3.10.2022 | Svátek má Bohumil


ŠAMANOVO DOUPĚ: Korektorka má vždycky pravdu

8.9.2005 21:34

 

Po zhlédnutí zkorigovaného rukopisu mé první knížky před šesti lety se o mě pokoušely mdloby. Do té doby jsem si o sobě myslel, že český pravopis ovládám celkem slušně. Ale člověk se pořád učí - a pořád dělá nové omyly. Ale někdy je v tom i nevinně, protože jen opakuje špatné tvary, které se linou z televize.

Například "standartní situace". Přičemž situace je "standardní", obvyklá. Neboť "standarta" je prápor... Tohoto poučení se mi dostalo okamžitě po nástupu do praxe. Moje první firma, Závody elektrotepelných zařízení, měla své technické "standardy". Ó, jak jsem se hloupě smál - než jsem nahlédl do Pravidel českého pravopisu.

Druhé překvapení mě čekalo, když jsem zvěděl, že protektorátní oslovení "můj vůdče" je patvar, a správně mělo znít "můj vůdce", a to podle vzoru "soudce", nikoli podle "vzoru" "blbec"!

"A protože ani já nejsem vyjímečný" (jak zpíval Jiří Suchý), dlouho jsem psal (a dodnes k tomu někdy sklouznu) "vyjímečný stav", "vyjímka" - a ono je to jinak. Má být: "Výjimečný stav, výjimka." Zase nevěříte? Tak se podívejte do Pravidel!

Jako většinu národa i mě dostal Svěrák v diktátu "lyžinami" - správně "ližinami. Nevěřil jsem, tak jsem se podíval do Pravidel - je to tam. Nelíbí se mi to, ale respektuji tento tvar, i když jsem si vždycky myslel, že "ližiny" jsou od "lyží". Abych se pomstil Svěrákovi, pravopisu i korektorům, udělal hrdina v mé marťanské sáze ten naschvál, že vzal ližiny z držáku měsíčního roveru a vyrobil si z nich lyže k lyžování (nebo ližinování?) na Měsíci...

Ovšem hned kousek dál jsem učinil novou originální chybu, když jsem psal o "radiovém spojení"... Krátký tvar "radiový" skutečně existuje - pro slova, která popisují vlastnosti prvku radium. Ale radioamatéři mají rádia, a na nich se domlouvají dlouhým rádiovým spojením. Před touto fintou kontrola pravopisu Wordu selhává...

Na podobnou věc jsem narazil, když jsem psal o "infúzní pumpičce". Ona je totiž "fúze" mezi firmami, nebo ve sci-fi máme "fúzní motory" či "jadernou fúzi", ale halt infuze nebo transfuze krve se píše krátce, takže jsem ještě včas přepsal na infuzní pumpičku...

Už jsem napsal stovky článků, desítky povídek, pět knih - ale až letos jsem se dovzdělal, neboť jsem se dověděl, že pro oběžnou dráhu můžeme použít slovo "orbit" nebo "orbita". Ano, mužský či ženský rod, obojí je správně. Pokud je správně obojí, musíme si vybrat jedno a to v celém textu dodržovat, abychom nepletli čtenáře. A korektorky.

No korektorka toho mého čtvrtého (třísetstránkového) románu si zoufá, že je v něm prý příliš technický slovník. Ale to není pravda - všechna ta slůvka jsou pěkně napsaná v oněch zlořečených Pravidlech. Pátá knížka je kratší, jen sto pět stran, až její text dostane korektorka do ruky, tak ho za den, dva upraví. To jsem sám žádostiv, co v něm odhalí. A jestli se zase budeme přít.

Maminka a korektorka mají vždycky pravdu, ale někdy přece ne. U první knížky jsem si vybojoval vycházející Slunce s velkým S, oproti zapadajícímu Měsíci. Měsíc, ten se bere normálně s velkým počátečním písmem, vždyť je to jméno našeho měsíce, ale Slunce má smůlu. Až po konzultacích s Ústavem pro j.č. a Štefánikovou hvězdárnou korektorka ustoupila. Když někdo leží "na sluníčku", tak je jasné, že se asi neopaluje na povrchu Slunce, ale když zapadá nebeský objekt, tak zapadá Slunce - a i nadále bude, alespoň v mých knížkách. Aby se vědělo, že když zapadá slunce na Alwogiře, tak zapadá s malým, protože se jmenuje Alwaid - a je sluncem jasným světů jiných, jak trefně napsal kolega Mácha.

Ještě jeden boj mě čeká - a to boj o čůrání. Ono je slovo "čůrek", ale z jakýchsi podivných důvodů současná Pravidla dovolují pouze "čurat" s krátkým! A přitom, když člověk čůrá, tak mu to trvá trochu déle. Pryč s čuraním! I když je pravopisné.

Pravopis totiž nedělají jen akademická pravidla - ale i pisatelé různých textů.

Ještě poznámku ke korektorkám - ta jedna, co znám (ale nekoriguje mě), teď dostává od stránky 50,- Kč. To už je na uváženou, jestli se spíše nevyplatí dělat raději korektora, než spisovatele. Ale v mém případě je to vyloučené. Trpím totiž interpunkčí dyslexií: nerozeznám, kdy je spojka "a" užita jako spojovací a kdy ne, a tedy, kdy jest dlužno psáti za ní čárku a kdy ne. Za "než" píšu čárky i když se to nemá; píšu čárku v každém místě, kde bych jako vypravěč učinil pomlku.

A pak - neměl bych čas na psaní!

Psáno v Praze dne 7. září 2005