Ve světle údajů informujících o padesátiprocentním zdražení obilí či čtyřicetiprocentním vlivu cen surovin na spotřebitelské ceny chleba a pečiva se totiž může zdát, že za chvilku budeme kupovat bochník chleba pomalu za padesát korun. Nebudeme.

V první řadě je dobré uvědomit si, co že se to vlastně myslí surovinou k výrobě chleba. Rozpor je totiž v tom, že zatímco zemědělci myslí surovinou obilí a tvrdí, že cena suroviny má na cenu pečiva deseti-, maximálně dvacetiprocentní vliv, pekaři myslí surovinou již umletou mouku a říkají, že má onen čtyřicetiprocentní vliv. V médiích se ovšem obě informace směšují a výsledkem je spekulace o možném razantním zdražení pekárenského zboží.

Jako ilustrace vlivů nechť tedy poslouží statistická data. V současné době je cena kilogramu obilí v ČR něco přes tři koruny (údajně v jednotlivých případech 3,7 koruny), cena kilogramu mouky 8,25 koruny a průměrná spotřebitelská cena konzumního chleba 18,44 koruny. To zcela koresponduje s podílem cen skutečné suroviny (obilí) do 20 procent a polotovaru (mouky) do 40 procent. Pokud by měla cena obilí vzrůst o polovinu, jde o 50 procent z celkových necelých 20 procent, ve spotřebitelských cenách by se tak tento nárůst matematicky promítl nárůstem maximálně deseti procent. To v praxi odpovídá zdražení zhruba o dvě koruny na kilogramu chleba.

Je přitom zřejmé, že kromě růstu cen suroviny od zemědělců nejsou jinak žádné specifické důvody k růstu cen pekárenského zboží. Není také jednoznačně dáno, zdali se růst cen pšenice musí nutně v plné míře do spotřebitelských cen promítnout, protože jak mezi mlynáři, tak mezi potravináři (pekárnami), a i mezi obchodními sítěmi je v ČR vysoká konkurence, v oblasti pekárenského zboží možná vůbec největší ze všech potravinářských oborů. Obchodníci zase používají chléb a pečivo jako lákadlo na své zákazníky, takže v jejich zájmu také přiliš nebude zdražení právě tohoto druhu zboží. Ke zdražení pečiva a chleba tedy dokonce ani nemusí dojít. Zřejmě ale dojde, a přestože nikdo v současné době nemůže říci o kolik, je zřejmé, že se žádná dramata konat nebudou. Nakonec ani sklizeň ve světě není u konce, ceny sice rostou, ale zejména pod vlivem posledních požárů v Rusku.

Kupodivu, impulsy k možnému růstu cen pekárenského, ale obecně potravinářského zboží ve druhé polovině letošního roku lze hledat úplně jinde než v růstu cen obilí. V podstatě jsou tři – posilující americký dolar, globální oživení hospodářského růstu a existence zákona o významné tržní síle a jejím zneužití, který zabraňuje akčním slevám zákazem prodeje potravin za podnákladové ceny.

Na závěr možná ještě jedno srovnání. Když dosahovaly v roce 2008 ceny obilí přes 6000 korun za tunu (přes šest korun za kilogram), vzrostly ceny mouky nad hranici 14 korun za kilogram a ceny chleba nad 23 koruny za kilogram. Ani nejvíce optimističtí zemědělci či analytici ale nepředpokládají letos po sklizni růst cen obilí nad hranici 5000 korun, realita bude zřejmě v rozmezí 4000 až 4 300 korun za tunu. Z toho lze odvodit i vývoj cen v následující struktuře výroby pekárenského zboží.

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora.

Autor je agrární analytik