19.5.2024 | Svátek má Ivo


ENERGETIKA: Případ vydírání drahou elektřinou

16.4.2024

ironie

Případ vydírání v uhelné energetice se nám zajímavě vyvíjí. Přestává být jasné, kdo vydírá čím a kdo je pachatelem. Ani o oběti, tedy vydíraném, nelze rozhodnout jednoznačně. Je sice téměř nepochybné, že jakákoliv příští opatření v oboru zaplatí spotřebitelé. Ale jen část z celkových plateb zaplatí za to, aby měli co spotřebovávat a aby mohli spotřebovávat, kdykoliv potřebují. Část jejich plateb padne i na to, že nespotřebují, co nepotřebují. A je otázka, co z toho padne vyděračům, které ale ještě v tuto chvíli nedokážeme jednoznačně identifikovat.

Co zatím víme: Provozovatelé uhelných elektráren již dříve varovali vládu, že budou muset ukončit provoz svých fosilních zdrojů, protože jim bude přinášet ztráty. Na ztrátách se podílí povinný nákup emisních povolenek. Energetika tedy zatím služby uhelných elektráren potřebuje, ale za jejich provoz je stát pokutuje. Okruh podezřelých se zvětšuje.

Elektroenergetická soustava se bez uhelných zdrojů obejde, ale bude to drahé a Česko se stane závislé na dovozu, přičemž není jasné, od koho se bude moci elektřina dovážet. Jak bude drahá, ani to se dnes nedá přesně říci. To jsem si nevymyslel, pane, to řekl ministr! A mohlo by se stát, jak varovala státní společnost ČEPS, že několik týdnů v roce nebude elektřina k mání vůbec. V zásadě je ale chybou, že Česko nemá vyjednány platby za udržování rezervního výkonu, jako je má např. Německo nebo Polsko. Klimaaktivisté tyto kapacitní platby nazývají státní dotací. Což je ale nesmysl, je to platba za službu. Výše této platby je určována tržním způsobem, tedy doposud většinou za ceny dosahované v aukcích na podpůrné služby. To, že jsou tyto platby nutné pro udržení stability elektroenergetické soustavy a pro udržení bezpečnosti dodávek, prohlašují za vyděračský tlak uhlobaronů na vládu. Co na to Interpol? Že by Německo a Polsko, následně Evropská komise, přistoupily na vydírání německými a polskými uhlobarony? Musíme požádat kolegy v zahraniční, aby to ještě prověřili.

Teď tu ale máme nové skutečnosti. Tento týden časopis Energetika vydal rozhovor s Danielem Benešem, generálním ředitelem a předsedou představenstva největší tuzemské elektrárenské firmy ČEZ, která je z většiny vlastněna českou vládou. V něm Beneš potvrzuje, že ukončení provozu uhelných elektráren skutečně může nastat dříve, než je plánovaný politický cíl 2033, resp. 2038. „Importní situace země nezávisí jen na zdrojové základně, ale zejména na konkurenceschopnosti zdrojů na širším trhu. Existence elektrárny na území státu neznamená, že bude vyrábět, pokud je v zemi poptávka. Běžné pochopení je: zavírání domácích zdrojů má za následek růst importu (nebo pokles exportu). Vedle toho funguje ještě jiný princip: růst levnějších importů vytlačí dražší domácí zdroje. Právě ten se uplatní i v České republice. Pokud importní kapacity nestačí, zůstanou dražší zdroje v provozu, ale tuzemští spotřebitelé budou mít vyšší ceny elektřiny,“ říká Beneš. On tady neříká, které jsou ty dražší zdroje. Jestli ty, které si ČEZ ponechává a další hodlá budovat, nebo ty, jichž se zbavuje tím, že je prodává vyděračům?

Uhelné elektrárny lze podle Beneše nahradit obnovitelnými a plynovými zdroji. Dalo by se to stihnout do roku 2030. „Potřebovali bychom dva až tři tisíce megawattů českých teplárenských zdrojů přebudovat na plyn. To by vyžadovalo určitou formu podpory v řádu jednotek miliard na investice a následně i provozní podporu pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla,“ vyčísluje generální ředitel. Už tedy není řeč o kapacitních platbách, ale přímo o dotacích, a to na výstavbu i provoz. Tedy ne o platbách tržně vysoutěžených, ale o dotacích nárokových. „Jako příklad transformace z uhlí na plyn mohu zmínit uhelnou elektrárnu Mělník. ČEZ získal koncem loňského roku na přestavbu této elektrárny dotaci z Modernizačního fondu,“ přiznal D. Beneš.

Mělnický Energotrans je největším teplárenským zdrojem v Česku, zajišťuje vytápění východní poloviny Prahy, Mělníka a Neratovic. Zároveň je to zatím jediný zdroj, který se na plyn přestavuje. Na ty další zatím dotace asi nejsou.

Dále Beneš konstatuje, že investice Skupiny ČEZ do obnovitelných zdrojů, které v následujících pěti letech přesáhnou 70 miliard korun, budou směřovat hlavně do fotovoltaických elektráren. „Důvodem je především příznivý poměr nákladů k výkonu a relativně krátká doba celého procesu od projektu až po zprovoznění. /…/ V první fázi jde o šest fotovoltaických elektráren s instalovaným výkonem více než 28 MW. Rozpracováno je také dalších více než 200 projektů o instalovaném výkonu 5 tisíc MW. Rozvoji FVE výrazně pomáhá, že ČEZ uspěl v žádostech o podporu FVE projektů z tzv. Modernizačního fondu, celkově jde ve dvou vlnách o projekty o úhrnném instalovaném výkonu 1 GW.“ Jinými slovy, příznivý poměr nákladů a výkonů vychází s dotacemi, i když zatím nepřiznává, jak vysokými.

A teď mi řekněte, proč by stát dojil svůj podnik přes emisní povolenky, aby tentýž podnik dojil stát o kapacitní platby a dotace, a ještě pod pohrůžkou, že když ne, tak elektřina nebude, nebo bude drahá? Já tomu nerozumím…

Podle Beneše je také nutné začít uvažovat o vodíku, buď o jeho importu, nebo o domácí výrobě. Zelený vodík a způsoby jeho skladování, dopravy a využití jsou ale zatím jen ve zkumavce. „Využívání vodíku vyžaduje komplexní přeměnu celého řetězce – je nutné v jeden okamžik řešit nejen výrobu, ale i přepravu, skladování, spotřební technologie, regulace… Dotační tituly jsou ale zatím rozkouskované po jednotlivých oblastech, nenavazují na sebe, každý díl se řeší separátně. To bude nutné změnit. Právě proto usilujeme o demonstrační a pilotní projekty, které nejlépe ukážou reálné problémy, které pak můžeme adresně řešit,“ říká Beneš. A ČEZ počítá s jádrem.

„Pro udržení konkurenceschopnosti českého průmyslu je důležité zajistit srovnatelnou úroveň cen energie jako v Německu,“ tvrdí Beneš. Jenže německý průmysl na své konkurenceschopné ceny energie těžce doplácí likvidací provozů, resp. jejich vysídlením do jiných států, ba i mimo Evropu, např. do USA, do zemí Jižní Ameriky nebo do Asie. Nejnověji agentura Bloomberg oznámila, že věhlasná německá ocelárna Kruppthyssen zvažuje snížení výroby v Německu o 30 procent na 9 milionů tun oceli ročně. Aby se vyhnula ztrátám. O práci přijdou tisíce německých zaměstnanců.

Z výpovědí vyplývá, že když nebudou kapacitní platby pro uhelky, může být elektřiny málo nebo bude hodně drahá. Kapacitní platby jsou ale podle zelených dotací a uhlobaroni jejich požadováním a vyhrožováním vydírají společnost. Podle Beneše je nutné budovat obnovitelné zdroje, plynové elektrárny a jádro, snad i vodík. K tomu jsou potřeba státní podpory a dotace. Když nebudou, může být elektřiny málo nebo bude hodně drahá. Takže z vydírání už tady máme podezřelé tři.

Kolegové z týdeníku Echo mezitím vyslechli důležitého svědka Jaroslava Míla. On kdysi pracoval jako generální ředitel ve stejném podniku jako Beneš, později jako vládní zmocněnec pro jadernou energetiku. Mimo jiné říká: „Vodík je bez peněz daňových polatníků nesmysl.“ Připomíná dále, že Česko nemá vyjednané s Bruselem kapacitní platby ani pro plyn. Takže by se měly vyjednat. Pokud jsou kapacitní platby způsobem vydírání, do okruhu podezřelých tak spadají i budovatelé a provozovatelé elektráren plynových. To je tedy zapeklitá věc.

Jádro má ten problém, že ho nejde odpojit a pak zase nahodit tak snadno, jako zdroj plynový. Takže v době příznivého počasí pro OZE, kdy se elektřina prodává za záporné ceny, pojedou i jaderky za záporné ceny. Za optimální složení zdrojů (energetický mix) Míl považuje čtyři nové velké jaderné bloky a řadu malých modulárních reaktorů. Atomové elektrárny by měly krýt 60 % celkové spotřeby, 40 % plynové elektrárny, „…a kde to jde, třeba i těmi obnovitelnými zdroji, ale zas s vědomím nestability, kterou OZE přinášejí do soustavy. Nestabilitu nakonec vždycky musí někdo zaplatit. Průlom v baterkách a úložištích, kde by se proud z OZE dlouhodobě skladoval, neočekávám. Ten důraz na OZE je daný tím, že politici v jednu chvíli přestali sledovat nejen ekonomické, ale i fyzikální zákony a řídili se vírou a ideologií,“ řekl Míl do protokolu.

Přiznejme si tedy, že v případu vydírání jsme daleko nepokročili. Zeptám se své ženy, co si o tom myslí. Ona je zvyklá pracovat dlouho do noci a přitom ještě upéct nějaké dobré jídlo na zítra k obědu. Ráno se jí ptám, jak je to možné, že žárovka svítí a trouba hřeje i v noci, tedy kdykoliv ona potřebuje. Říká mi na to, že je to tím, že energetiku zatím řídí spíše energetici než politici. Ona se vyzná.

Ještě taková drobnost, omlouvám se, že s tím zdržuji, vůbec to není důležité. Pan Beneš v tom svém rozhovoru řekl, že ČEZ instaluje kapacitu 6000 MW v obnovitelných zdrojích. Dosáhne toho v následujících 6 letech investicemi do bezemisních zdrojů v celkové výši 164 miliardy korun. Z toho do rozvoje obnovitelných zdrojů ČEZ investuje 90 miliard korun a 74 miliardy nasměruje do jaderné energetiky. A ČEZ tento týden vydal zprávu, že získal v pořadí již třetí úvěr navázaný na rating ESG. Objem úvěrové linky poskytnuté pobočkou CaixaBank působící na polském trhu činí 2,5 miliardy korun. Stejně jako u předchozích dvou úvěrových smluv platí, že pokud ČEZ v příštích letech splní své dekarbonizační závazky, získá při čerpání výhodnější úrokovou sazbu, zatímco v případě zhoršení ESG parametrů mu naopak úroky poskočí nahoru. Celkem má ČEZ v rámci všech tří úvěrů vázaných na ESG možnost čerpat až 13,5 miliardy korun. V současnosti patří z pohledu udržitelnosti mezi 13 % nejlépe hodnocených veřejně obchodovaných společností světa. CaixaBank se zavázala etablovat se jako měřítko udržitelnosti v Evropě. Podle každoročního hodnocení Refinitiv LSEG byla CaixaBank v roce 2023 vedoucí bankou pro udržitelné financování v regionustřední a východní Evropy. Skupina ČEZ představila v roce 2021 svou byznysovou strategii Čistá Energie Zítřka založenou právě na pilířích ESG. Klíčovou součástí environmentálního pilíře je dekarbonizace portfolia, snižování emisí skleníkových plynů i dalších znečisťujících látek a dosažení klimatické neutrality do roku 2040. V loňském roce snížila Skupina ČEZ svou emisní intenzitu meziročně o 8 procent.

Tak ono se tam sice píše o byznysové strategii. Ale víte, co mi vrtá hlavou? Člověk si obyčeně půjčuje na něco. Na nové auto, na dům, na luxusní dovolenou. ČEZ si půjčuje na ESG a ani nepíše, kolik té elektřiny za to vyrobí a kdy, jestli třeba také v zimě, když ty OZE toho moc nedávají? To je ale zamotaný případ…

Toto hlášení obsahuje i nadsázku. Ale kde a v čem přesně, to ještě nevíme. Pracují na tom kolegové z dezinformačního.

Poskytl server Svět hospodářství