy zcela konkrétně stanovený účel: je to zdroj výplat pojistných plnění! Jsou to v podstatě peníze nikoliv pojišťoven, ale jsou to peníze pojištěnců!!!

Je to analogické, jako kdyby se sáhlo na bankovní vklady u bank a tvrdilo by se, že bankovní vklady spravují banky, proto jde o peníze bank, které můžeme beztrestně zdanit. Tak to není - jsou to peníze klientů! Akorát v případě bank by šlo o současné peníze klientů, v případě pojišťoven jde o budoucí peníze klientů, které teprve budou vyplaceny. Bohužel, klientům pojišťoven ani novinářům to moc nedochází a na to politici hřeší.

A pozor, tím nebezpečí pro klienty nekončí. Zdanění technických rezerv navíc přichází v době, kdy mají evropské finanční instituce novou starost, a to záporné úrokové sazby Evropské centrální banky. U nás sice záporné úrokové sazby zatím nemáme, ale i tak je máme velmi nízké. A navíc zahraniční pojišťovny jsou matkami těch českých, takže celá struktura je stejně propojená. A záporné úroky jsou pro pojišťovny – a tím i pro jejich klienty - opravdu problém.

Záporné úrokové sazby dělají problémy například nizozemským penzijním fondům. Ty už varují, že asi budou muset snižovat důchody. Problémy mají i německé životní pojišťovny. V Německu mnoho lidí využívá životní pojištění jako kombinaci pojistky a spoření na důchod. Některé pojišťovny dokázaly v minulosti celkem dobře investovat a spořit budoucím důchodcům. Jenže když německé státní dluhopisy začaly nést záporné výnosy, tedy ztrátu, přišel problém. Kapitalismus jaksi nepočítal s tím, že by regulátor mohl jen tak nařízením svrchu rozhodnout, že cena peněz – tedy úroková sazba - by mohla být záporná. To je jen nepochopitelný výmysl sociálních inženýrů. Řada pojišťoven má životní pojistku nastavenou tak, že klientům garantují určité zhodnocení. Jenže to, co se před pár lety ještě zdálo jako vždy dosažitelné zhodnocení, je najednou v době záporných úroků nedosažitelné. A pojišťovny mají stejný problém jako penzijní fondy. Aby splnily smlouvy, musí investovat rizikověji. Aby si mohly troufnout podstoupit větší riziko, potřebují větší kapitál. Větší kapitál neseženou, protože musí zaplatit vyšší daně z peněz klientů...

A může být hůř. Nikde není psáno, že ECB své úrokové sazby ještě nesníží. Šéf švýcarské centrální banky v prosinci prohlásil, že nemůže další snížení úrokových sazeb vyloučit, a to mají Švýcaři už nyní zápornější úroky než eurozóna. Neboli prostředí může být pro pojišťovny ještě horší. Nedoplatí na to ale jen pojišťovny, ale hlavně jejich klienti.

Suma sumárum, nenajedenost vlády (aby mohla dotovat jízdné) v kombinaci se zápornými úroky (aby Řekové mohli dál utrácet a nezbankrotovali) vede k tomu, že pojišťovny zaplatí klientům míň a rizikověji. To jen tak pro pořádek, kdyby někomu nebylo jasné, kde na to dotované jízdné vláda bere. Platíme to my – třeba z našich pojistek.

Převzato z Sichtarova.blog.idnes.cz se souhlasem autorky

Autorka je ředitelka společnosti Next Finance s.r.o.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.