14.4.2024 | Svátek má Vincenc


ENERGETIKA: Nesnesitelně drahá láce solárních a větrných zdrojů

26.3.2024

Daňovým poplatníkům v Německu se vztekem tají dech: v rozporu s vládní ideologií zjišťují, že zelená tranzice tzv. levnými zdroji ze slunce a větru se nejen nekoná, ale devastuje ekonomiku, soukromé i veřejné rozpočty a vede k politickému chaosu.

Více než dvacet let těžce dotovaná ideologie „světlých zelených zítřků“ německé energetické tranzice s dnes již nechvalně proslulým názvem Energiewende narazila na fyzikální zákony a ekonomickou realitu. Levicově-zelené vládě tandemu kancléře Olafa Scholze a ministra ochrany klimatu Roberta Habecka se zcela zhroutila politická podpora mocných průmyslníků, zaměstnavatelských svazů i obyvatelstva. Podle průzkumu renomovaného Allensbachova sociologického ústavu si současnou vládu v Berlíně nepřeje už 90 % z 84 milionů Němců.

Exploze cen zejména elektřiny, kterou se Berlín už dva roky snaží zamlžovat dotačními platbami ze státního rozpočtu, srazil ekonomiku Německa loni do recese a s ním i řadu okolních zemí včetně Česka a tento trend pokračuje i letos. Vládnoucí německý establishment pod hrozbou blížící se politické porážky v evropských i národních volbách se snaží rostoucí politické opozici v čele s Alternativou pro Německo (AfD) vlepit nálepku neonacismu. Ve zcela bezprecedentním postupu Scholzova vláda pohnala nedávno AfD před soud a obvinila ji z protiústavnosti. Právní bitva pokračuje, nicméně pokud skutečně chce vláda upřít každému pátému Němci možnost AfD volit jako vyjádření své nespokojenosti s vládnoucí politikou, je to i dle tamních médií na hraně demokratických principů.

Ale vraťme se k německé energetice, která je nepochybně kvintesencí celé ekonomiky. V rámci své zmíněné Energiewende, do níž už bylo nasměrováno z federálního rozpočtu přes 500 miliard eur (asi 13 bilionů Kč), se Němci rozhodli, že své potřeby elektroenergetiky strhujícím tempem pokryjí budováním nových solárních (FVE) a větrných (VTE) kapacit. Podle Fraunhoferova institutu mají v současnosti ve FVE 82 GW a VTE 70 GW instalovaného výkonu. To je dvojnásobná kapacita ve srovnání s maximálním denním zatížením soustavy (baseload) v objemu cca 75 GW. Statisticky v celoročním průměru tyto zdroje sice už kryjí nadpoloviční potřebu elektřiny, ale s ohledem na přerušovaný, dočasný a nespolehlivý charakter výroby z FVE a VTE jejich soustavu nadále spoluvytváří obří instalovaný výkon z uhlí s 38 GW a s 35 GW z plynu.

Tak vznikla nesmírně drahá duální, paralelní německá elektroenergetika, jejíž „zelené“ zdroje jsou už 20 let dotovány a nyní také musejí dostávat dotace v podobě kapacitních plateb „rezervní“ uhelné a plynové zdroje, jež jsou uměle tlumeny ve prospěch solárů a větrníků. Plán stavby solárů a větrníků má být do roku 2030 vystupňován na fantasmagorický výkon 350 GW, prý pokrývat 80 % potřeb elektroenergetiky s cílem v roce 2035 tuto zelenou vizi výkonnostně dokonce ještě zdvojnásobit na údajné 100% pokrytí výroby z tzv. OZE. Německá vláda nyní vypisuje aukce na vybudování 10 GW nových dotovaných paroplynových elektráren, které se mají po roce 2035 přebudovat na pohon zeleným vodíkem.

Jadernou energetiku, která až se 37 reaktory spolehlivě a bez nehod dodávala Německu v letech 1961 až 2023 až třetinu veškeré elektřiny, si pacifističtí a zelenou ideologií zaslepení Němci sami sobě zakázali, když loni 15. dubna byly politickým rozhodnutím odstaveny poslední tři moderní jaderné elektrárny, jež za celý rok vyráběly kolem 30 TWh elektřiny. Výsledek se dostavil téměř okamžitě: v roce 2023 se muselo Německo spolehnout na převahu dovozu elektřiny nad exportem v objemu 9 TWh, čímž se Německo vrátilo do roku 2002. Ještě v roce 2022 byla tato bilance Německa s 26,28 TWhčistě exportní. Současně s tím vinou hospodářské recese poklesla čistá spotřeba elektřiny v Německu v roce 2023 o pět procent na 467 TWh z 492 TWh v roce 2022. Kdyby někdo pochyboval o hospodářském propojení Česka na Německo, tak také česká netto spotřeba elektřiny s 57,8 TWh v roce 2023 meziročně stejně poklesla o více než 4 % v důsledku u hospodářské recese na nejnižší úroveň za posledních 14 let. Přitom Německo i Česko chce razantně zvyšovat spotřebu elektřiny pro dekarbonizační účely typicky v elektromobilitě a nasazení tepelných čerpadel.

Na příkladu Německa se ovšem na tvrdých faktech ukazuje, že energetická tranzice má za cíl zelené dotace, nikoli racionální snahu o dekarbonizaci. Provozovatelé německých fotovoltaických a větrných elektráren mají zákonem upravený nárok na odměnu za elektřinu, kterou vyrobí a dodají do veřejné sítě. Tento nárok trvá zpravidla 20 let a začíná běžet okamžikem uvedení systému do provozu. Je to stanoveno zákonem o obnovitelných zdrojích energie (EEG), který podporuje rozšíření těchto zdrojů v Německu. Od léta 2022 berlínská vláda ulevila domácnostem a firmám a poplatek za tyto zdroje přenesla na státní rozpočet. Připomeňme, že český solární tunel pracuje ještě s velkorysejšími výkupními cenami, které solárním baronům v letech 2010-2030 zaručí příjmy asi 800 miliard korun. V Česku se od ledna vrátil tento poplatek 0,60 Kč/kWh včetně DPH pod názvem „na podporu obnovitelných zdrojů“ (POZE) jako součást regulovaných složek ceny elektřiny.

Německo se přitom dostalo do šílené pasti nákladů: čím více soláry a větrníky vyrábějí, tím větší „odškodné“ za nerealizované výkupní ceny dostávají jejich majitelé a provozovatelé z rozpočtu vlády SRN, tedy z peněz daňových poplatníků. Protože stále větší instalovaný výkon těchto zdrojů se navzájem kanibalizuje do té míry, že zákazníci dostávají dokonce finanční bonus až 0,50 eura (12,20 Kč) za každou odebranou kWh! Ovšem majitelé zelených zdrojů jsou vítězi vždy. Jak vyplývá z grafu za období září 2022 až září 2023, majitelé solárů a větrníků zinkasovali za těchto 12 měsíců dotace z peněz daňových poplatníků v celkové výši (saldo mezi výdaji a příjmy) 12,6 miliard eur, tedy v přepočtu 320 miliard korun. Podle mluvčího Habeckova ministerstva hospodářství a klimatické změny prý tento dotační výdaj pro rok 2024 bude činit 10,6 miliardy eur. To portál Nius ocenil hodnocením, že berlínská vláda vyhodí 11 miliard eur za bezcenný ekoproud. Deník Die Welt napsal, že letos vláda bude muset zaplatit za tento rozdíl 17 miliard eur (432 mld. Kč). Ovšem zelení plánovači narazili na vlastní past: zatímco počátkem roku se vládní konto na dotování těchto výkupních cen rychle blížilo nule, s každým svitem slunce a zafoukáním větru absurdně hrozí větší rána pro německý státní rozpočet.

Graf: Saldo mezi výkupními cenami a státní dotacemi na OZE v období 9/2022 až 9/2023

Foto: de.statis.com

Dotace německých výkupních cen z OZE

Zdroj: de.statista.com

Díky německému zákonu na podporu „zelených zdrojů“ mohou výrobci větrné a solární energie pokračovat v dodávkách elektřiny i v případě vzájemně se kanibalizující nadprodukce, protože zákon stanoví, že vyrobenou elektřinu musí provozovatel sítě vykupovat. Výrobci zelené elektřiny nemusí nést ani náklady. Naopak: místo toho mají zaručeno, že obdrží garantovanou výši odměny za každou kilowatthodinu dodanou do sítě. Záporné ceny hradí odběratelé elektřiny, zatímco záporné celkové saldo, jak je uvedeno v grafu výše, hradí daňoví poplatníci. Podle poradenské společnosti Enervis, která se zabývá energetickým průmyslem, se jen platby vlastníkům „obnovitelných“ energií do roku 2028 zvýší na více než 19 miliard eur ročně (463 mld. Kč).

Jak nedávno uvedl ve zničující kritice vládní politiky zelené transformace německý nejvyšší kontrolní úřad (Bundesrechnungshof), ceny elektřiny v posledních letech v Německu nepřetržitě rostou a patří k nejvyšším v Evropské unii: například v první polovině roku 2023 platily domácnosti 41,25 eurocentu za kWh (v přepočtu 10,52 Kč), tedy o 42,7 % více, než je průměr EU, zatímco komerční a průmysloví zákazníci platili ještě o 5 % více. Jak vyplývá z již uvedeného, do ceny elektřiny by měly být zahrnuty položky, které vláda v Berlíně záměrně zahrnuje do stále větších nákladů deficitního rozpočtu (německé POZE placené vládou činí asi 1,80 Kč za kWh).

Další podněty pro prudký růst cen elektřiny poskytnou astronomické náklady na síť: do roku 2045 vzniknou masivní investiční náklady na rozšíření distribučních a přenosových elektrických sítí ve výši 463,7 miliard eur (11,8 bilionu Kč) a k tomu další náklady na jejich systémové řízení (včetně redispečinku) kolem 6,5 miliardy eur (166 mld. Kč) ročně. Na německé pevnině se mají postavit do roku 2045 nové sítě v délce 19 363 km, na moři 14 890 km. Přitom za posledních sedm let podle auditu dosáhl deficit v budování sítí pro propojení nových solárních a větrných zdrojů 6000 km. Tyto prostředky pro obří transformaci sítí ve prospěch občasných zdrojů energie ale zatím nejsou v ceně elektřiny plně zohledněny, protože je platí stát z daňových výnosů. Cena elektřiny je tak dlouhodobě nejasná a nepredikovatelná, zkritizovali němečtí auditoři. Jaká by měla být cena německé elektřiny, aby reflektovala skutečné zelené náklady? 15-18-20 korun za kWh?

Lze se dnes divit zničujícím faktům o vývoji německého průmyslu, kdy jeho „šlehačka“, světově proslulý chemický průmysl se výrobně vrátil do roku 1974 a energeticky náročný německý průmysl koncem roku 2023 ve srovnání s rokem 2015 poklesl na 82% úroveň? Z Německa prchá průmysl a zahraniční kapitál, protože mu ceny energie hoří před očima v kombinaci s byrokracií, regulací a drahou pracovní silou. Německá zelená tranzice přináší mimořádně závažné varování pro vládu ČR, aby nedopustila zopakování dalších dotačních tunelů zdůvodňovaných klimatickou hysterií. Česko není žádný dekarbonizační otloukánek a hříšník: stejně jako Francie díky jádru a jeho dalšímu masivnímu rozvoji jako nejefektivnějšímu a vysoce návratnému zdroji je ČR schopna nejlépe přispět k racionálním enviromentálním cílům. Odbočka přes dotované soláry a větrníky je zbytečná, drahá a ekonomicky i ekologicky kontraproduktivní. Navíc očekávaná kanibalizace rostoucích kapacit solárů a větrníků po vyplacených instalačních dotacích může přinést tlak na zavedení provozních podpor.

Mezitím v zemích EU nadále pokračuje realizace šílené ideologie Green Deal. V přípravné zprávě o dopadech (impact report), jejíž kopii získal deník Financial Times ještě před oficiálním zveřejněním, Evropská komise odhaduje, že k dosažení cíle snížit emise skleníkových plynů o 90 % do roku 2040 a následně o 100 % v roce 2050, což je hlavním cílem „evropské zelené dohody“, bude Evropa v letech 2031 až 2050 potřebovat investice ve výši 1,5 bilionu eur každoročně (38 bilionů Kč, tedy 19 příjmů státního rozpočtu ČR). To odpovídá 10 % celého HDP Evropské unie na rok 2022 - každý rok! Je to roční výdaj navíc 85 000 korun na každého ze 450 milionů obyvatel EU. Jak ve svém článku s názvem Německá vražda Evropy napsal Drieu Godefridi, investice potřebné každý rok tedy nebudou činit 1,5 bilionu eur investovaných do úspory 0,03 % HDP ročně. Bylo by to 30 bilionů eur - 1,5 bilionu eur ročně po dobu 20 let - investovaných do toho, aby se na klimatu v Evropě vůbec nic nezměnilo. Buď to nadcházející evropské volby změní, nebo se EU propadne ještě do větší bezvýznamnosti, zdůraznil Drieu Godfredi s apelem na nutnost zastavit Němce v jejich zelené tranzici.

Jako perlička nakonec zpráva, že Německo letos plánuje meziročně více než čtyřnásobně zvýšit dovoz elektřiny na 38 TWh (tj. 2/3 české čisté výroby). Zdůvodnění: elektřina z dovozu je levnější než německá. Nesnesitelně drahá láce německých solárů a větrníků tak nachází pokračování tohoto absurdního divadla, kdy se na jedné straně stamiliardami dotuje zbytečná zelená nadprodukce a pak doslova rabují daňoví poplatníci náklady na „záložní“ stabilní zdroje z uhlí a plyn a na sítě. Němci budou nepochybně potřebovat dovážet elektřinu ve stejné době bez slunečního svitu, větru a za inverze, jako bude potřeba za stejných povětrnostních podmínek masivně elektřinu dovážet do Česka, které se ideologicky chystá bez náhrady zbavit zdrojů z uhlí. Nemělo by leckoho v Praze trknout, že tuhle soutěž o elektřinu musíme s Němci cenově prohrát, pokud vůbec nějaká elektřina bude k mání?

Z autorova blogu na Seznam Médium