Český ministerský předseda ve své televizním vystoupení (dne 15. 3. 2009, na TV Prima) řekl: Tuto ekonomickou krizi nikdo v Česku nezavinil a … povinností státu je třeba udržet pracovní místa. S první částí výroku lze zcela souhlasit, o druhé lze polemizovat. Druhá část výroku ministerského předsedy mohla možná znít ambiciózněji: Povzbudíme nejen udržení, ale i vytváření nových pracovních míst, protože je to trvalá slabost naší ekonomiky. O nová pracovní místa budeme usilovat nikoliv jen lákáním zahraničních investorů do naší země, ale i zvýšenou motivací našich domácích lidských zdrojů.

Při zahajování výuky již několik let ukazuji MBA studentům obrázek č. 1 (Chcete být zaměstnancem nebo zaměstnavatelem? - Take/Make a Job) a zjišťuji, kolik studentů chce být zaměstnancem (samozřejmě dobře placeným), manažerem v podniku někoho jiného, nebo podnikatelem (který založí a řídí svůj vlastní podnik). Podnikatelů bývá ve třídě méně než 10% (a, z nějakého dosud nezjištěného důvodu, sedají zpravidla v poslední lavici).

Ve srovnání s flexibilní americkou ekonomikou (jakkoliv nyní výrazně postiženou ekonomickou krizí) je v ekonomice Evropské unie jako celku (a tedy i v České republice) slabé právě podnikání. Všimněte si informace převzaté z oficiálního dokumentu „Akční plán - Evropská agenda pro podnikání“ a prezentovaného Evropskou komisí dne 11. 2. 2004 (viz obrázek č. 2 – Preference k sebe-zaměstnávání v EU a USA, a obrázek č. 3 – Podnikatelská iniciativa v EU a USA). Je to výsledek výzkumu Evropské nadace pro podnikání, kterou byl autor v 90. letech školen a prováděl pro ni tehdy v českém terénu výzkum tzv. dynamického podnikání (tj. rychle rostoucích podniků – 20% tržeb a více ročně).

Dovolte mi v kontextu podnikání zvýraznit i výrok Tomáše Baťi z 20. let minulého století: "Žilo-li v Evropě 20 milionů nezaměstnaných, bylo to proto, že scházel milion vychovaných, vycepovaných, odvážných podnikatelů, kteří by našli způsob, jak tyto lidi zaměstnat." Všimněte si, že tento výrok nám dnes nepřipomenul žádný český ekonom, ale lékař! (Jak řešit krizi).

Na vzdělávání a přeškolování zaměstnanců v době ekonomické krize byly uvolněny poměrně velké peníze z fondů Evropské unie. Podnikatelské dovednosti (marketingové, finanční …) je dnes možné získat poměrně snadno a mohou je vyučovat i lidé, kteří v životě nepodnikali. Smutné ale je, když se na českých univerzitách například chybně učí, že Tomáš Baťa senior praktikoval vnitropodnikatelství, když měl uvnitř své firmy zaveden tzv. chozraščot. (Baťa by se asi obracel v hrobě, kdyby se věděl, že taková blbost se učí i na univerzitě nesoucí jeho jméno!) Podnikatelská mysl (tzv. entrepreneurial mindset), tj. včetně ochoty podstoupit podnikatelské riziko, se ale ve škole získává velmi obtížně (podobně jako etika podnikání).

Léčba ekonomiky reálným podnikatelstvím

Ještě lepší by bylo opatrné (risk-averse) české zaměstnance přímo vybídnout k podnikání změněnými zákony. Tzn. vyzvat k možnosti se stát v soukromém sektoru podnikatelem alternativně tam, kde lidé jsou dosud jen zaměstnanci. Toto téma mne zajímá mnoho let.

Pro pocvičení své tvořivosti museli v autorově kurzu „Inovace“ jeho MBA studenti v posledních třech letech analyzovat možné dopady velmi extrémní hypotetické situace: co by se v naší ekonomice stalo, pokud by v soukromém sektoru (nikoliv ve státním sektoru!) bylo podnikání pro všechny občany ze zákona povinné, tzn. neexistovali by tam vůbec zaměstnanci. Neměl by být problém zákonem zařídit, aby studenti ze všech možných škol po ukončení studia odcházeli kromě zavedených vysvědčení a diplomů i s platnými živnostenskými listy a mohli by okamžitě začít podnikat. Diskutovali jsme o výhodnosti a nevýhodnosti plně smluvního stavu pro velké a malé podnikatele (dřívější zaměstnance) a také pro stát. Většina mých MBA studentů v Praze nakonec přiznalo, že vzhledem k trvale nízkému stavu podnikavosti v Česku (oproti USA), by tento sociální experiment zřejmě stál za vyzkoušení v určitém rozsahu. Prostě postrčit nesmělé české občany k samostatnému hledání a vytváření tržní hodnoty.

POZNÁMKA PRO HLOUBAVÉ ČTENÁŘE: Ekonomika v námi diskutovaném stavu, tj. jejíž soukromý sektor by byl sestaven pouze z podnikatelů jednotlivců a mezi nimiž by existovaly jen tržní vztahy, by měla sice určité výhody, ale celkově by nebyla dostatečně konkurenceschopná vůči existujícím (různorodým) organizačním strukturám. Je to poměrně složité téma pro tento článek pro širokou veřejnost. Proto v souvislosti s inovačním podnikáním jen stručně odkazuji na současného inovačního guru, profesora C. M. Christensena z Harvardu, který vysvětluje, že v počátečním stádiu životního cyklu výrobku (než se výrobek a odvětví dostane do stádia modularity s jasně definovanými rozhraními) „manažérská koordinace vždy trumfne tržní mechanismy a zvýrazní sílu integrovaných firem“. Jinými slovy, konkurenceschopná ekonomika potřebuje i zaměstnance a schopné manažery v soukromém sektoru, nejen samostatné podnikatele.

Alternativa pracovat na živnostenský list se v Česku spíše nešťastně nazývá „Švarcsystém“, což implikuje původní motiv pana Švarce z počátku 90. let jak snížit své firemní náklady na úkor daňové povinnosti vůči státu. Naši ekonomové zdůrazňují právě tu nákladovou část, ale mlčí ohledně výnosové (ač spekulativní) části tohoto opatření pro společnost, pokud by bylo zavedeno. Zaslechl jsem následující odhad českých ekonomů na dřívější nepřijatý návrh NERVu (tj. poradního orgánu pravicové české vlády pro současnou krizovou situaci): pokud by třetina lidí přešla do „Švarcystému“, snížily by se tím příjmy českého státního rozpočtu cca o 100 miliard korun. Spekulativní výnosy nebyly vůbec zmíněny, přestože v účetnictví se normálně zvažují vždy obě strany: jak „má dáti“, tak také „dal“.

Nicméně bez podstoupení kalkulovaného rizika i na vládní úrovni se k novým výrobkům, službám a vyšším výkonům přitom v Česku určitě nedostaneme. Jeden ilustrativní případ zvýšení motivace a výkonu v důsledku podstatně zvýšeného podílu manažerů na vlastnictví byl zdokumentován a je uveden níže (viz obrázek č. 4 - Nová (protiintuitivní) matematika vlastnictví).

Konkurenceschopnost ekonomiky

Jiný český Švarc, (děkan fakulty VŠE Praha, který byl také jako významný český odborník povolán do NERVu), lezl znalým lidem silně na nervy, když v lednu 2009 (v diskuzi na rádiu Praha 2) sebevědomě prohlásil, že Lisabonská strategie z roku 2000 (tj. posílení konkurenceschopnosti ekonomiky Evropské Unie) a současná protikrizová opatření spolu vůbec nesouvisí! Proč by neměla souviset? Krize přicházejí a odcházejí, ale téma konkurenceschopnosti ekonomiky zůstává trvale a navždy (ledaže by všechny ostatní státy náhle vymřely). Viz obrázek č. 5 - Konkurenceschopnost ekonomiky dle M. E. Portera. Jakékoliv rozumné protikrizové opatření vedoucí ke snížení negativních sociálních dopadů ve společnosti by proto mělo být současně posuzováno z hlediska dopadů na dlouhodobou konkurenceschopnost ekonomiky!

Zdůvodňování neférovostí vůči ostatním odvětvím při přidělení šrotovacího příspěvku pro automobilový průmysl (kde hrozí velká nezaměstnanost) je sice sociálně velmi citlivé, ale až druhořadé hledisko z hlediska konkurenceschopnosti ekonomiky. Ekonomové se také nesnažili vysvětlit, zda z hlediska konkurenceschopnosti ekonomiky by eventuálně nebylo lepší dát „šrotovací příspěvek“ na náhradu morálně zastaralých počítačů (počítači novějšími a také s nižší spotřebou energie). A také se ještě žádný ekonom nezmínil o tom, zda, pokud bude ekonomická krize trvat delší dobu, se později bude dávat další šrotovací příspěvek i na nové automobily (tj. až budou ty staré nahrazeny novými a stále bude krize). Tedy něco, jako stavba hladové zdi ve středověku.

Bez ohledu na to, zda jde v současné době o ekonomickou krizi typu V, U, nebo L (dle jejího průběhu v čase), a též bez ohledu na to kolik miliard bude nakonec do ekonomiky z peněz daňových poplatníků „nalito“, vytváří vzniklá krizová situace potenciál pro přijetí radikálnějších změn ve společnosti. Proč potenciál možné změny, tj. „postrčení“ českých občanů k podnikání, synergicky v současné krizové době nevyužít?

Autor je hostujícím profesorem na americké Bernelli University