Podle bohužel již etablovaného sloganu, že je letos v naší zemi největší sucho za posledních 500 let, by se zřejmě měly přepisovat kroniky, neboť o suchu v roce 1520 (před 500 lety) není zatím nikde žádná zmínka. V uvedeném roce sice postihla země Koruny české morová epidemie (možná ze sucha?) a také se začal razit jáchymovský tolar, ale jinak kromě dat narození některých význačných osobností toho o uvedeném roce zřejmě nic nevíme.

Samozřejmě – člověk chápe, že se „musí“ nějak atraktivně popsat stav, s nímž se společnost potýká, a dostatečně vysoké zapamatovatelné číslo se hodí. Katastrofy a strach jsou ostatně, jak jsme poznali a ještě poznáváme v „době koronavirové“, velmi účinné nástroje, jak něco prosadit či jak dosáhnout žádoucí disciplíny. A ta by byla asi v potřebě změnit přístup člověka ke krajině žádoucí. Otázkou ale je, jak bude společnost reagovat, až si na podobná sdělení zvykne a přestane je brát vážně. Zvláště, když se stále „přikládá pod kotel“.

Například úterním sdělením, že se „podle dat z minulého týdne rozšířilo zemědělské sucho na 98 procent území České republiky“. No, asi jezdím jinou krajinou, než autoři těchto informací. Ne že by sucho nehrozilo a ne že by v některých regionech nebylo. Konstatuji ovšem, že jsem za posledních 14 dní projel určitě více než 2 procenta naší krajiny, na kterých roste a přirůstá tráva, zelenají se stromy, v místních mokřadech je voda a v mnoha tocích také teče. Možná je proto vhodné uvést, že není jen zemědělské sucho, ale také hydrologické a sociální. To první rozhodně nezasahuje 98 procent území země (a kdo ví, jestli tomu tak vůbec někdy bylo – možná snad v roce 1520), to druhé je ovšem skutečně plošné, neboť se (zjednodušeně) týká nízkých hladin podzemních vod, a třetí aktuálně nehrozí ani náhodou, protože to bychom my, jako lidé, neměli co pít.

Možná je také v této souvislosti vhodné alespoň poopravit teze, podle nichž čelíme nebývale (historicky) dlouhému období sucha. Za nejdelší suchou periodu bylo totiž do současnosti považováno období mezi lety 1856 až 1876, byť se v něm vyskytlo i několik povodní, ale také rok 1866 s celkem 60 dny bez jakýchkoli srážek. Takže další námět na přepisování historie… Jistě, tehdy byly jiné podmínky, krajina nebyla tak urbanizovaná, pole byla menší a nebylo tak teplo. Takže současná situace skutečně moc optimismu neskýtá. Přesto by se neměly používat manipulativní a marketingově pojaté nesprávné údaje, už i proto, že z nich vychází při svém rozhodování, mimo jiné, naši zemědělci.

Na eskalaci katastrofických zpráv jsou totiž možné jen dvě základní reakce: Buď se před nimi obrnit apatií, nebo se na zemědělskou produkci vykašlat, když přece stejně všechno uschne. A ještě jim (zemědělcům) ani nikdo neopylí hospodářské plodiny, když máme tak málo včel. Jenže po zimě pravidelně 10 až 15 včelstev uhyne, letošních 20 procent je sice vyšší číslo, ale je třeba vědět, že ČR je druhou nejzavčelenější zemí světa (první je Řecko), což je mimochodem také jedním z důvodů úbytku včel – ne všichni včelaři se o svá včelstva zodpovědně starají. Včely ovšem „opylují 20 000 druhů rostlin“, jak se lze také dozvědět. Škoda, v ČR totiž roste jen zhruba 3 500 druhů… A tak je to bohužel skoro se vším…