4.3.2024 | Svátek má Stela


ŠAMANOVO DOUPĚ: Přestaňme blbnout!

19.1.2011

40 % americké kukuřice skončí jako etanol. Stejně jako sója z Brazílie a palmový olej z Indonézie. Třetí svět čeká hlad.

Politika Evropské unie ke snížení emisí kysličníku uhličitého má několik strategických cílů: jeden se zkráceně nazývá "dvacet, dvacet, dvacet", druhý "padesát, padesát, padesát". Ten první značí, že v roce 2020 by měl podíl "obnovitelných zdrojů" v energetickém mixu dosáhnout 20 %. Zároveň by se měly snížit emise CO2 o 20 % ke stavu v roce 1990. Trojnásobná padesátka zase slibuje, že v roce 2050 budou příslušná procenta činit už také číslo padesát. K tomu přičinil výzvu neviditelně psí kolega Moby Dick, který svého času napsal, že podle tohoto vývoje by EU měla přijmout vstřícný plán tří stovek: V roce 2100 vyrábět všechnu energii z obnovitelných zdrojů a bez podílu CO2.

Realita je však taková, že většina zbylého světa již prohlédla podvodné hrátky lobby Zelených Khmérů a odmítla se k takové politice připojit. USA a Evropa však v této zničující politice pokračují. Takže snaha EU by teoreticky měla vést k tomu, že v roce 2020 se za přispění zhruba jednoho biliónu eur sníží podíl lidmi vylučovaného CO2 na celé planetě Zemi o 0,05 %. Slovy nula celá nula pět procent. Bylo by to jen směšné, protože ty bilióny tu prostě nejsou, kdyby to nebylo smrtelně nebezpečné, protože se zatím utrácejí alespoň miliardy, které pak chybí jinde. A nejen chybí, páchají vyčíslitelné škody:

Zdevastované džungle v Brazílii, Indonézii a všude, kde ještě nějaká džungle zbývá. Ubozí bornejští primáti umírají kvůli přeměně svého lesního domova ("ekosystému") na plantáže kokosových palem. Jenže už nějakou dobu jde o život i jiným primátům - lidem. Krom toho, že v rozvojových zemích se zdražují místně produkované potraviny, zdražil šílený ekoterorismus potraviny i celosvětově. V současné době za to prý mohou nízké zásoby plodin v USA. Ty jsou údajně způsobeny loňským špatným počasím. Hlavní příčina je však jinde:

"Zlopověstné USA" obvykle uspokojí více než polovinu celkové světové poptávky po kukuřici. Ovšem 40 % americké kukuřice padne za oběť výrobě etanolu! To všechno se nevychlastá. Většinou se tento "bioetanol" spálí v motorech aut jako "obnovitelný zdroj". Už dnes je tak splněna kýžená dvacítka alespoň v celosvětové produkci kukuřice, která například v Mexiku a Jižní Americe tvoří základ výživy. Tedy tvořila, než se brazilský kukuřičný etanol začal dovážet třeba do Česka ku prospěchu našich korupčníků v ukradené Setuze. Zisky těchto zlodějů platíme pak my, jakožto daňoví poplatníci.

Přičemž kukuřičné palivo v celkovém souhrnu spotřebuje více energie, než vyprodukuje. Ovšem pozor: Jedno z nesmyslných pravidel hloupého Kjótského protokolu nepočítalo emise z motorů farmářů do objemu lidmi vyprodukovaných "skleníkových plynů". Kjótský protokol nebyl závazný, zákony, lijící miliardy do kšeftů s "biopalivy", však ano. Jedním z aktuálních výsledků jsou současné hladové bouře v Tunisku. V nedalekém Egyptě existuje už několik let vládní nařízení, podle kterého se nesmí "zdražit chleba", což vedlo ke zdražení mouky, jejímu rozkrádání pekaři, aby si mohli ztráty vynahradit pečením třeba koláčů a k rozvoji černého trhu. A hladu.

V této souvislosti připomínám, že i naši pěstitelé pšenice získají energetické dotace - pokud ji pěstují pro spálení v kotlech elektráren.

Arabské země severní Afriky a Blízkého východu, včetně poloevropského Turecka, byly desítky let ovládány vpodstatě monarchistickým způsobem, který však v tomto regionu zaručoval díky silným osobnostem podporovaným armádou určitý pořádek a stabilitu. Existovaly zde jakési "osvícené diktatury", jež navenek formálně splňovaly demokratická kritéria. Bohužel žádná diktatura nemůže zůstat osvícená navěky. Nekontrolovaná moc vede spíše dříve než později k tomu, že si vládce začne hospodařit se státem jako s vlastním majetkem. To, co se v Evropě a USA označuje jako korupce, to země se samovládci prožívá jako samozřejmost. Pokud jsou alespoň jakési zdroje pro všechny, pak jsou všichni víceméně spokojeni. Zlí Američané těží ropu, na vrtech pracují ubozí Pákistánci a Thajci, těžební společnosti pak za právo těžit nechávají místním monarchům polovinu zisku. Bezpracného zisku! Zejména zahraniční cestovky vozí do turistických ghet miliony Evropanů a Američanů, zisk domácího turistického průmyslu se prostřednictvím korupce opět z velké části dostane do kapes místních mocipánů. Jenže krást ze společného nelze donekonečna. Arabské samoděržavé systémy padají jeden po druhém - a na jejich místa nastupují islámští fundamentalisté. Vzpomeňte na Írán po pádu syna ševce, císaře Páhlavího. Výzvy ke svržení místních vládců se po aktuálních událostech v Tunisku ozývají i v Alžírsku, Egyptě, Jemenu a dalších státech regionu. Přičemž existuje vždy alespoň část opozice, která hodlá zavést po svém vítězství v zemi pořádek podle pravidel náboženského středověku...

A Evropská unie, místo aby v rozvojových zemích podporovala produkci potravin třeba jejich dovozem do Evropy a tím pádem podporovala stabilitu těchto zemí, naopak nastavuje nesmyslná cla a měří úhly banánů. Místo kukuřice pro dobytek dovážíme etanol, který ničí životní prostředí v místě své výroby, který ničí motory našich aut a vůbec nesnižuje zatížení atmosféry a světového oceánu uhlíkem - naopak ho zvyšuje! Kromě životního prostředí je ničena i svoboda a demokracie ve vyspělých zemích - ale zprostředkovaně i v zemích rozvojových.

Přestaňme už konečně blbnout! Vraťme olovo do pájek, rtuť do teploměrů a žárovky do svítidel! Tam, kde je to potřebné, výhodné a šetrné.

A hlavně: obilí do patří do mlýnů a chléb na stůl!

Psáno v Praze dne 18. ledna 2011

************************************************
Neregistrovaným komentátorům je možno vyjádřit se k tomuto článku v Šamanově hospůdce U hřbitova.