Chvályhodná a potřebná společná inciativa ministerstev zemědělství a životního prostředí zvýšit v rámci novely zákona o ochraně zemědělského půdního fondu poplatky za vyjímání pozemků z půdního fondu je samozřejmě správným cílem. Jiná věc je, zda návrh skutečně odplývání zemědělské půdy zejména ke stavebním účelům a zejména v okolí větších měst skutečně zamezí. I když zatím není známa konkrétní výše poplatků za hektar pozemků, neboť novela prochází ještě připomínkovým řízením, ministři na společné tiskové konferenci deklarovali objem příjmů státního rozpočtu díky navýšení poplatků na zhruba jednu miliardu korun. To ale v praxi znamená, že se poplatky zvýší jen několikanásobně – a to je zejména v okolí měst naprosto nedostatečné.

Někdejší novela připravovaná ještě za minulé úřednické vlády počítala s příjmy státního rozpočtu za zpoplatnění vyjímaných pozemků ve výši téměř 3,5 miliardy korun. I tak činil maximální možný poplatek za vyjmutí hektaru pozemku 1,5 milionu korun, většinou šlo ale o částky (podle typu a lokalizace pozemků) o několik set tisíc. V současné době se poplatky za vyjmutí hektaru pohybují v řádech desítek tisíc korun, což je opravdu směšné a vyjmutí zejména ke stavebním účelům je prakticky za hubičku. Pro velké stavební firmy jsou ovšem poplatky v řádech statisíců také za hubičku, takže záměr skutečně odradit developery od úmyslu využít ke stavbám lokality v okolí velkých měst je možné splnit jen při skutečně milionových poplatcích za hektar vyjímané půdy. Problém je i v tom, že v určitém cenovém rozpětí bude mírné, ale ne zásadní zvýšení poplatků zvýhodňovat velké firmy, které na nárůst poplatků ještě budou mít, naopak pro malé již to může být od určité výše nepřekonatelná bariéra. V tomto případě by ale nemělo jít o podmínky překonatelné pro někoho a pro jiného ne – smyslem je vytvořit podmínky nepřekonatelné v zásadě pro nikoho.

Na druhou stranu je třeba konstatovat, že ani zmíněný někdejší návrh novely z loňského roku developery od výstavby v okolí měst příliš neodrazoval. Tehdejší ministerstvo životního prostředí totiž považovalo za nejcennější pozemky v chráněných územích, národních parcích a podobně, takže ony vysoké taxy za vyjímání pozemků se týkaly zejména chráněných lokalit, zatímco půda v okolí měst byla v někdejších pojetí méně cenná, a tedy méně zpoplatněná. To nemělo mnoho logiky, neboť si lze těžko představit, že by měly stavební firmy zájem vyjímat pozemky z půdního fondu v chráněných územích, kde buď stavět nelze vůbec, nebo jen s mnoha omezeními.

To současný návrh novely správně mění a za tržně nejcennější půdu (a tedy nejvíce zpoplatněnou) považuje právě pozemky v okolí měst. Správnou myšlenku je ale třeba dotáhnout do správného konce a pozemky v příslušných lokalitách je nutné zpoplatnit řádově deseti či dvacetinásobně. Mimochodem by se tím více, než je zatímní prognóza, zvýšily příjmy státního rozpočtu, což bude v příštím roce tato země dost potřebovat.

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora.

Autor je agrární analytik