Začal nový školní rok a rodiče i čtenáři zábavných magazínů jsou náhle zahlceni testy s příklady pravopisných chyb. Ty tentokrát nehodlám tepat. Hodlám dnes pranýřovat pouze špatné mluvení moderátorů, spíkrů, politiků, prostě mluvicích profesionálů. Člověk se ukecne - zejména respondent, tedy ten zpovídaný. Ale zlobí mne, že když v televizi mají moderátoři zpráv čtecí zařízení, tak že je už text v nich zřejmě špatně napsán! Přičemž ten musí někdo nejdříve zapsat a (měl by i někdo jiný) korigovat! Přesto můžeme už pravidelně žasnout nad nevídanými vidy (“budeme se soustředit“).

V médiích, kde zaznívá mluvené slovo, se už také uhnízdil rusismus „pět let zpátky“ (“tomu nazad“). Hosté Všechnopárty by to vědět nemuseli, ale šoumen a textař Karel Šíp, by měl znát, že správně se říká „před pěti lety“.

Když ono se toho už správně neříká!

Už drahnou dobu se například v mluveném slovu neumí používat střední rod. (“Auta jezdily, děvčata se smály.“) Vytvořit tvar slovesa ve třetí osobě množného čísla lidé už také neumějí, proto se kodifikoval i (původně) nesprávný tvar, totiž, že to „neumí“ (dříve bylo možno tento tvar použít jen v jednotném čísle).

Stejně kodifikovaná je nově i výslovnost anglického slova „puzzle“ ([’p?z?l, pazl], hlavolam), kde čeština dovoluje i německou výslovnost, kterou ale ani sami Němci nepoužívají. Když slyším „pucle“, tak mi na kůži vyráží vyrážka.

Výraz „druhak“ začal jako humorný tvar užívat před dávnými lety Jan Werich. Dneska už to humorné není, protože Werich věděl, a jeho posluchači také, jak je to správně. (Jednak - jednak.) Dnešní uživatelé jazyka českého to nejspíš už nevědí.

Co je dosud nekodifikované, avšak hojně používané, je pletení si přivlastňovacích zájmen můj/svůj. „Seděl v jeho křesle.“ V čím křesle seděl? Tady to čtenář pochopí, ale když proti sobě stojí dva pistolníci, a jeden uchopí „jeho pistoli“, tak pak scéna nedává smysl. Ledaže by hrdina vzal do ruky protivníkovu zbraň.

Co se poslední dobou skutečně rozmohlo, je obecná neznalost skloňování číslovek. To, že paní učitelka už neumí dětem ve škole vyprávět o bývalém podvojném čase (“oběma rukama, oběma nohama“, ale „se dvěma kamarádkami“) je smutné, ale ono se to objevuje i u dalších číslovek! Konkrétně u skloňování stovek. Například už pravidelně slýchávám „s třemi seti miliony“ nebo „s pět seti diváky“. (Čtenáři NP snad znají správný tvar, ne?)

Co není slyšet, ale při čem mě brní oči, je psaní slova „hybernace“ (správně „hibernace“, tedy stručně „zimní spánek v chladu“). Oni irští františkáni (v Čechách známí jako „hybernové“) nemají s hibernací nic společného! Přesto jsem minulý rok zaznamenal v českých médiích v tomto slově alespoň třikrát právě ypsilon.

Lituji zmírající přechodníky, i když vítám, že mnoho pisatelů se drží zlaté poučky: „Neznaje přechodníků, neužívám jich.“

Zpátky k mluvě: Špatná je výslovnost, pokud se týká „standartní situace“. Protože situace je „standardní“, obvyklá. Neboť „standarta“ je prapor...

Protektorátní (a už tehdy špatné), avšak dodnes užívané je oslovení „můj vůdče“. Jedná se o patvar, kdežto tvar zní „můj vůdce“! A to podle vzoru „soudce“, nikoli podle vzoru „blbec“.

Pak jsou tu nesoulady mezi psaním a výslovností, které už jsou tak akceptovány, že se divím, že dosud nebyly kodifikovány. Nebo snad znáte někoho, kdo říká „výjimečný“? Tedy tak jak je psáno? Dokonce i velký český básník, textař a zpěvák Jiří Suchý svého času pěl „A protože ani já nejsem vyjímečný...“. Sám jsem to tak dlouho psával (a dodnes k tomu někdy sklouznu): „vyjímečný stav“, „vyjímka“ - a ono je to jinak. Má být: „Výjimečný stav, výjimka.“ Nevěříte? Tak se podívejte do Pravidel!

Podobné je to se slovem „scénárista“, což je takto psáno špatně. Máme sice slova „scéna“, „scénický“, „scénografický“, ale scénáře píše - scenárista! Proč? No - je to v Pravidlech a jazykovědci vám to nejspíš vysvětlí, jako vysvětlili i rozdíl mezi lyžemi a ližinami...

Další past se týká rádia a radioaktivity, potažmo přídavných jmen s nimi spojených. Krátký tvar „radiový“ existuje pro slova, která popisují vlastnosti prvku radium. Ale radioamatéři (krátce) si kupují radiosoučástky aby si postavili „ rádia, a na nich se mohli domlouvat dlouhým rádiovým spojením. Před touto fintou kontrola pravopisu Wordu selhává...

Problém byl i s fúzí a infuzí. Ona je totiž „fúze“ mezi firmami, nebo ve sci-fi už používáme „fúzní motory“ či „jadernou fúzi“, ale halt „infuze“ nebo „transfuze“ krve se píše krátce. Rovněž „infuzní pumpička“. A měly by se tak i vyslovovat. Což prý platilo ještě v roce 1993. Dnes už můžete jít darovat krev i do transfúzní stanice. Proč? Protože se to tak v praxi říká! A proto je to taky správné...

Tady se už dostáváme k vyloženým až nesmyslům. Jako když se číslovka „501“ v textu správně (pokud třeba vyčíslovala počet diváků) četla „zápas sledoval pět set jeden divák“. Správně, ale nesmyslně. Protože by pak další věta v souvětí neměla znít „přičemž všichni diváci...“, ale „přičemž všechen divák slušně fandil“. Což nedávalo dobrý smysl. Naštěstí toto platilo jen do sedmdesátek, takže jsem s tím musel ještě bojovat v diplomce a v tvorbě návodů k ovládání středofrekvenčních ohřívaček. Dnes se z vítězství svého týmu může radovat i pět set jedna platících diváků...

Jenže tímto se už dostávám k popření svého původního záměru. Pravomluv totiž nedělají jen akademická pravidla - ale i reální uživatelé jazyka. Už si na Pravidlech vyvzdorovali výslovnost (a dokonce i kodifikovaný zápis!) slov „renezance“, „diskuze“ a dokonce i hnusné „režizér“. S čímž nesouhlasím, nelíbí se mi to - ale to je tak asi všechno, co s tím mohu udělat.

Sám jsem před lety vedl jiný, avšak tentokrát spravedlivý boj! A to boj o čůrání. Ono bylo sice dovoleno slovo „čůrek“, ale z jakýchsi podivných důvodů tehdejší Pravidla (Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost s dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, Academia 2003) dovolovala striktně pouze „čurat“ s krátkým! A přitom, když člověk čůrá, tak mu to někdy trvá i trochu déle. „Pryč s čuraním! I když je pravopisné.“ Tak jsem volal před dlouhými osmnácti lety. A hle, náhle už je možné používat kromě krátké a hned dvě dlouhé varianty: Čůrat a čúrat.

Hezkou hovorovou mluvu zejména všem rodičům školou povinným přeje \ :-) Šaman

Psáno v Praze na Lužinách v úterý 5. září 2023

PS: Mluvit totiž nemůžeme spisovně - spisovně se píše!

PPS: Ano, přiznávám svou interpunkční dyslexii, což je prý jen jiné označení toho, že jsem línej...

PPPS: Slovo „pravomluv“ jsem vymyslel samostatně, ale prvním jeho vynálezcem byl jistý Josef Zubatý (1855–1931), ale to slovo se neujalo. Místo toho se užívá hezké české „ortoepie“.

K českému jazyku psanému viz Šamanovo doupě s citovaným článkem Korektorka má vždycky pravdu ze dne dne 7. září 2005