„Když dva dělají totéž, není to vždy totéž,“ praví staré české přísloví. Například při prodeji zemědělských surovin a potravin přímo samotnými zemědělci konečnému spotřebiteli. Obecně jde o chvályhodnou iniciativu tvořící sice menšinovou, ale potřebnou paralelu k průmyslově vyráběným potravinám, jejichž složení v řadě případů již dávno neodpovídá tomu, co by si pod jejich názvy zákazník představoval. Průmyslová výroba potravin a koncentrace této výroby navíc vede k unifikaci, zdaleka nejen národní, ale i evropské a dokonce celosvětové. Půjde-li to takhle dál, můžeme se již brzy dočkat, jak už jsem párkrát veřejně konstatoval, například nabídky po celém světě stejného „globalpiva“, zvláště když se loni spojil první s druhým největším výrobcem piva na planetě. Že se tím ztrácí jedinečnost a pestrost (a poctivost) regionálních potravinářských specialit, je nasnadě. Proto je vhodné malovýrobu různých regionálních specialit podporovat a rozvíjet, což také ale znamená nakupovat.

Právě na prezentaci konkrétních regionálních potravin vyráběných samotnými zemědělci a prodávaných takzvaně „ze dvora“ sází projekt „Najdi si svého farmáře“, který inicioval František Němec z Netína, který je mimo jiné držitelem ocenění „Živnostník roku 2008“. Podstatou projektu je přitom představit konečnému spotřebiteli konkrétní výrobky a farmy, kde lze produkty s přidanou hodnotou od zemědělců koupit, a ještě navíc umožnit objednávky příslušného zboží a jeho prezentaci na internetu. Tudy jistě vede cesta alespoň k částečnému zvýšení poptávky po výrobcích, které vznikají přímo na farmách a o které má část lidí zájem. Je také vhodné připomenout, že například v mlékárenství tvoří nabídku v projektu „Najdi si svého farmáře“ již zpracovaná surovina, tedy sýry, jogurty či tvarohy. To je, mimochodem, například pro zvýšení prodejů mléka lepší možnost než pouhý prodej mléčné suroviny bez přidané hodnoty prostřednictvím mlékomatů – už třeba proto, že na kilogram sýra se rámcově spotřebuje 10 kilogramů mléka, takže odbyt přes zpracované výrobky je koncentrovanější.

Naproti tomu mléčné automaty, které se také počítají do prodejů ze dvora, jsou fakticky nejpohodlnějším řešením maloprodejů, obsahujícím ale pro část populace určitá zdravotní rizika. Na tato rizika jsem upozorňoval již loni, před „boomem mlékomatů“, a sklidil jsem zdrcující kritiku. Výsledek? Rizika se již potvrdila. Není to přitom vina zemědělců ani syrového mléka, které je oproti tepelně opracovanému mléku jistě biologicky hodnotnější. Problém je ve spotřebiteli, který si mléko z mlékomatu koupí a včas je nespotřebuje nebo je včas nepřevaří. Tím se mohou v syrovém mléce pomnožit (zvláště v létě, až bude teplo, nyní je to ještě „brnkačka“) různé typy bakterií působících střevní potíže. To ale určitě potřebnému zlepšení image mléka nepomůže.

Mlékomaty jsou navíc, zcela proti duchu prodejů ze dvora, instalovány v současné době spíše ve městech. Jistě, žije tam víc lidí, a více mléka se tedy prodá. Ale kde je pak ten dvůr?

Nu, například na Němcově farmě či na farmách dalších farmářů, kteří se do jeho projektu postupně zapojují. A to je další přidaná hodnota – návštěva farmy či nákup výrobků skutečně „ze dvora“ je totiž také příspěvek k poznání venkova a jeho rozvoji, včetně rozvoje turismu. Vždyť kvůli čemu se hlavně vydávají lidé na dovolenou? Podle výzkumů veřejného mínění jsou hlavní důvody dva – poznat jinou přírodu (moře, hory, zvláštnost) a jinou stravu. Ochutnejme tedy podle svých možností i výrobky skutečně „ze dvora“.

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora.

Autor je agrární analytik